Č. 3421.Dávka z přírůstku hodnoty: Nedobytnost dávky z přírůstku hodnoty po rozumu § 13, odst. 3 vl. nař. z 23. září 1920 č. 545 Sb. jest dána, když úřad použil bez výsledku proti zciziteli všech exekučních prostředků, které by podle řádně zjištěných okolností případu mohly vésti k cíli.(Nález ze dne 31. března 1924 č. 14 897/23).Prejudikatura: Boh. 845 adm.Věc: Josef a Marie F. v M. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení. Důvody: St-lé koupili smlouvou z 29. října 1920 dům čp. — v M., a byla prodávajícímu platebním rozkazem z 2. července 1921 vyměřena dávka z přírůstku hodnoty 2793 K 2 h. Výměrem krajského soudu v M. z 11. března 1922 byla sice povolena exekuce vkladem práva zástavního na dům č. p. — v M., patřící prodávajícímu, pro onu dávku z přírůstku hodnoty, pohledávka ta však při exekuční dražbě odbývané 3. ledna 1923 vyšla na prázdno. Záručním platebním rozkazem ze 4. dubna 1923 byla st-lům jako nabyvatelům předepsána ona dávka z přírůstku hodnoty po rozumu § 18 d. ř. z 23. září 1920 č. 545 Sb.Žal. úřad nevyhověl stížnosti proti tomuto záručnímu příkazu podané z tohoto důvodu: Stížnost uvádí, že nejsou splněny předpoklady pro zákonné ručení nabyvatelů, ježto purkmistrovský úřad sám zavinil nedobytnost dávky tím, že zavinil průtah při exekučním vymáhání dávky na zciziteli; v průtahu však, ostatně nikoliv nenáležitém, nelze shledati zavinění úřadu a nelze tudíž míti za to, že jest zavinění úřadu prokázáno, kterýžto důkaz by ostatně náležel straně.Stížnost do tohoto rozhodnutí uvádí, že ručení nabyvatelů jest ručením ve smyslu § 1356 o. z. o., dle kteréhož placení na ručiteli může býti požadováno jen, když věřitele nestihá žádná nedbalost ve vymáhání pohledávky; taková nedbalost však v daném případě obecní úřad zatěžuje, neboť vedl exekuci na předluženou nemovitost nedbaje jiných prostředků exekučních; ručení nabyvatele předpokládá, že bylo bezvýsledně použito všech prostředků k dobytí dávky.Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:Dávkový řád z r. 1920 ustanovuje v § 13, odst. 3, že při nedobytnosti dávky u zcizitele ručí za ni nabyvatel. Toto, dávkovým řádem samým stanovené ručení nabyvatele, jež vázáno jest na jedinou podmínku, totiž na nedobytnost dávky u zcizitele, jest podle své povahy závazkem veřejnoprávním a nelze naň vztahovati ustanovení o. z. o., platná pro obor práva soukromého, tedy i § 1356.Tomuto posouzení právní povahy onoho závazku odpovídá také způsob, kterým upraveno procesuální postavení osoby dle § 13, odst. 3 řádu dávkového zavázané, s níž jest třeba zahájiti nové řízení a v němž má ona úplně samostatné postavení a právo samostatných námitek ohledně vyměření dávky (viz nál. Boh. 845 adm.).Stížnost má však pravdu, tvrdí-li, že předpokladem pro požadování dávky na nabyvateli jest zjištění, že dávka je u zcizitele nedobytná. O nedobytnosti nelze však mluviti již tehdy, když zůstala bezvýslednou jedna určitá úřední akce, nesoucí se k vymožení dávky u osoby v první řadě zavázané, nýbrž podmínkou pro konstatování nedobytnosti jest, že úřad dle své povinnosti kroky příslušné k vydobytí dávky u prvního dlužníka náležitě provedl, použiv všech exekučních prostředků, které by dle řádně zijštěných okolností případu mohly vésti k cíli.St-lé v rekursu namítali, že úřadem vyměřujícím zavedená exekuce na nemovitost prodávajícího byla nezpůsobilým prostředkem, neboť dům čp. — byl v té době již předlužen, což bylo z kněh veřejných jasno, a že proto mělo býti užito jiných exekučních prostředků (kapesní zájem, mobilární zájem, na pohledávky), což by bylo vedlo k dobytí pohledávky. To se však nestalo, a nebyly tedy dány předpoklady pro ručení st-lovo. Touto námitkou se však žal. úřad nezabýval, řešiv pouze otázku průtahu při exekučním vymáhání dávky, jak zjevno z doslovu nař. rozhodnutí. Opomenutí to zakládá podstatnou vadu řízení a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.