NPD documents search: Pocta Augustu Miřičkovi (1933) - Praevarikace žalobcova v trestním řízení římském a ustanovení zákona Aciliova k ní se vztahující

Solila jedem na šváby.

(Okresní soud v Brně.)

Karel Zelený s Marií Hlavovou žili sice „jen tak“, ale bylo to spolužití šťastné. Aby byla illuse manželství dokonalá, docházelo občas v jejich domácnosti také k menším či větším rodinným scénám, bez jakých už řádné manželství ani nemůže být. Po slavném smíření bývala vždy krásná pohoda, a když se jim narodila dceruška, kterou měl Zelený velmi rád, byla Hlavová dokonale šťastná.
Jednou se zase o cosi nepohodli a Zelený se mračil celý den až hrůza. Hlavová si z toho moc nedělala — věděla, že mu ty „cvrčky“ dlouho v hlavě nezůstanou. „Talk co je s večeří, mám už hlad!“ „Hned to bude! Musím si skočit k sousedce pro sůl, zapomněla jsem ji koupit.“
Snad si s ní i trochu sklípla — než se vrátila, byl Zelený pryč. Dovařila večeři a sedla k ní s dítětem, hned však vylítla a dala se do křiku, až se celý dům sběhl: „On nás chtěl otrávit — jen jsem vzala sousto do úst, pálilo to jako oheň — vlastní dítě by dovedl otrávit, necita jeden!“
Zelený byl tenkrát pár dní zavřen, než dokázal svou nevinu, a už se k Hlavové nevrátil, když ho tak před celým domem zostudila.
Hlavová žila s dítětem sama. Jednou v noci, když si před tím udělala míchaná vejce k večeři, přišlo jí i dítěti hrozně zle. Odvezli je do nemocnice, kde jim musili vypumpovat žaludek a pátrali, co bylo příčinou otravy. Ukázalo se, že Hlavová měla na polici jed na šváby, který omylem zamíchala do vajíček místo soli. Když se to dozvěděla, dala se do pláče: „Jistě jsem to spletla tehdá také, když jsme se s Karlem pohněvali, a pak jsem myslila, že mne chtěl otrávit. A on, chudák, za to nemohl.“
Nešťastná zmýlená dovedla Hlavovou před soud, kde se zodpovídala z přestupku proti bezpečnosti těla, protože svou neopatrností přivedla dítě do nebezpečí života. Dostala trestem dva dny podmínečného vězení, ale nic si z toho nedělala. Na chodbě čekal na ni Karel, hned vzal dítě do náruče a ji pod paží. Už se nehněvá! A šli spolu šťastně domů...

Citace:

Solila jedem na šváby. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 7, s. 86-86.