Nový zákon o soukromých zaměstnancích.

Nový zákon ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb. z. a n. o pracovním poměru soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení byl vyhlášen dne 20. července 1934 a vstoupil v účinnost dne 19. srpna 1934. Tento zákon nahradil dosavadní zákon o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z. v zemích historických a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ustanovení §§ 55—60 obchod. zákona (zák. čl. XXXVII z r. 1875), jakož i zákon ze dne 31. ledna 1922, č. 34 Sb. z. a n. o nároku obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a konečně i §§ 201, 202, 205 a 208 obec. zák. horního. Novým zákonem byla tedy provedena opět částečná unifikace důležitých soukromozaměstnaneckých zákonů v celém státě.
Zákon v § 1 demonstrativním způsobem definuje pojem soukromého zaměstnance, podávaje nejprve bohatou exemplifikaci jednotlivých kategorií zaměstnaneckých, na něž se vztahuje; posléze uvádí jako soukromé zaměstnance osoby, které jsou ustanoveny, aby převážně konaly služby vyššího druhu u jiných osob fysických nebo právnických a podobných sdružení. Materielně přináší nový zákon soukromým zaměstnancům některá zlepšení proti normám dřívějška. Nový zákon zlepšuje zvláště dosavadní předpisy o postavení zaměstnance, který beze své viny nemůže z vážných důvodů plniti smluvní povinnosti; doba nemoci prodlužuje se ze šesti na osm týdnů, trval-li pracovní poměr již aspoň 10 let, za každých pak dalších pět let se prodlužuje tato doba o jeden týden. Ženám se výslovně uznává v případě porodu právo na plat až do šesti neděl, jsou-li v podniku již dva roky. Nový zákon ukládá zaměstnanci, aby oznámil, resp. dal oznámiti zaměstnavateli, že nemůže pro nemoc nebo úraz konati práce a podle okolností předložil lékařské potvrzení příslušné nemocenské pojišťovny. V případě plnění branné povinnosti — kromě presenční služby — má zaměstnanec po dobu 1 měsíce právo na peněžité požitky, trval-li pracovní poměr podle tohoto zákona v témže podniku aspoň rok. Při překážkách v práci rozeznává nový zákon mezi překážkami rázu soukromého a veřejného; překážkami rázu veřejného jsou ony, které podle zákonných předpisů nelze odmítnouti, zejména funkce porotce, svědka, atd. Při obojích překážkách podrží zaměstnanec nárok na plat, jde-li o čas poměrně krátký. Zaměstnanec musí informovati zaměstnavatele o přerušení práce.
Dovolená podle nového zákona činí, trvá-li pracovní poměr zaměstnance v témže podniku, třebas v různých zaměstnáních ve smyslu tohoto zákona, ne více než pět let, dva týdny, trvá-li přes pět let, tři týdny, trvá-li přes patnáct let, čtyři týdny. Nový zákon zlepšuje také dosavadní předpisy o dovolené tak, že přiznává zaměstnanci, který před nastoupením dovolené dal výpověď, právo aspoň na poměrnou část dovolené a že přiznává zaměstnanci, jehož pracovní poměr byl zrušen vinou zaměstnavatelovou, nárok na náhradu v penězích.
Také výpovědní lhůty byly nově upraveny. Dosavadní možnost jednoměsíční výpovědní lhůty každého 1. a 15. v měsíci byla nyní zrušena a stanovena jako nejkratší 6nedělní lhůta, zásadně kvartální u zaměstnanců v pracovním poměru do 15 let, 3měsíční kvartální u zaměstnanců s pracovním poměrem delším než 15 let, 5měsíční ke konci kalendářního měsíce u zaměstnanců s pracovním poměrem přes 20 let. U zaměstnanců, kteří nejsou víc než 5 let v pracovním poměru, možno úmluvou stanoviti, že kvartální 6nedělní lhůta se mění na nekvartální ke konci každého kalendářního měsíce. Podobnou úmluvu lze ujednati u výpovědní lhůty 3měsíční bez ohledu na délku poměru. Jako dosud platí, že výpovědní lhůty musí býti pro obě strany stejné, a byly-li ujednány nestejné, platí pro obě strany lhůta delší. Také platí dosavadní ustanovení, že pracovní poměr, smluvený na čas života některé osoby nebo ne déle než pět let, může zaměstnanec vypověděti po uplynutí 5 let při zachování 6měsíční výpovědi. Pracovní poměr umluvený na zkoušku může býti oběma stranami kdykoliv zrušen v prvním měsíci zkušební doby. Byla-li zkušební doba jednou ujednána, nesmí býti prodloužena. Pracovní poměr, ujednaný na čas přechodné potřeby, může býti v prvním měsíci zrušen oběma stranami kdykoliv, do konce třetího měsíce pak výpovědí alespoň čtrnáctidenní. Trval-li poměr již tři měsíce, hledí se na něj jako by byl ujednán bez určení času.
O předčasném zrušení služebního poměru z důležitých důvodů převzal nový zákon celkem dosavadní ustanovení. Důležitým je ustanovení o služební záruce. Záruka nesmí býti složena v závodě zaměstnavatelově, ani ji nesmí zaměstnavatel užíti ve svém závodě. Záruky musí býti složeny na jméno zaměstnance u peněžního ústavu, na kterém se obě strany dohodnou, a to takovým způsobem, že běžné úroky smí vybírati zaměstnanec a že jistinu lze vydati jen se svolením zaměstnavatele i zaměstnance nebo podle právoplatného rozhodnutí soudního. Za záruku takto složenou zaměstnavatel neodpovídá. Po skončení poměru může zaměstnavatel odepříti uvolnění záruky, je-li zaměstnavatel povinen vydati účet nebo vrátiti svěřené věci nebo má-li zaměstnanec proti němu nárok na náhradu škody, a to, dokud nebude vyrovnán schodek, vráceny věci nebo dána úhrada škody. Na žádost zaměstnance uloží se záruka na jeho útraty k soudu. Záruky dané k zajištění toho, že určité práce budou náležitě provedeny, lze se domáhati zpět, není-li jinak umluveno, jakmile byly provedené práce schváleny.
Nový zákon upravuje také otázku zcizení a propachtování podniku a řeší právní následky zaměstnavatelovy smrti. Zákaz konkurence je rozšířen tak, že omezení zaměstnanců vztahuje se také na výkon jakéhokoliv, jiného zaměstnání a na jakoukoli činnost pro jiný podnik nebo účast na jiném podniku. Nový zákon obsahuje také novou definici platu, kterým rozumí úhrn zaměstnancových požitků, jimiž mohou býti pevné peněžité služné, provise, podíl na zisku, zvláštní odměna nebo jiné peněžité nebo naturální požitky. Mluví-li se tedy v zákoně o platu bez bližšího vymezení, rozumí se tím nejen peněžité služné, nýbrž i všechny požitky, na které má zaměstnanec podle smlouvy nárok.
Toto jsou asi nejdůležitější ustanovení nového zákona o soukromých zaměstnancích, jenž přinesl podstatné zlepšení postavení soukromých zaměstnanců, i když je plně neuspokojil. Bude záležeti nyní jen na jeho provádění, aby dosáhl svého účele.
Dr. Jindřich.

Citace:

Notářská komora v Praze upozorňuje. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1936, svazek/ročník 18, číslo/sešit 8, s. 91-91.