NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Č. 7932.

Stavební právo. — Vyvlastnění. — Řízení správní: 1. * Zásady o odmítnutí úředních osob a znalců, vyslovené v jurisdikční normě a v civ. řádu soudním sluší jako shodné s povahou věci před účinností vlád. nař. č. 8/28 užíti i pro obor řízení správního. — 2. * Pojem »stavebního obvodu« v § 3 zák. č. 44/27 jest pojmem právním; jeho podstatné znaky musí tedy najisto postaviti rozhodující úřad sám. — 3. * K nabídce náhradního pozemku podle § 3 odst. 6 zák. č. 44/27 a k námitkám proti ocenění vyvlastňovaného pozemku a jeho příslušenství nelze přihlížeti, nebyly-li učiněny nejpozději při místním šetření podle § 5 odst. 3 tohoto zák. — 4. Není podstatnou vadou řízení, ukládá-li vyvlastňovací nález podle zák. č. 44/27, jako takový označený, vlastníkovi vyvlastňovaného pozemku, aby vyvlastniteli »postoupil« určitý pozemek. — 5. Jaký jest rozdíl mezi »situačním plánkem stavby« podle § 4 odst. 2 cit. zák. a »oddělovacím plánkem« podle § 5 odst. 6 téhož zák.?
(Nález ze dne 6. května 1929 č. 24402/28.)
Prejudikatura: Boh. A 585/20, 1289/22, 2028/23, 4853/25 a j.
Věc: Alois a Aloisie Ch. ve S. proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad vyvlastňovací nález osp-é v B., vydaný podle zák. č. 44/27, kterým bylo vysloveno, že st-lé jsou povinni postoupiti od pozemku č. kat. ... ve S., jim právem vlastnickým náležejícího, každému z 12 v nálezu vyjmenovaných žadatelů plochu ve výměře 400 m² na stavbu rodinného domku a 48 m² na komunikaci a zarovnání hranic onoho pozemku podle pořadí, jak jest uvedeno v situačním plánu, tvořícím součást vyvlastňovacího nálezu. Vyvlastňovací náhrada byla stanovena částkou 10 Kč za 1 čtv. sáh vyvlastněného pozemku, 37 h za osev na 1 čtv. sáhu jeho a 40 Kč za každý jabloňový strom na okraji pozemku, který bude zabrán.
O stížnosti, vytýkající rozhodnutí tomu podstatné vady řízení a nezákonnost, uvážil nss toto:
Námitky, které stížnost vznáší, jsou jednak formální, jednak věcné. Formální námitky lze pak roztříditi do dvou skupin podle toho, obracejí-li se proti formě vyvlastňovacího nálezu samého, který nař. rozhodnutím v celém svém obsahu byl potvrzen, či proti postupu řízení, které mu předcházelo. Do skupiny první náleží především námitka vadnosti vyvlastňovacího nálezu, kterou shledává stížnost v tom, že se jím st-lům ukládá, aby vyvlastňovatelům postoupili určité části svého pozemku. St-lé jsou prý tím snad nuceni, aby s vyvlastňovateli uzavírali smlouvy o postupu pozemku, resp. jeho dílců, takže dílce ty nejsou vyvlastňovány, jak to zákon žádá. Vyvlastňování jest původním způsobem nabývacím, kdežto postup pozemku nabývacím způsobem odvozeným. Vyvlastňovací nález jest proto pochybeným, a na základě něho nelze dosáhnouti zápisu vlastnického práva v poz. knize pro vyvlastňovateie.
Námitka tato není odůvodněna. Zák. č. 44/27, podle něhož vyvlastnění bylo provedeno, ustanovuje v § 5 odst. 4, že nedohodnou-li se strany, vydá úřad vyvlastňovací nález, v němž určí zároveň podle výsledku provedeného řízení náhradu za vyvlastněný pozemek a v odst. 6 nařizuje, aby v nálezu byla označena stavba, k jejímuž provedení byl vydán vyvlastňovací nález a určena přiměřená lhůta, do které vyvlastňovatel musí začíti se stavbou, pro kterou se pozemek vyvlastňuje. Ani v tomto § ani v žádném jiném ustanovení nepředepisuje cit. zák. o stav. ruchu nějakou zvláštní formu a stylisaci vyvlastňovacího nálezu, nýbrž pouze obsah jeho. Nelze proto pokládati za podstatnou vadu nálezu, nebylo-li v něm použito výslovně výrazu, že se ten který pozemek »vyvlastňuje«. Stačí, je-li z nálezu nepochybně zřejmo, že se jím uznává na vyvlastnění pozemku. Požadavku tomu vyvlastňovací nález 1. stolice, nař. rozhodnutím potvrzený a v něm reprodukovaný, vyhovuje, neboť se v něm uvádí, že ... »v záležitosti vyvlastnění části pozemku č. kat. ... se vydává v základě § 5 zák. č. 44/27 ... vyvlastňovací nález«. Praví-li se pak v něm hned dále, že st-lé jsou povinni postoupiti od svého pozemku plochy tam uvedené, jest z této stylisace nálezu nepochybně zřejmo, že tyto plochy se vydaným nálezem vyvlastňují ve smyslu § 2 cit. zák., zejména když i v bodě 2. nálezu mluví se také o vyvlastňovaném pozemku. Pro domněnku, resp. obavu st-lů, že by snad byla jim nálezem tím uložena jen povinnost, aby dílce postoupili vyvlastňovatelům, t. j. budoucně s nimi teprve o tom sjednali soukromoprávní smlouvy, nedává nález podkladu, a jeho stylisace nemůže tedy v té příčině zavdati podnět k pochybnostem. Otázka, lze-li na základě vyvlastňovacího nálezu dosáhnouti vkladu práva vlastnického pro vyvlastňovatele v knize pozemkové, jest při posuzování formální bezvadnosti nálezu s hlediska cit. zákona bezvýznamná. Řešiti ji povolán jest toliko příslušný knihovní soud.
Stížnost vytýká vyvlastňovacímu nálezu dále, že připojený k němu snímek s mapy katastrální jest nedostatečný, poněvadž neobsahuje výměry (koty) ani nevyznačuje, které části mají připadnouti na stavbu domků a které na komunikaci, a není prý proto vyhověno zákonné náležitosti žádosti vyvlastňovací podle § 4 odst. 2 zák. č. 44/27. Z obsahu této námitky, kterou stížnost brojí jen proti neúplnosti plánku, připojeného k vyvlastňovacímu nálezu, dovolává se však § 4 odst. 2 cit. zák., jest zřejmo, že stížnost ztotožňuje nesprávně dva různé druhy plánků, zákonem o stav. ruchu předepsané, totiž »situační plánek stavby« odborně zhotovený v příslušném katastrálním měřítku, který má býti připojen k vyvlastňovací žádosti podle § 4 odst. 2 cit. zák. a »oddělovací plánek« o vyvlastněném pozemku, jejž připojiti sluší podle § 5 odst. 6 téhož zák. k vyvlastňovacímu nálezu. Situačním plánkem stavby rozuměti jest nástin, ze kterého by byla patrna poloha stav. místa, zamýšlené stavby a její rozměr (§ 31 č. 1 stav. řádu pro Čechy). Takto upravený plánek jest zákonem v § 4 odst. 2 pro všechny případy předepsanou přílohou toliko žádosti o vyvlastnění. Naproti tomu oddělovací plánek o vyvlastněném pozemku není vždy nezbytnou přílohou a součástí vyvlastňovacího nálezu, nýbrž jen tehdy, je-li ho potřebí, jak zákon v § 5 odst. 6 výslovně ustanovuje. Plánek takový slouží jen k přesnějšímu označení vyvlastněného pozemku a není identickým se situačním plánkem stavby, který s vyvlastňovací žádostí jest podkladem při vyvlastňovacím řízení (srov. nál. Boh. A 4853/25). Ježto zákon označuje plánek ten jako oddělovací, t. j. znázorňující geometricky plochu vyvlastněnou z určité parcely, která má bytí od ní oddělena, a nařizuje, že k vyvlastňovacímu nálezu má býti připojen jen, je-li toho potřebí, vyplývá z toho se zřetelem na uvedený účel oddělovacího plánku, že zákon nevyžaduje, ani aby byly v něm vyznačeny koty ani zvláště plochy připadající na stavbu a na komunikaci. Jest proto námitka stížnosti, že plánek připojený k vyvlastňovacímu nálezu těmto požadavkům nevyhovuje, bezdůvodná a nevhodný zejména i poukaz stížnosti na ustanovení § 4 odst. 2, které se vztahuje, jak řečeno, jen na situační plánek stavby a na žádost vyvlastňovací.
Mezi námitkami, jimiž se obrací proti formálnímu postupu při vyvlastňovacím řízení, vytýká stížnost především, že důvody, ze kterých odmítnuta byla jako předpojatá celá vyvlastňovací komise, t. j. jak vedoucí její, tak i oba znalci, nebyly náležitě vyšetřeny a nebylo o nich rozhodnuto, zejména nikoli dříve, než úřad 1. stolice vydal svůj nález, nýbrž byly prostě pominuty. Při tom dovolávajíc se nál. Boh. A 585/20, stížnost dovozuje, že úředník komisi řídící měl postupovati analogicky podle předpisů § 21 a násl. jur. normy, poněvadž v oné době pro řízení správní předpisů o postupu při odmítnutí úředních orgánů pro jejich podjatost nebylo. Jest pravda, že až do vl. nař. o řízení správním ze 13. prosince 1927 č. 8 Sb. ex 1928, které nabylo účinnosti v zemi České teprve dnem 1. prosince 1928, takže pro řízení, o které v daném případě jde, ještě neplatilo, pro obor řízení správního nebylo všeobecných předpisů o uplatňování námitek podjatosti úředních orgánů a znalců a o postupu při vyřizování jich. Zásady vyslovené v té příčině pro obor řízení soudního v §§ 19, 20 jur. normy a § 355 c. ř .s., vyjadřující v podstatě jen samozřejmé požadavky práva procesního vůbec, sluší proto jako zásady shodné s povahou věci při nedostatku specielních předpisů užíti i pro obor řízení správního (srov. nál. Boh. A 585/20 a 1289/22). Podle § 22 odst. 2 jur. normy má se odmítnutý soudce o prohlášení strany, kterým byl odmítnut, vyjádřiti. O odmítnutí soudce náležejícího k okr. soudu rozhoduje nadřízený sborový soud (§ 23 j. n.). Pokud jde o znalce, přísluší rozhodnouti o jeho odmítnutí tomu soudci, jenž důkaz znalecký prováděl (§ 356 c. ř. s.). Aplikují-li se tyto zásady na daný případ, jest z protokolu sepsaného o místním šetření ve S. z 29. března 1928 zřejmo, že celá komise se o svém odmítnutí vyjádřila, proti němu se ohradila a tedy důvodů odmítacích, právním zástupcem st-lů přednesených, neuznala.
O odmítnutí znalců nemohl však podle předpisů § 356 c. ř. s. obdobně rozhodnouti úředník komisi řídící, ježto byl sám odmítnut. Důsledkem toho příslušelo o námitkách podjatosti znalců i jeho samého rozhodnouti nejblíže nadřízené vyšší stolici, t. j. žal. úřadu (srov. § 42 úř. instrukce pro polit. úřady z r. 1855 č. 52 ř. z.), což žal. úřad v nař. rozhodnutí také učinil. Jest proto v rozporu se spisy, tvrdí-li stížnost, že se tak nestalo, a že námitky ty byly prostě pominuty. Vytýká-li stížnost, že nebylo o nich rozhodnuto dříve, než 1. stolice vydala vyvlastňovací nález, dlužno proti tomu uvésti, že v této okolnosti nelze shledati podstatnou vadu řízení, neboť tím, že rozhodnutí o odmítnutí komise bylo pojato do rozhodnutí, kterým bylo vyřízeno zároveň odvolání ve věci samé, nebyla st-lům způsobena žádná újma na jejich subj. právech. Okolnost ta neměla ani žádného vlivu na platnost nálezu 1. stolice, ježto nález ten byl by zmatečný jen tehdy, kdyby byl vydán úředníkem, jehož odmítnutí bylo vyšší stolicí uznáno za oprávněné (srov. § 477 č. 1 c. ř. s.) nebo vydání nálezu stalo se na podkladě posudku znalce právem odmítnutého, kdežto v daném případě vyšší stolice oprávněnost odmítnutí komise i vedoucího ji úředníka neuznala. Jestliže žal. úřad, hodnotě fakta přednesená st-li k dolíčení podjatosti komise a nebera v pochybnost jejich pravdivost, takže nebylo třeba o nich konati další šetření, dospěl k úsudku, že nestačí k odůvodnění podjatosti komise a k jejímu odmítnutí, náleží úsudek tento ke skutkové podstatě, proti jejíž správnosti stížnost věcných námitek neformuluje. Pro nedostatek stížního bodu po té stránce (§ 18 zák. o ss) nemůže nss podrobiti své kognici otázku, zda žal. úřad o uvedeném odmítnutí komise věcně správně rozhodl.
Jako vadu řízení uplatňuje stížnost dále, že nebylo zjištěno a blíže odůvodněno, zda vyvlastňovaný pozemek je ve stavebním obvodu obce. Námitku tuto, vznesenou také již v odvolání, neuznal žal. úřad opodstatněnou z toho důvodu, že v protokole o místním šetření jest výslovně konstatováno, že vyvlastněný pozemek jest způsobilý k zastavění a leží ve stav. obvodu obce při okr. silnici vedoucí z obce S. do V.
Podle § 3 odst. 1 zák. č. 44/27 jest vyvlastňovati pozemky ve stav. obvodu obce při otevřených již komunikacích nebo výjimečně takové, k nimž komunikace lze snadno zříditi bez větších nákladů. Pojem »stav. obvodu obce« v zákoně vymezen není. Jest to pojem právní, jehož podstatné znaky musí býti rozhodujícím úřadem zjištěny (srov. nál. Boh. A. 2028/23, vydaný sice na základě zák. č. 45/22, avšak stejného doslovu, jaký má zák. č. 44/27). Žal. úřad odvolává se v té příčině na protokol o místním šetření z 29. března 1928. V protokolu tomto jest konstatováno nejen, že pozemek č. kat.... leží ve stav. obvodu obce při okr. silnici, jak to stížnost zdůrazňuje, nýbrž dále ještě také, že jest způsobilý k zastavění, a že leží v přímém sousedství zastavěné obce a nejblíže při jejím středu. V těchto zjištěních měl žal. úřad postačitelný skutkový podklad pro svůj úsudek, že vyvlastňovaný pozemek leží v takovém území, které odpovídá zákonnému pojmu »stavební obvod obce«, zejména když pro úsudek ten měl také oporu ve snímku s mapy katastrální, ve spisech založeném, z něhož jest vidno, že zcela blízko cípu vyvlastňovaného pozemku č. kat...., ohraničeného obecní cestou č. kat. ..., a okr. silnicí č. kat. .., hned na druhé její severozápadní straně jest zastavěná část obce. Stížnost ostatně ani neuvádí, jaké šetření mělo býti podle jejího mínění ještě vykonáno jako základ pro úsudek, že vyvlastňovaný pozemek nalézá se ve stav. obvodu obce. Uvedenou její námitku nebylo lze podle toho, co bylo řečeno, uznati důvodnou.
Další skupinu námitek stížnosti tvoří námitky, které žal. úřad odmítl jako opožděné z toho důvodu, že nebyly uplatněny při místním šetření. Sem náleží námitky, že nebyl zjištěn počet stromů u každého dílce, že stromy jednotlivě nebyly oceněny a že nebylo přihlíženo k nové nabídce náhradního pozemku, získaného od M. B. V tom, že námitky tyto nebyly žal. úřadem věcně vyřízeny, spatřuje stížnost jednak podstatné vady řízení, jednak nezákonnost. Leč neprávem.
Zák. č. 44/27 stanoví v §§ 2 a 3 podmínky, za kterých jest přípustné vyvlastnění pozemků k účelům stavebním a v § 5 upravuje řízení, ve kterém jest zjistiti, jsou-li tyto podmínky splněny. Podle 2. odst. § 5 má úřad k tomu konci vykonati na místě šetření, k němuž pozvati jest obec, znalce a všechny zájemníky. Odst. 3 nařizuje pak, že k námitkám, které nebudou učiněny nejpozději při šetření na místě, nebude v řízení přihlíženo. Z těchto ustanovení jest zřejmo, že jde tu o řízení komisionelní na místě samém, prováděné za účasti všech interesentů a ovládané přísnou zásadou koncentrační; neboť stanoví-li zákon, že námitky stran, které nebyly vzneseny nejpozději při tomto šetření na místě samém, jsou prekludovány, musí nezbytně všechen skutkový materiál, o nějž se vyvlastňovací nález opírá, již při tomto šetření býti zjištěn a stranám sdělen, aby k němu mohly zaujati své stanovisko, a aby znalci o všech rozhodných okolnostech mohli podati své dobrozdání. Prohlašuje-li zákon v § 3 odst. 6, že vyvlastnění jest nepřípustné, nabídne-li vlastník pozemku vyvlastňovateli za přiměřenou náhradu jiný pozemek v obci, způsobilý k zastavění, plyne z toho, že takováto nabídka se zřetelem na svůj účel, zabrániti vyvlastnění, není ve své podstatě nic jiného, než námitkou, jakou má na mysli ustanovení § 5 odst. 3, neboť vyhovuje-li zákonným požadavkům, jest vyvlastnění podle § 3 odst. 6 nepřípustným. Proto musí býti učiněna nejpozději při šetření na místě, při kterém lze jedině podle úmyslu zákona zjistiti, zda nabídka taková jest s to, aby učinila žádané vyvlastnění nepřípustným. Odmítl-li žal. úřad nabídku st-lů na náhradní pozemek získaný od M. B., učiněnou teprve v odvolání k němu podaném, jako opožděnou, nelze v tom shledati žádnou nezákonnost.
Rovněž tak jest podle toho ve shodě s ustanovením § 5 odst. 6 zák. č. 44/27, uznal-li žal. úřad ostatní shora uvedené námitky, týkající se výše vyvlastňovací náhrady na zbylou část vyvlastněného pozemku a za stromy na vyvlastněných dílcích se nacházející, za opožděné proto, že nebyly při místním šetření vzneseny. Mylný jest právní názor stížnosti, že cit. ustanovení týká se jen námitek proti vyvlastnění, nikoli námitek proti ocenění vyvlastňovaného pozemku. Zákon mezi oběma druhy námitek nerozeznává a ze všeobecného znění dotčeného předpisu i z účelu jeho, totiž procesní ekonomie a rychlosti řízení, na kterou klade zákon zvláštní důraz, jak tomu nasvědčuje předpis § 5 odst. 2, že šetření má býti vykonáno do 8 dnů a vyvlastňovací nález vydán do 14 dnů (odst. 4), plyne nepochybně, že pří místním šetření musí býti pod sankcí prekluse učiněny všechny námitky vůbec. Tvrzení stížnosti, že st-lé také proti ocenění jednotlivých stromů při místním šetření činili námitky, jest v rozporu s obsahem protokolu o šetření sepsaném a právním zástupcem st-lů bez námitky podepsaném, podle něhož se on ohradil proti posudku znalce »pokud se týče ceny pozemku«. O stromech ani slovem se nezmínil, ač tyto oceněny byly znalcem zvláště. Se zřetelem k tomu nelze důvodně tvrditi, že by st-lé v řečeném ohražení proti ceně pozemku byli také vznesli námitku proti výši ocenění jednotlivých stromů. Hodlali-li tak učiniti, měli se určitě a jasně vyjádřiti. Jinak mohl žal. úřad právem v onom vyjádření právního zástupce st-lů shledati jen námitku proti ocenění pozemku samého a nikoli stromů.

Citace:

č. 7932. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 723-729.