NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Četnictvo.

Historický úvod. — Organisace. — Služební podřízení, poměr k státním a samosprávným úřadům a k branné moci. — Doplňování stavu a propouštění ze sboru, systemisovaný stav, celkový náklad. — Poměry kázeňské a osobní. — Výcvik teoretický a praktický, osvětová výchova. — Výstroj a výzbroj. — Ubytování. — Služební, odpočivné a zaopatřovací požitky. — Úkoly četnictva, výkon služby. — Literatura.
Historický úvod. Původ instituce č-a (gens armata, gens ďarmes, Gendarmerie) sluší hledati ve Francii. Gens ďarmes nazýval se tu ve středověku sbor šlechticů, určený především k ochraně osoby královy. Veřejná bezpečnostní služba v zemi byla obstarávána t. zv. maréchaussée. Sbory tyto zanikly v době velké revoluce francouzské a na místě nich zřídil Napoleon Bonaparte v r. 1798 nový bezpečnostní sbor, který převzal úkoly t. zv. maréchaussée, od bývalé šlechtické stráže královy pak pojmenování gens ďarmes. Z Francie přešla instituce č-a za doby napoleonské do Lombardská a jižního Tyrolska a do Německa, pokud bylo obsazeno vojskem francouzským. V celém bývalém mocnářství rakousko-uherském zavedeno bylo č. cís. nařízením č. 272/1849 ř. z.; podrobná jeho organisace byla upravena „prozatímním organickým zákonem o č-u v císařství rakouskémˮ, který byl vyhlášen nařízením min. vnitra č. 19/1850 ř. z. Podle tohoto zákona bylo č. vojensky organisovaným sborem strážným a tvořilo součást armády. Po vyrovnání s Uhry bylo č. v Uhrách, vyjímaje Sedmihradsko a Chorvatsko a Slavonsko, zrušeno a zavedeno znova teprve zák. čl. II. a III/1881 uh., v Rakousku pak bylo znovu organisováno, a to zák. č. 19/1876 ř. z. a zák. č. 1/1895 ř. z. Č. rakouské zůstalo i po této nové úpravě sborem vojensky organisovaným, avšak za součást armády již prohlášeno nebylo. V nejvyšší stolici bylo podřízeno ministerstvu zeměbrany. V republice Československé přešly záležitosti č-a ihned po převratu do působnosti ministerstva vnitra. Zákonné sankce dostalo se tomuto stavu zák. č. 218/1920 Sb. o úpravě hranic příslušnosti mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany. Krátce na to byly poměry č-a znovu upraveny, a to zák. č. 299/1920 Sb., který spočívá v podstatě na těchže zásadách jako poslední zákon rakouský.
Organisace. Základní ustanovení o organisaci čsl. č-a obsahují zák. č. 218/1920 Sb., kterým byly záležitosti č-a přikázány do působnosti ministerstva vnitra, zákon o č-u č. 299/1920 Sb. a prováděcí ustanovení k tomuto zákonu, vydaná výnosem ministerstva vnitra č. 29001/1920 (Věst. četn. č. 9/1920). Podrobné předpisy organisační obsaženy jsou v Organisačních ustanoveních o č-u, schválených rozhodnutím býv. mocnáře ze dne 3. III. 1895 (nař. č. 43/1895 ř. z.), která byla změněna, resp. doplněna výnosy ministerstva vnitra č. 29002/1920 (Věst. četn. č. 13/1920), č. 46071/1923 (Věst. četn. č. 13/1923) a č. 8544/1926 (Věst. četn. č. 6/1926), a v Provisorních organisačních ustanoveních a služebním předpise pro hospodářsko-administrativní službu v č-u (výnos býv. ministerstva zeměbrany č. pres. 17172/1917 [Věst. četn. č. 56/1917]).
Podle § 1 zák. o č-u jest č. republiky československé vojensky organisovaný sbor strážný. Jako sbor vojensky organisovaný podléhá vojenským trestním zákonům a soudům a platí pro ně vojenský služební řád (§ 12 1. c.). Vojenským trestním zákonům podléhají i četničtí kancelářští zřízenci (prov. předp. k § 12 zák. o č-u).
Č. jest v poslední stolici podřízeno ministerstvu vnitra, kterému jest k udržení vojenského pořádku a kázně přidělen generální velitel č-a (§ 2 zák. o č-u), jmenovaný presidentem republiky ze sboru četnických důstojníků (§ 181. c.). Ministerstvu vnitra přímo podřízena jsou zemská četnická velitelství, zřízená v sídlech zemských politických správ (§ 4 org. ust.). Obvody teritoriálně rozsáhlých zemských četnických velitelství (Čechy, Morava, Slovensko) jsou rozděleny na obvody exponovaných četnických štábních důstojníků, kterým jest z části přikázána působnost zemských četnických velitelství (§ 5 org. ust.). Dalším článkem v zevnější organisaci č-a jsou velitelství četnických oddělení, pak okresní četnická velitelství (v sídlech politických okresních úřadů) a četnické stanice (§ 6 org. ust.).
Pomocnými institucemi č-a jsou doplňovací oddělení u jednotlivých zemských četnických velitelství, zřízená k teoretickému výcviku příslušníků č-a, četnické oddělení u poznávacího úřadu policejního ředitelství v Praze, které spolupůsobí ve službě pátrací, a ústav pro chov a výcvik policejních psů, t. č. v Pyšelích.
Sbor četnický skládá se:
a) z důstojníků zbraně (důstojnici správní a výkonní) a z důstojníků služeb (důstojníci zdravotnictva, intendantstva, justiční služby, účetní a účetní kontroly) v hodnosti poručíka, nadporučíka, kapitána, štábního kapitána, majora, podplukovníka, plukovníka a generála;
b) z gažistů mimo služební třídy. K nim náleží: 1. mužstvo (četníci na zkoušku, závodčí), 2. sbor strážmistrů zbraně i služeb (strážmistr, štábní strážmistr, praporčík), 3. vrchní strážmistři zbraně i služeb. Četníkům na zkoušku přísluší hodnost u vojska dosažená, nejvýše však hodnost četaře, která se rovná hodnosti závodčího v č-u. Hodnost strážmistra odpovídá hodnosti rotmistra, hodnost štábního strážmistra a praporčíka hodnosti štábního rotmistra a praporčíka vojska. Vrchní strážmistři řadí se před praporčíky vojska;
c) z kancelářských zřízenců.
Č-u jest přidělen vyšší důstojník vojska, který má ve věcech výzbroje právo, aby občasnou inspekcí provedl potřebná zjištění (§ 4 zák. o č-u). Podrobně upravuje jeho působnost výnos min. vn. č. 75877-1920.
Služební podřízení, poměr k státním a samosprávným úřadům a k branné moci. V příčině výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby, pak ve věcech správních a hospodářských podřízeno jest č. četnickým důstojníkům, resp. četnickým velitelstvím, v příčině výkonu služby bezpečnostní politickým úřadům státním, jejichž orgánem jest, především tedy státním úřadům politickým prvé stolice; v obojím směru podléhá č. v poslední stolici ministerstvu vnitra (§§ 2 a 7 zák. o č-u). Poměr představeného k podřízenému a vyššího k nižšímu v četnickém sboru upraven jest § 8 voj. služ. řádu, I. díl. Soudy a státní zastupitelství (vojenské úřady prokuratorské) jsou, pokud jde o výkon trestní pravomoci soudní, oprávněny požadovati přímo služeb č-a. V jiných oborech působnosti mohou se soudy činnosti č-a dožadovati jen prostřednictvím příslušných úřadů politických. Tímtéž způsobem dožadují se činnosti č-a ostatní civilní a vojenské úřady státní, jakož i úřady samosprávné. Toliko, kdyby bylo nebezpečí v prodlení, jest č. povinno na přímé dožádání těchto úřadů pomoci poskytnouti (§ 9 zák. o č-u). Naproti tomu jest č. oprávněno, při výkonu svých služebních povinností žádati součinnost každého orgánu služby veřejné, zvláště úřadů civilních, jiných sborů strážných a jich členů, starostů obecních a velitelství i úřadů vojenských (§ 14 1. c.).
Přes svou vojenskou organisaci není č. součástí branné moci (vojska). Stává se jí toliko potud, pokud jest podle § 5 zák. o č-u povoláno k vojenským cvičením za účelem výcviku v polní službě bezpečnostní a spolučinnosti s vojenskými velitelstvími, dále pokud jest podle § 6 téhož zákona určeno k polní službě bezpečnostní, a konečně pokud jsou příslušníci č-a přidrženi k válečné službě za mobilisace a ve válce za účelem zvýšení nebo doplnění početného stavu branné moci podle § 28, lit. b, zák. č. 193/1920 Sb.
Pokud jde o vzájemný poměr mezi č-em a vojskem, jsou příslušníci č-a na roveň postaveni osobám vojenským stejné hodnosti (§ 21 zák. o č-u). Podrobněji jest tento poměr upraven čl. 49. voj. služ. řádu, I. díl. Po dobu činné služby četnické jsou příslušníci č-a s výhradou ustanovení §§ 5 a 6 zák. o č-u zproštěni služby vojenské a čas v č-u ztrávený čítá se jim do služební povinnosti ve vojsku (§ 23 1. c.).
Doplňování stavu a propouštění ze sboru, systemisovány stav, celkový náklad. Důstojnictvo četnické doplňuje se jednak postupným povyšováním v č-u, t. j. jmenováním gažistů mimo služební třídy důstojníkem, jednak přestupem důstojníků vojska, nejvýše v hodnosti kapitána (§ 18 zák. o č-u a nař. č. 104/1927 Sb.).
Mužstvo četnické doplňuje se přijímáním uchazečů dobrovolně se hlásících. Uchazeč přijímá se nejprve jako četník na zkoušku. Za četníka na zkoušku může býti přijat jen, kdo a) jest státním občanem republiky Československé, b) jest bezúhonný, svéprávný a duševně způsobilý, c) překročil 21. a nedosáhl ještě 35. roku věku, d) jest svobodný nebo bezdětný vdovec, e) má silné, zdravě tělo a přiměřenou výšku, f) jest znalý v slově i písmě jazyka československého, g) prokáže se vzděláním, jakého se nabývá na obecné škole, h) má výcvik vojenský, konav službu vojenskou se zbraní nejméně po tu dobu, kterou branný zákon stanoví pro normální presenční službu vojenskou. Požadavek pod písmeny c), d) a f) může ministerstvo vnitra prominouti, požadavek pod f) však jen s podmínkou, že mu žadatel nejdéle do dvou let vyhoví.
Dočasně na dobu potřeby, zejména v případě mobilisace, může býti č. doplněno osobami vojenskými bez ohledu na to, zdali vyhovují shora uvedeným požadavkům čili nic (§ 17 1. c.).
Každý příslušník č-a musí se při vstupu zavázati k čtyřleté povinné službě, složiti četnickou služební přísahu, sloužiti jeden rok na zkoušku a vykonati odbornou zkoušku před komisí, která se skládá z četnických důstojníků a úředníků politické správy (§§ 19 a 20 1. c.).
Příslušníci č-a propouštějí se ze sboru: 1. když se během služby na zkoušku ukáže, že nejsou způsobilí k četnické službě, 2. když obdrževše lhůtu k průkazu způsobilosti jazykové, průkazu toho včas nepodají, 3. když vyslouživše dobu, na kterou se k službě zavázali, déle sloužiti si nepřejí, 4. když stanou se tělesně ke službě nezpůsobilými, aniž nabyli nároku na výslužné, 5. když soud, odsoudiv je pro zločin nebo přečin, uznal při tom na ztrátu hodnosti, 6. cestou disciplinární, když spáchali takový čin, pro který sice nebylo soudním rozsudkem uznáno na propuštění, pro který by však vzhledem k dobrému jménu č-a ve sboru trpěni býti neměli, 7. když o to žádají z rodinných důvodů a ministerstvo vnitra k tomu přivolí (§ 22 1. c.).
Fysická způsobilost osob ucházejících se o přijetí k č-u posuzuje se podle Předpisu pro lékařské posuzování způsobilosti k četnické službě. Fysická způsobilost, resp. nezpůsobilost příslušníků č-a k četnické službě zjišťuje se řízením superarbitračním, které jest upraveno Superarbitračním předpisem. Řízení superarbitrační koná se i tehdy, jde-li o reaktivování příslušníka č-a ve výslužbě.
Vládním usnesením ze dne 15. VII. 1927 byl v osobním stavu č-a systemisován tento počet služebních míst: Důstojníci správní 147, důstojníci zdravotnictva 3, důstojníci justiční služby 2, důstojníci intendantstva 5, důstojníci výkonní 277, důstojníci účetní 73, důstojníci účetní kontroly 20, gažisté mimo služební třídy v účetní službě 92, ostatní gažisté mimo služební třídy 11720, kancelářští zřízenci 7.
Celkové náklady na č. činí okrouhle 280000000 Kč.
Poměry kázeňské a osobní. Kázeňské poměry četnické postrádají dosud jednotné úpravy. Ministerstvo vnitra, které již před vydáním zák. č. 218/1920 záležitosti č-a spravovalo, recipovalo pro č. výnosem č. 53746/1919 některá ustanovení Zatímního kázeňského řádu pro československé vojsko, vydaného v r. 1919 ministerstvem národní obrany, se změnami, vyplývajícími z odlišné organisace č-a. Podle tohoto řádu trestají se kázeňsky některé vojenské nebo obecné přečiny (přestupky), jichž stíhání by jinak příslušelo vojenským soudům, stačí-li kázeňské potrestání a nemají-li nastoupiti následky, které mohou býti vysloveny jen soudním rozsudkem (§ 2 voj. tr. řádu), dále přestupky policejních předpisů a vlastní přestupky kázeňské, jako zanedbání služebních povinností, přestupky služebních předpisů, přestupky proti kázni a pod.
Vlastní přestupky kázeňské promlčují se ve 3 měsících, ostatní trestné činy ve lhůtách stanovených příslušnými předpisy. Právo ukládati disciplinární tresty přísluší generálnímu veliteli č-a, zemským četnickým velitelům, jejich náměstkům, exponovaným četnickým štábním důstojníkům, velitelům oddělení a okresním četnickým velitelům, pokud jsou důstojníky.
Politický úřad nemá práva disciplinárního vůči četníkům, rovněž nemůže jim udíleti pochvaly. Shledá-li závadu nebo má-li za to, že příslušník č-a je hoden pochvaly nebo odměny, má se obrátiti k jeho četnickým představeným.
K vyšetřování a posuzování jednání a opomenutí, kterými bylo poškozeno nebo ohroženo dobré jméno č-a, zřízeny jsou disciplinární výbory pro důstojníky (výn. min. vn. č. 61514/1919) a disciplinární komise pro gažisty mimo služební třídy (výnos min. vn. č. 57181/1920). Do kategorie předpisů kázeňských spadá konečně i výnos býv. ministerstva zeměbrany č. 4885/1917, doplněný výnosy ministerstva vnitra č. 10649/1920 a 15653/1920, o mimosoudním propuštění, po případě odnětí hodnosti, zejména pro takové trestné činy, pro které může býti vyslovena degradace.
Příslušníci č-a, kteří konají službu y branné moci nebo jsou ve vyšetřovací (zajišťovací) nebo trestní vazbě ve vojenských trestních ústavech, podřízeni jsou vojenské kázeňské pravomoci (§ 3 zák. č. 154-1923 Sb.).
Příslušníci č-a smějí se ženiti jen, když jsou definitivní a dovršili čtyřletou službu u č-a nebo 30. rok svého věku (§ 24 zák. o č-u). Na jiné místo mají býti překládáni jen z důležitých služebních příčin (§ 161. c.). Příslušníci č-a bez rozdílu hodnosti mají nárok na 6nedělní dovolenou. Podrobná ustanovení obsahuje Předpis o dovolených O účasti příslušníků č-a ve veřej né politické činnosti, ve spolcích a veřejném tisku, dále o jejich vedlejším zaměstnání a účasti ve správě obchodních podniků platí ustanovení § 53 voj. služ. řádu, I. díl.
Výcvik teoretický a praktický, osvětová výchova. Výcvik teoretický i praktický, který jest především úkolem četnických důstojníků, k němuž však podle potřeby povolávají se i odborníci civilní, upraven jest řadou interních předpisů, z nichž jako nejdůležitější uvésti jest Školní instrukci.
Prvého výcviku (teoretického) dostává se nově přijatým četníkům ve škole četníků na zkoušku u doplňovacích oddělení zemských četnických velitelství. Další výcvik teoretický a výcvik praktický koná se na četnických stanicích. Vyššího vzdělání nabývají gažisté mimo služební třídy v hodnostní škole, jejíž úspěšné absolvování jest také podmínkou povýšení na praporčíka. Vzdělání, kterého jest zapotřebí k dosažení hodnosti výkonného důstojníka, dostává se příslušníkům č-a, aspirujícím na tuto hodnost, v informačních kursech pro výkonné důstojníky; obdobné kursy zřizují se podle potřeby i pro aspiranty na místa důstojníků správních. Vojenský výcvik č-a řídí se vojenskými předpisy pro pěchotu. Výcvik ve zbrani koná se čas od času na vojenských střelnicích, výcvik ve službě s policejními psy v ústavu pro chov a výcvik služebních psů, v jízdě na lyžích ve zvláštních lyžařských kursech, ve službě horské v horolezeckých kursech.
O osvětovou výchovu pečují osvětoví referenti.
Výstroj a výzbroj. Výstroj a výzbroj č-a jsou upraveny Stejnokrojovým předpisem.
O výzbroji rozhoduje ministerstvo vni¬ tra v dohodě s ministerstvem národní obrany (§ 3 zák. o č-u).
Výstroj č-a shoduje se co do tvaru a střihu s výstrojem vojska. Základní barva jest šedozelená, u vycházkových kalhot šedozelená nebo černá. Výložky a ramenní pásky, pokud jsou soukenné, jsou u příslušníků zbraně (důstojníci správní a orgány výkonné) barvy šarlatově-červené, u příslušníků jednotlivých služeb téže barvy jako u týchž služeb vojska. Příslušníci zbraně nosí na dolní, ztužené části čepice červený pás barvy výložkové. Distinkce na ramenních páskách a čepici odpovídají u důstojníků distinkcím důstojníků vojska, vrchní četničtí strážmistři nosí distinkci podporučíka, strážmistři distinkce rotmistrovské. Četničtí důstojníci správní mají límcový odznak kulatý se středním státním znakem, důstojníci služeb stejné límcové odznaky jako důstojníci týchž služeb vojska. Na levém rameni blůzy a pláště v polovici záloktí umístěn jest štítek s číslem, označujícím, ke kterému velitelství dotčený patří: Čechy 1, Morava 2, Slezsko 3, Slovensko 4, Podkarpatská Rus 5. Příslušníci č-a, zařadění u generálního velitele č-a a v ministerstvu vnitra, mají místo čísla iniciálu Č. S. R.
Pro službu jsou četníci vyzbrojeni karabinou s bodlem nebo automatickou pistolí a služební šavlí, po případě obuškem, K vycházkovému stejnokroji nosí se šavle vycházková.
Stejnokrojové součástky č-a zdobeny jsou středním státním znakem.
Ubytování. Č. jest z části ubytováno v kasárnách, z části soukromě. Povinni bydleti v kasárnách jsou svobodní gažisté mimo služební třídy, frekventanti kursů četníků na zkoušku, hodnostních škol a informačních kursů pro výkonné důstojníky. Ubytování v kasárnách upraveno jest kasárním předpisem (výnos min. vn. č. 36464-1924).
Ubytování jest stálé nebo přechodné. Náklady stálého kasárního ubytování hradí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku podle rozhodnutí býv. mocnáře ze dne 25, VII. 1851, pokud se týče podle ustanovení o ubytování č-a, vyhlášených výnosem býv. rakouského ministerstva vnitra č. 16970—1282-1851 do konce r. 1927 zemské fondy, jimž stát k úhradě těchto výloh jistou částkou přispívá. Na území dříve uherském hradí náklady kasárního ubytování č-a stát. Podle ustanovení § 22 zák. č. 77-1927 Sb. od 1. I. 1928 hradí stát veškeré náklady stálého ubytování č-a v celém území republiky. O přechodném ubytování č-a platí v zemích historických v podstatě táž ustanovení jako o přechodném ubytování vojska (výnos býv. min. zeměbrany č. 9195-2075/1879).
Služební, odpočivné a zaopatřovací požitky. Platové poměry č-a byly nejnověji upraveny platovým zákonem č. 103/1926 Sb., z části platí o nich také ustanovení zák. č. 186/1920 Sb. Vedlejší požitky č-a (oděvné, diety odloučených od rodin, stravné, požitky cestovní, přídavek za odvelení, nocležné, přídavky učitelské a j.) jsou upraveny z části různými výnosy ministerstva vnitra, z části ještě Požitkovým předpisem, vydaným v r. 1897, a budou v nejbližší době předmětem nové úpravy.
Podle zák. č. 103/1926 Sb. roztřiďují se služební místa důstojnická na 3 služební třídy. Do 1. třídy náleží služební místa kategorie důstojníků zdravotnictva, justiční služby a intendantstva, do 2. důstojníků správních, do 3. důstojníků výkonných, účetních a účetní kontroly (§ 1211. c.). Služební místa důstojnická systemisují se v 8 platových stupnicích, a to místa generála v 2., plukovníka v 3., podplukovníka ve 4., majora v 5., kapitána a štábního kapitána v 6., nadporučíka v 7. a poručíka v 8. stupnici (§§ 98 a 122 1. c.). Služební plat důstojnický skládá se ze služného, činovného a výchovného (§§ 102—105 a 124 1. c.). Za předpokladů stanovených v § 192 cit. zák. vyplácí se kromě toho zvláštní přídavek na děti.
Služební místa gažistů mimo služební třídy systemisují se ve 3 platových stupnicích, a to: a) služební místa četnických vrchních strážmistrů-velitelů stanic, t, j. četnických vrchních strážmistrů, kteří jsou veliteli stanice nebo okresu nebo konají rovnocennou službu četnickou, v I, platové stupnici (podle nové organisace odpovídá této kategorii kategorie vrchních strážmistrů vůbec); b) služební místa četnických vrchních strážmistrů v II. platové stupnici (nové organisační označení praporčík); c) služební místa četnických strážmistrů a četníků na zkoušku v III. platové stupnici (nové organisační označení štábní strážmistr, strážmistr, závodčí, četník na zkoušku (§ 130 1. c.).
Služební plat gažistů mimo hodnostní třídy skládá se rovněž ze služného, činovného a výchovného (§ 131 1. c.). Za předpokladů stanovených v §§ 192 a 194 cit. zák. vyplácí se kromě toho zvláštní přídavek na děti a doplňovací přídavek ženatých.
Všem příslušníkům č-a náleží dále zvláštní četnický přídavek, odstupňovaný podle služného nebo služební doby (§§ 2 a 12 zák. č. 186/1920 Sb., § 1 zák. č. 394-1922 Sb., čl. I. nař. č. 34/1923 Sb., § 148 zák. č. 103/1926 Sb.).
Z předpisů o odpočivných a zaopatřovacích požitcích příslušníků č-a, resp. pozůstalých po nich, sluší uvésti zák. č. 153-1923 Sb., kterým se upravují některé služební poměry č-a a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací (pensijní zákon), a zák. č. 394/1922 Sb., č. 286, 287 a 288/1924 Sb. a č. 103/1926 Sb., kterými byly změněny některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích veřejných, zaměstnanců a pozůstalých po nich. Zde budtež vytčena aspoň nejdůležitější ustanovení.
K odpočivným požitkům náleží výslužné (odbytné) (§§ 2—24 zák. č. 153-1923 Sb.), zaopatření invalidní (§§ 25 až 28 1. c.), přídavek válečný (§§ 29 a 30 1. c.) a přídavek za zranění (§§ 36—43 1. c.), po případě i přídavky na děti a jednotný drahotní přídavek (§ 10 zák. č. 394/1922 Sb.) nebo výchovné, přídavky na děti a doplňovací přídavek ženatých (§ 160 zák. č. 103-1926 Sb.).
Nároku na výslužné nabývá se — vyjímaje případy uvedené v § 3 zák. č. 153-1920 Sb. — po 10 započítatelných služebních letech (§ 21. c.). Četnickým gažistům, kteří nemají nároku na trvalé výslužné, kteří však se stali z důvodů zdravotních trvale neschopnými četnického povolání, přísluší odbytné, jež se vyměřuje podle délky služební doby (§ 4 1. c.). Doba, po kterou byli příslušníci č-a ve vlastnosti gažistů mimo hodnostní třídy přiděleni k výkonné službě, započítává se zvýšeně tak, že se za každý plný rok služby čítá 16 měsíců. Do jisté míry započítává se zvýšeně důstojníkům doba, po kterou zastávali funkci velitelů oddělení (§ 10 1. c.). Při těžké poruše zdraví, spojené s úplnou nezpůsobilostí k výdělku, lze připočísti pro výměru výslužného až 10 let. V případech úrazu nebo zvláště těžké poruchy zdraví (oslepnutí na obě oči, úplné ochrnutí a pod.) při výkonu služby nebo v souvislosti s ní je na připočtení této doby právní nárok. Ve výjimečných případech může býti výslužné i nad to přiměřeně zvýšeno (§ 7 1. c.). Při invalidním zaopatření přísluší místo výslužného invalidní služné ve výměře 90% pensijní základny (§ 27 1. c.). Nárok na invalidní zaopatření předpokládá mimo jiné aspoň 85% neschopnost k výdělku, potřebu zvláštní péče a nemajetnost (§ 25 1. c.). Četnickým osobám, které ztratily nárok na výslužné v důsledku řízení disciplinárního nebo podle soudního rozsudku, po případě jich nevinným manželkám nebo nevinným dítkám, může býti přiznán příspěvek na výživu (§§ 14, 18 a 19 1. c.).
Zaopatřovací požitky pozůstalých po četnických gažistech záležejí z vdovského důchodu, který přísluší i nemajetné družce, nem-li oprávněné vdovy (§ 44 1. c.), z příspěvku na vychování (§ 55 1. c.) a sirotčího Slovník veřejného práva českosl. důchodu (§ 57 1. c.) po případě z přídavků, na děti a jednotného drahotního přídavku (§ 10 zák. č. 394/1922 Sb.) nebo výchovného, přídavků na děti a doplňovacího přídavku ženatých (§ 160 zák. č. 103/1926 Sb.).
Pozůstalým přísluší také nárok na úmrtné (§ 70 1. c.).
Za určitých předpokladů může býti nemajetným vdovám po zákonu náležející vdovský důchod přiměřeně zvýšen (§ 48 1. c.) a vdovám, pozbyvším důchodu nebo nemajícím vůbec nároku na vdovský důchod, tento důchod přiznán výjimečně, po případě může býti přiznán příspěvek na výživu (§§ 52 a 54 1. c.). Za předpokladů § 54 cit. zák. mohou býti povoleny příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem, jimž by jinak nenáležely (§ 581. c.), po případě může býti přiznán příspěvek na výživu (§ 62 1. c.). K požívání odpočivných a zaopatřovacích požitků v cizině jest zapotřebí zvláštního povolení ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem financí a věcí zahraničních (§ 87 1. c.). Četničtí kancelářští zřízenci a osoby po nich pozůstalé jsou, pokud jde o odpočivné a zaopatřovací požitky, na roveň postaveni civilním státním zaměstnancům příslušné kategorie (§ 86 1. c.).
Úkoly č-a, výkon služby. Úkoly č-a jsou vytčeny a výkon jeho služby v hlavních rysech jest upraven zák. o č-u č. 299-1920 Sb. V podrobnostech je služební činnost č-a upravena řadou předpisů, z nichž sluší především uvésti četnickou služební instrukci, schválenou rozhodnutím býv. mocnáře ze dne 3. III. 1895 (nař. č. 43/1895 ř. z.), jejíž platnost na výkon služby četnické na území dříve uherském s jistými úchylkami byla výslovně stanovena výnosem ministerstva vnitra č. 3266/1922. Úpravy, odpovídající nyní platnému právnímu řádu, dostalo se četnické služební instrukci výnosem ministerstva vnitra č. 47446/1923. Služba kancelářská upravena jest Kancelářským předpisem, služba daktyloskopická Instrukcí pro daktyloskopickou službu, služba přehlídková z části Služební instrukcí, z části Předpisem o přehlídkové službě u č-a.
Hlavním úkolem č-a jest, aby podle platných zákonných předpisů a podle nařízení příslušných úřadů státních udržovalo v celém území Československé republiky veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost (§ 1 zák. o č-u). Za tím účelem mohou politické úřady, je-li veřejný pořádek povážlivou měrou ohrožen, soustřediti č. svého obvodu na ohrožené místo a upraviti jeho službu tak, jak toho místní poměry vyžadují (§ 7 1. c.). Není-li to na ujmu uvedenému hlavnímu úkolu, mohou politické úřady naříditi, aby č. spolupůsobilo i v záležitostech místní policie (§ 10 1. c.). Jinak má č. na záležitosti tyto pouze dohlížeti a býti v nich obcím nápomocno (§ 1 služ. instr.). Dalším úkolem č-a jest spolupůsobiti k odvrácení vnějšího nebezpečí pro stát podle předpisů vydaných ministerstvem vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany (§ 4 zák. o č-u).
V případě válečného stavu koná část č-a, určená dohodou mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany, polní službu bezpečnostní a přechází pod přímé velení vojska (§ 6 1. c.).
Četník službu konající má zákonem stanovená práva stráže civilní i vojenské (§ 13 1. c.).
Služebně smí zakročiti zásadně jen tehdy, je-li úplně vyzbrojen, je-li však nebezpečí v prodlení, a má-U zakročení naději na úspěch, jest oprávněn zakročiti i tehdy, je-li vyzbrojen pouze poboční zbraní (§ 9 služ. instr.). Jedna ti má zmužile a odhodlaně a nesmí nikdy z ohledu na vlastní bezpečnost od plnění své povinnosti upustiti (§ 48 služ. instr.).
Šetře předepsané opatrnosti smí použiti zbraně: 1. v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn, nebo jímž se život jiné osoby ohrožuje, 2. nelze-li jinak překonati odpor, směřující k zmaření jeho služebního výkonu, 3. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti (§ 13 zák. o č-u).
Avšak i v těchto případech má četník použiti zbraně jen tehdy, když selhaly mírnější prostředky, a i pak co nejšetrněji; má tedy, pokud to okolnosti dovolují, užíti nejprve zbraně méně nebezpečné. Vždy však smí zbraně použíti jen po vojensku (§ 65 služ. instr.).
Kdykoli četník ve službě proti někomu zakročí, má užiti slov „ve jménu zákonaˮ v jazyce v místě obvyklém; v takovém případě je každý, i osoby vojenské, povinen jeho vyzvání uposlechnouti, může si však potom do jednání četníkova stěžovati (§ 15 zák. o č-u). Jinak mohou četničtí orgánové v ústním služebním styku s obyvatelstvem užívati každého jazyka, ve kterém se mohou dorozuměti (čl. 48 nař. č. 17/1926 Sb.). Velícím a služebním jazykem č-a jest jazyk státní (čl. 45—47 nař. č. 17/1926 Sb.).
Č. má obdržené příkazy vykonati bezpodmínečně a bez průtahu a do jejich posuzování se nepouštěti. Jen tehdy, kdyby se příkaz zjevně příčil bud povinnostem, jež č. přísahou četnickou na se vzalo, nebo zájmům státním, dále kdyby bylo nařízeno vykonání činu, jenž je zapovězen trestním zákonem, má č. od výkonu upustiti, avšak případ bezodkladně hlásiti svým četnickým představeným. Za obsah příkazu je odpověden úřad, který jej dal. Č. má právo žádati písemný rozkaz i tehdy, když to není zákonem předepsáno (§ 11 zák. o č-u).
Literatura.
Öffentliche Sicherheit, Polizei-Rundschau der österr. Bundes- und Gemeindepolizei sowie Gendarmerie, Nr. 9—10, 1924; Erhart-Pinkas: „Sbírka četnických předpisůˮ, sv. I., 1923. — Erhart: Rukověť četnictvaˮ, díl II., 1926. — J. Erhart, R. Erhart, V. Sádlo: „Rukověť četnictvaˮ, díl III. a IV., 1926. — Dr. Kmety: „A magyar kozigazgatási és pénzugyi jog kézikčnyveˮ, 1911. — Fontán: „Předpisy o stejnokroji československého četnictvaˮ, 1927. — Povondra- Pinkas: „Pokyny pro službu pátrací a daktyloskopickou bezpečnostních orgánůˮ, 1922.
Josef Mrhálek.

Citace:

Četnictvo. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 202-208.