?Č. 2807.Ochranné známky: I. Je způsobilá k zápisu známka: »Na zdar«? — II. Úřad nemá povinnost, aby konal z moci úřední šetření o tom, zda známka, jež sama o sobě distinktivní není, snad zvláštními okolnostmi distinktivity nabyla. — III. Známka nestane se nezpůsobilou k zápisu již tíin, že obsahuje nějaký prvek reklamní.(Nález ze dne 29. října 1923 č. 18022.)Prejudikatura: Boh. 1313 adm.Věc: Firma Josef A. a spol. v Praze proti ministerstvu obchodu (min. taj. Jan Fric) stran ochranné známky.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Žal. úřad, vyslechnuv stěžující si firmu, nař. rozhodnutím vyslovil na základě § 1 lit. d) zák. o ochraně známek ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z., že slovní známka »Na zdar« jí k zápisu přihlášená u obchodní a živnostenské komory v Praze pro likéry a zapsaná tam pod č. — neměla býti zapsána dle § 1 cit. zák. a nařídil zároveň její výmaz z rejstříku.Nález nss o stížnosti k nss-u podané založen jest na těchto úvahách:Vytýká-li stížnost provedenému řízení vadnost, poněvadž žal. úřad nepřihlížel při rozhodnutí k odst. 2 § 1 známk. zák. z r. 1890, doplněnému čl. I. zákona ze 17. března 1913 č. 65 ř. z., t. j. neuvážil dané skutkové okolnosti, zejména dobu užívání známky, neuznal nss důvodnou, řídě se v podstatě týmiž úvahami, jež rozvedl již ve svém nálezu Boh. 1313 adm., a jež vrcholí v názoru, že nelze ukládati úřadu za povinnost, aby za všech okolností konal z moci úřední šetření o tom, zda známka, jež sama o sobě distinktivní není, snad zvláštními okolnostmi, zejména tím, že se dlouhým užíváním v kruzích spotřebitelů vžila, distinktivity nabyla, nýbrž že povinnost úřadu k takovému šetření nastává jen tehdy, když k němu úřadu byl dán podnět buď údaji strany samé, anebo obsahem známky. V daném případě stěžující si firma nejen že v řízení nic neuvedla, co by nasvědčovalo tomu, že sporná známka nabyla distinktivnosti nějakými zvláštními okolnostmi, zejména snad delším užíváním, nýbrž ani stížnost v tom směru nějakých konkrétních tvrzení neobsahuje. Že by známka sama svým rázem dávala podnět k šetřeni v naznačeném směru, shledati nelze.Ve věci samé stížnost dovozuje způsobilost sporné známky rozlišiti zboží jí označené od jiného zboží téhož druhu z toho, že slova »Na zdar«, jež jsou obsahem známky, nejsou v žádné souvislosti se zbožím chráněným.Stížnost jest tu na omylu. Prvním předpokladem, aby známka byla uznána za vyhovující ustanovení § 1 známk. zák. z 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. jest, aby již svým rázem budila dojem, že jest znakem určeným právě k označení zboží. V tomto smyslu nehodí se za známku zejména takové nápisy (nebo nákresy), které svým rázem spíše budí dojem projevu, jímž se podnikatel obrací přímo k obecenstvu, aby připoutal jeho pozornost, podnítil zájem o zboží a chuť k odběru, která tedy především jeví se jako pouhý prostředek reklamní, nikoliv jako prostředek určený k individualisování zboží co do jeho původu. Tu v samé podstatě zvoleného znaku tkví překážka, aby jako známka mohl býti zapsán.Stížnost má ovšem pravdu potud, že se známka nestává nezpůsobilou k zápisu již tím, že obsahuje také nějaký prvek reklamní, nýbrž teprve tehdy, když tato stránka vystupuje tak do popředí, že v mysli obyčejného pozorovatele nevznikne představa, že jde o znak, jehož účelem jest rozlišit zboží jím opatřené od stejného zboží jiného závodu.Žal úřad důvody svého rozhodnutí zjevně chtěl dovoditi, že slova »Na zdar« mají ráz pouhého nápisu, obracejícího se na konsumenty, aby upoutal jejich pozornost, a že proto konsument nebude je pokládati za značku zboží. Že by tento úsudek byl vůbec nemožný, že by byl v zřejmém odporu se skutečnostmi jinak nespornými, tvrditi nelze. Přes tuto míru však nss věcnou správnost onoho úsudku, jenž je výsledkem daných skutečností, po rozumu §u 6 zák. o ss přezkoumávati nemůže.Nss neshledav, že by nař. rozhodnutí zakládalo se na nesprávném výkladu neb použití zákona, nebo že by stiženo bylo nějakou podstatnou formální vadou, zamítl stížnost jako neodůvodněnou.