Č. 1061.

Zemské přirážky: Příčí se zákonu ze dne 26. března 1919 č. 170 sb. z. a n., byly-li u domů zdaněných podle zák. z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z. předepsány přirážky zemské výměrou 86 proc. daně činžovní.
(Nález ze dne 15. prosince 1921 č. 16747.)
Věc: Josef Č. na S. a Antonín B. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran zemských přirážek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stěžovatelé, jako majitelé domů podléhajících dani činžovní dle zákona z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z., bránili se proti tomu, že jim v obci P. předepsány byly od roku 1919 zemské přirážky 86proc. místo 75proc., ač dle zákona z 26. března 1919 č. 170 sb. z. a n. přípustno jest zvýšení jen k vyrovnání úbytku vzniklého snížením základu přirážkového, který však u jejich domů snížen nebyl.
Zemský správní výbor po'dohodě se zemským finančním řiditelstvím zamítl odvolání stěžovatelů jako neodůvodněné, ježto v § 1, odst. 4 zákona ze dne 26. března 1919 č. 170 sb. z. a n. nečiní se rozdílu v příčině přípustného zvýšení přirážek mezi daní ze starých domů a daní činžovní z domů nových, zdaněných dle zákona z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z., že tudíž zvýšení zemské přirážky týká se veškeré daně činžovní a že vybírání zvýšené přirážky bylo vládou schváleno dle vyhlášení v zemském zákonníku ze 14. srpna 1920 č. 39 z. z.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nejvyšší správní soud takto:
Jde o výklad zákona z 26. března 1919 č. 170 sb. z. a n. Pro výklad ten jest důležitým právní stav ve příčině přirážek samosprávných svazků k domovní dani činžovní.
Právní stav v době vydání uvedeného zákona byl ten, že z domů, s jichž stavbou se započalo před 1. lednem 1912, předepisovala se domovní daň činžovní na základě novely z 9. února 1882 č. 17 ř. z. a přirážky samosprávných svazků předepisovaly se z 8/7 této daně, kdežto u domů, s jichž stavbou započato po 31. prosinci 1911, byla dle zákona z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z. předepsaná daň také základnou pro výpočet přirážek pro samosprávné svazky. K dočasným osvobozením daňovým novostaveb není třeba tuto přihlížeti. V tomto stavu nastala změna zákonem z 26. března 1919 č. 170 sb. z. a n., jenž u domovní daně činžovní odstraňuje různost daně a základny přirážkové tím, že základnu přirážkovou snižuje na sumu státní daně.
S tímto sjednocením základny přirážkové s vyměřenou daní státní spojen byl i další účel a ze sociálních a národohospodářských důvodů zakázáno zvyšovati přirážky k dani činžovní.
Kdežto však vláda navrhovala, že přirážky samosprávných svazků k domovní dani činžovní ani pro úbytek snížením základny přirážkové povstalý nesmí býti zvyšovány, navrhl finanční výbor vzhledem na finanční stav těchto svazků, by pro tentokráte ještě dovoleno bylo zvýšením sazby přirážek k dani činžovní vyrovnati úbytek jejich výnosu vyplývající ze snížení přirážkové základny.
Citovaným zákonem pak ustanoveno s účinností od 1. ledna 1919, že přirážky samosprávných svazků k domovní dani činžovní smějí býti zvýšeny jen do té výše, aby vyrovnán byl úbytek nastalý snížením základny přirážkové a že zvyšování přirážek k domovní dani činžovní nad tuto míru není přípustno (k čemuž připojen dodatek, že ohledně tohoto zvýšení nelze použíti ustanovení zákona z 23. července 1912 č. 164 ř. z., což pro tento případ významu nemá).
Zemská přirážka z domovní daně činžovní v Čechách činila koncem r. 1918 75 proc., touž sazbou byla stanovena vyhláškou z 2. října 1919 č. 49 z. z. i pro rok 1919, což však pozměněno vyhláškou z 20. ledna 1920 č. 11 z. z., dle kteréž ministerská rada dne 12. ledna 1920 na základě § 14 zákona z 23. května 1919 č. 271 sb. z. a n. k návrhu zemského správního výboru povolila, aby v Čechách od 1. ledna 1919 zvýšena byla zemská přirážka k domovní dani činžovní z povolené výměry 75 proc. na 86 proc. za účelem vyrovnání úbytku na výnosu zemské přirážky k domovní dani činžovní způsobeného dle zákona z 20. března 1919 č. 170 sb. z. a n. snížením poplatkové základny.
Tento úbytek však nastal jen u starých domů zdaněných dle novely z roku 1882. Vezme-li se tedy jen na ně zřetel, bylo by tu třeba přirážky k dani činžovní z těchto domů starých zvýšiti z 75 proc. na 85,72 proc., takže když došlo k zavedení přirážky 86 proc. (tudíž proti činži matematicky vypočtené s nepatrnou opravou ve prospěch zemských financí), jest z toho patrno, že při výpočtu zvýšení o 11 proc. nebylo vůbec přihlíženo k domovní dani činžovní domů, zdaněných dle zákona z roku 1911.
Zakazuje-li zákon zvýšení přirážek k domovní činžovní dani nad obnos nutný k vyrovnání úbytku nastalého snížením základny přirážkové, jest z toho zřejmý úmysl zákonodárce, že zvýšení připuštěné nastati může jen tam, kde úbytek ten nastal, tedy kde základna přirážková byla snížena. To se nestalo u domů zdaněných dle zákona z roku 1911 a jest tudíž po zákonu nepřípustno, aby z domů těch přirážky byly zvýšeny.
Námitky odvodního spisu poukazující jednak na obtížnost při předpisu přirážek různé výše při jednotlivých domech, jednak na analogii zákazu různosti přirážek při téže dani, jsou vyvráceny úvahou, že ohled na případnou obtížnost nemůže býti rozhodným tam, kde zákon přímo, zakazuje zvyšovati přirážky a že § 84 ob. zř. o diferencování přirážek nemůže býti použito analogicky v případě, kde jde o přirážky zemské, a že zákazem zvyšovati přirážky jest dojista pozměněn zákaz diferencování přirážek u téže daně, z § 84 ob. zř. odvozovaný. Ostatně v téže vyhlášce diferencovány jsou přirážky k dani pozemkové a ustanovena 200 proc. přirážka k dani pozemkové z vinic, zahrad a lesů a 150 proc. k dani pozemkové z ostatních pozemků, ač celá daň pozemková spočívá na témž zákoně z 24. května 1869 č. 88 ř. z. s pozdějšími dodatky a ač výpočet různé přirážky dle toho, z kterých pozemků daň se platí, u jednoho každého poplatníka jest podroben značnějším obtížím vzhledem na jednotnost katastru.
Bylo tudíž naříkané rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 1064. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1057-1059.