Domácí straka.

(Krajský soud v Olomouci.)

Když před více než 10 lety přijímala Terezie Buchbergrová, spolumajitelka jirchárny v Temenici do služby 14letou Marii Scholzovou z Rapotína, blahopřála si, že jí náhoda dopomohla k pracovité a zejména poctivé služce. Během času získala si Scholzová plné důvěry svých zaměstnavatelů a také volného přístupu k celému bytu i obchodu. Ale tuto důvěru zklamala Mařenka již v roce 1918. Namluvila si tehdy krejčovského pomocníka Jana Ryznara ze Šumperka, který ji tehdy, v dobách nedostatku všeho zboží, přemlouval, aby v jirchárně vzala nějaké kusy kůže, že to prodá a oba budou míti dosti peněz. I v automobilu se budou moci projeti. A Mařenka poslechla a kradla. Zprvu málo, později více. Kůže prodával její milý a dal jí za ně během času 3400 Kč. Později si Mařenka zjednala k rozprodeji kradených kůží i jistého Vilibalda Petra, který se nyní nachází v Americe a který jí za kůže vyplatil přes 6000 Kč.
Těmito úspěchy namlsaná Mařenka začala své zaměstnavatelce krásti i z příruční pokladny. Ba i z neuzamčeného prádelníku odcizila jednou 50 kusů zlatých rakouských desetikorun, které tam měla Buchbergrová uschovány v krabičce od sirek. Ani zmizení těchto peněz neotřáslo však důvěrou, kterou zaměstnavatelka chovala k své Mařence. Nekontrolována stávala se tedy služka stále drzejší a ukradla z prádelníku i spořitelní knížku, znějící na 30 000 Kč. Vybrala z ní 6000 Kč a knížku, aby se to neprozradilo, spálila.
Ale nic netrvá věčně. Mařenka jednou ukradla i diamantový prsten v ceně 3000 Kč, panička udělala oznámení a četnictvo prohlédlo i koš Mařenčin, přes to, že její zaměstnavatelka prohlašovala, že Mařenka stojí nad všecko podezření. A hle! Četníci našli v koši nejen brilantový prsten, ale i jiné předměty, jež Buchbergrová poznala jako svůj majetek. A našli také spořitelní knížku na větší obnos — úspory to „poctivého“ děvčete.
Scholzovou četníci odvedli do soudní vazby a nyní zodpovídala se tato vzorná služka i se svým milencem Janem Ryznarem ze zločinu krádeže. Přiznávala jen to, co bylo u ní nalezeno. Krádeže kůží popírala a tvrdila, že jí kůže dával syn Buchbergrové, s nímž prý udržovala tajný milostný poměr. Bylo však zjištěno, že mladý Buchberger padl ve válce již koncem roku 1914 a soud, neuvěřiv, že by byl Scholzové posílal kůže ze záhrobí, uznal ji vinnou i v tomto směru a odsoudil ji do těžkého žaláře na třináct měsíců. Její milenec Ryznar dostal jako dodatečnou provisi za své kožní obchody tři měsíce nepodmínečně. —rk—

Citace:

Notářská komora v Praze upozorňuje. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1936, svazek/ročník 18, číslo/sešit 8, s. 91-91.