Č. 12178.

Řízení před nss-em: Výrok ministerstva zemědělství, jímž toto jako orgán čsl. státu co nástupce býv. státu uherského odmítá uvolniti depositum, přijaté býv. uh. státem jako spolukontrahentem firmy, jíž byla zadána stavba úzkokolejné dráhy, jako záruku za honorář pro vyhotovitele plánů na tuto stavbu, není rozhodnutím neb opatřením správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 30. listopadu 1935 č. 19945/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 347/20, 1827/23, 8954/30, 9748/32 a j.
Věc: Ing. Vincenc Sz. v P. proti ministerstvu zemědělství o vrácení deposita.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Fa Oesterreichische Wald- und Holzindustrie A. G., expositura v K., složila podle nař. býv. uher. min. orby dne 29. dubna 1918 u berního úřadu v Ž. hotově 5000 K jako záruku za honorář příslušející st-li za vyhotovení plánů na výstavbu úzkokolejné dráhy v P. Částka tato byla převzata jmenovaným berním úřadem jako deposit min. zemědělství. Na základě potvrzení řečené fy, že dotčené plány byly vyhotoveny a jí odevzdány, žádal st-1 opětně podáním z 27. října 1925 u expositury min. zemědělství v Bratislavě, aby uvedený deposit byl uvolněn, resp. částka 5000 Kč byla mu poukázána k výplatě. — Nař. rozhodnutím min. zemědělství v dohodě s min. financí nevyhovělo této žádosti s odůvodněním, že st-1 nevyhovuje podmínkám, za jakých uvolnění tohoto deposita podle mezinárodních úmluv jest možné.
Uvažuje o stížnosti, nss musil si vzhledem k předpisům §§ 4 a 21 zák. o ss z povinnosti úřední rozřešiti především otázku vlastní své příslušnosti rozhodovati ve sporu, o který tu jde.
Podle § 2 zák. o ss rozhoduje nss ve všech případech, kde někdo tvrdí, že byl nezákonným rozhodnutím neb opatřením některého úřadu správního ve svých právech poškozen. Slovy »rozhodnutí« neb »opatření« nejsou arci zahrnuty všechny projevy nebo všechny úkony pocházející od správních úřadů, nýbrž — jak vyplývá z § 5 zák. o ss — lze pod pojmy ty subsumovati jen takové výroky úřadů správních, jimiž se autoritativně deklaruje s konečnou platností a s účinkem právní moci buď obsah a objem sporných práv nebo se určuje právní sféra stran, t. j. zakládají neb upravují se jejich práva, resp. povinnosti (srov. nál. Boh. A 347/20, 1827/23 a j.).
Jde tedy o to, zda nař. výnos min. zemědělství má právní povahu rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zák. o ss, způsobilého býti předmětem stížnosti u tohoto soudu. Otázku tu nutno zodpověděti záporně, jak plyne z těchto úvah:
Jak ze správních spisů jest zřejmo, vyhotovil st-1 plány na výstavbu úzkokolejné dráhy v P., jež byla zadána bývalým uher. min. orby fě Oesterreichische Wald- und Holzindustrie A. G. Jako záruku za honorář st-lův za jeho práci složila pak tato fa u berního úřadu v Ž. v r. 1918 částku 5000 K, jejíhož uvolnění, resp. vydání se st-1 v řízení správním u žal. ministerstva zemědělství domáhal. Nárok příslušející st-li proti jmenované fě na zaplacení honoráře za plány zhotovené pro stavbu dráhy, která jí byla býv. uher. min. orby jako spolukontrahentem zadána, má nepochybně povahu nároku soukromoprávního. Stejné právní povahy jest také právní poměr, do něhož vstoupila fa převzetím stavby oné dráhy k býv. uh. min. orby, jež jako orgán býv. uher. státu za tento stát jí stavbu tu zadalo.
Nárok st-lův, vznesený proti žal. ministerstvu jako orgánu státu, disponující částkou 5000 Kč složenou firmou Oesterreichische Wald- und Holzindustrie jen jako záruka za honorář příslušející mu proti ní, není proto nárokem plynoucím z práva veřejného, o němž by žal. ministerstvo autoritativně jako úřad správní rozhodlo, nýbrž nárokem uplatňujícím požadavek na vydání 5000 Kč, odvozovaný z poměru soukromoprávního, o němž st-1 tvrdí, že ho žal. ministerstvo neprávem neuznalo tím, že odpírá uvolniti, resp. vydati částku u berního úřadu v Ž. uvedenou firmou pro st-le deponovanou.
Z toho plyne, že st-1 domáhá se na žal. ministerstvu vydání majetkové hodnoty, která mu náleží, jak z vývodů stížnosti samé jde, z důvodu práva soukromého. Projev vůle, obsažený v nař. výnosu, učinil žal. úřad jako orgán čsl. státu, jenž vystupuje tu jako nástupce býv. státu uh., který jako spolukontrahent uvedené firmy částku 5000 K jako úhradu honoráře příslušejícího st-li pro něho přijal. Projev žal. ministerstva v nař. rozhodnutí nemá proto právní povahy rozhodnutí neb opatření úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss, jak jeho pojmové znaky byly shora vytčeny, nýbrž sluší jej kvalifikovati jako prohlášení orgánu strany. Projev tento nemaje znaků rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zák. o ss nemůže býti předmětem stížnosti k nss-u.

Citace:

č. 12178. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 623-625.