NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Č. 5243.

Státní zaměstnanci:K výkladu §§ 21, 22, 29 a 33 služ. pragmatiky.
(Nález ze dne 28. prosince 1925 č. 19830/24.)
Věc: Dr. Karel P. v Bratislavě proti vrchní disciplinární komisi při ministerstvu financí o disciplinární trest.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl finančním podtajemníkem při vceňovacím úřadu v Bratislavě, kde bydlel v budově fin. ředitesltví. Výnosem gfř v Bratislavě ze 7. června 1921 byla st-li pro nedostatek úředních místností při fin. řed. v Bratislavě dána z bytu jeho výpověď; st-li bylo uloženo, aby všechny místnosti jím obývané dne 30. června 1921 vyklidil; nestane-li se tak v dané lhůtě, bude gfř nuceno, vzíti st-lovo služební přeložení v úvahu, ježto by musilo usuzovati, že st-l nemůže v Bratislavě dostati bytu. Výnosem z 12. září 1921 byl pak st-l přeložen do Levoče: Výnosem gfř z 30. listopadu 1921 byla st-li povolena zdravotní dovolená od 14. listopadu 1921 od 14. února 1922. Po uplynutí nenastoupil službu, ale podal žádost za pensionování, které nebylo vyhověno.
Disciplinární komise při gfř v Bratislavě usnesla se dne 26. ledna 1923 podle § 13 služ. pragmatiky, aby proti st-li bylo zavedeno disc. vyšetřování pro služ. přečiny proti §§ 21, 22, 29 a 33 služ. pragm. — — —
Když byl st-l u fin. řed. v Bratislavě dne 3. února 1923 o obviněních těch protokolárně vyslechnut, vydala jmenovaná disc. komise dne 17. února 1923 odkazovací nález a po ústním líčení dne 9. března 1923 konaném dics. nález z 9. března 1923, kterým byl st-l uznán vinným porušení úředních povinností tím, že 1. nenastoupil službu u vyměřovacího úřadu v Levoči, kam byl od vceňovacího úřadu v Bratislavě přeložen; dne 11. října 1921 sice dojel do Levoče, ale pod záminkou, že v kanceláři nebyl nikdo přítomen, vrátil se do Bratislavy; ani po tříměsíční zdravotní dovolené, která končila dne 16. února 1922, službu v Levoči nenastoupil. 2. Když byl při svém údaji, že je chorý a ke službě neschopný, lékařským specialistou přezkoumán a uznán ke službě způsobilým a dle toho vyzván, aby do dne 25. července 1922 nastoupil službu u vyměřovacího úřadu v Levoči, opět rozkazu neposlechl a do dnešního dne u žádného úřadu k nastoupení služby se nehlásil. 3. Bez jakéhokoliv svolení nadřízených úřadů je od 1. března 1922 zaměstnán v soukromé službě. Tím dopustil se s ohledem na způsob a těžkost provinění služebních přečinů proti §§ 21, 22, 29 a 33 služ. pragmatiky a byl mu proto uložen disc. trest propuštění ve smyslu § 93 lit. e) služ. pragmatiky. Dále vysloveno, že o zadržení platu za dobu jeho nepřítomnosti ve službě ve smyslu § 29 posl. odst. služ. pragmatiky bude rozhodnuto cestou administrativní.
Proti tomu podal st-l odvolání, o němž bylo nař. rozhodnutím rozhodnuto tím způstobem, že bylo jak co do viny tak co do trestu zamítnuto a že nález I. stolice byl potvrzen. Zároveň byl st-li přiznán stálý příspěvek na výživu podle § 98 služ. pragm. ve výměře polovice částky, která by mu připadla jako pravidelné výslužné. V důvodech bylo uvedeno: Vrchní disc. komise má činy obviněnému za vinu kladené za prokázané. Činy ty, hledíc k poškození a ohrožení státních zájmů a k tíži provinění, má za služební přečin. Trest pak tomuto provinění je přiměřený. Námitky odvolání ve příčině odůvodněnosti přesázky a vedlejšího zaměstnání — v době nekonání služby jsou pro případ jeho nerozhodující resp. bezdůvodné.
O stížnosti uvážil nss takto:
I. Co do výroku o vině namítá stížnost 1. že přeložení st-lovo do Levoče bylo nezákonné, poněvadž jednak se stalo jedině z důvodu, že nevyklidil svůj byt v budově fin. řed. v Bratislavě, jednak bylo provedeno proti předpisu § 67 služ. pragmatiky, jelikož byl přeložen do jiného odvětví; z toho vyvozuje stížnost, že st-l nebyl povinen, překládacího rozkazu uposlechnouti.
Tato námitka není důvodná. Podle § 67 služ. pragm. z roku 1914 může býti úředník z, moci úřední přeložen uvnitř resortu a služ. odvětví na jiné služební místo. Přeložení úředníka jest dáno zcela do úvahy příslušného úřadu, kterému zákon neukládá povinnost, aby svoje rozhodnutí o přeložení úředníka zvláště odůvodňoval. Úředník přeložený má povinnost překládacímu rozkazu se podrobiti bez ohledu na vnitřní pohnutky, které úřad ku přeložení úředníka vedly. Má-li tedy úředník po př. za to, že nařízené přeložení porušuje předpisy §u 67 služ. pragmatiky anebo po př. jiný předpis zákonný anebo že se stalo z pohnutek třeba snad nepřípustných, může po případě proti překládacímu rozkazu použíti obran, které jemu zákon poskytuje, nesmí však prostě překládacího rozkazu neuposdechnouti; učiní-li tak přec, vydává se ovšem nebezpečí, že v počínání jeho bude shledán přestupek služebních povinností jeho.
2. Dále vytýká stížnost, že st-l měl úmysl, rozkazu překládacího uposlechnouti, že se také do Levoče odebral, že tam však pro nepřítomnost tamního úřednictva službu nastoupiti nemohl. Ani tato námitka není důvodná. Pouhým svým odjezdem do Levoče nevyhověl ovšem st-l své povinnosti podrobiti se překládacímu rozkazu; ta okolnost pak, že v Levoči v úřadě, ke kterému byl přidělen, nikoho nezastihl, neopravňovala st-le k tomu, aby se prostě do Bratislavy navrátil a o nastoupení služby v Levoči dále se nestaraly tím méně ovšem je tím ospravedlněn další postup st-lův po té stránce, že ani po uplynutí jemu později povolené tříměsíční zdravotní dovolené přes opětované úřední vyzvání službu v Levoči nenastoupil.
3. Stížnost vytýká dále, že i v tom případě, kdyby jednání st-lovo zakládalo disc. provinění, mohlo by jednání jeho býti nanejvýše porušením § 22 služ. pragm., nikoliv však také porušením povinností podle §u 21, 29 a 33 služ. pragm. Ani tato námitka není důvodná.
Disc. komise shledaly v jednání st-li za vinu kladeném porušení povinností podle §§ 21, 22, 29 a 33 služ. pragmatiky.
Podle § 21 jest úředník mimo jiné povinen ».... věnovati se se vší silou a pílí službě, plniti svědomitě ..... povinnosti svého úřadu .... a zanechati všeho .... co by mohlo poškoditi veřejný zájem .. « Jelikož st-l neuposlechl — a to, jak shora uvedeno sub 1., neprávem — překládacího rozkazu a po dlouhou dobu (mimo dobu dovolené a přes opětované vyzvání, aby službu nastoupil) službu nekonal, nelze shledati nezákonnost v tom, že disc. komise kvalifikovalv jeho počínání mimo líné jako přečin proti § 21 služ. pragm. Totéž platí o kvalifikaci podle § 22 služ. pragm., dle něhož jest úředník povinen, »uposlechnouti služ. příkazů svých představených ....«
Podle § 29 služ pragm. jest »úředník, nemoha pro nemoc .... služby konati, povinen oznámiti stav ten svému úřadu«. Podle bodu 2 disc. nálezu I. stolice byl st-l shledán vinným tím, že »když byl při svém údaji, že je chorý a ke službě celkem neschopný, lékařským specialistou přezkoumán a uznán ke službě způsobilým a dle toho vyzván, aby do dne 25 července 1922 nastoupil službu u vyměřovacího úřadu v Levoči, opět rozkazu neuposlechl. Stížnost správnost těchto údajů po stránce skutkové nepopírá; naopak jde právě z vývodů stížnosti, že st-l po dlouhou dobu službu u úřadu, kde službu podle úředního rozkazu konati byl povinen, totiž v L., nekonal; nelze proto ani tu shledati, že by disc. stolice byly porušily zákony, když počínání kvalifikovaly také jako přestoupení § 29 služ. pragm.
Pokud konečně jde o přestoupení § 33 služ. pragm., nepopírá stížnost, že st-l bez úředního povolení resp. bez oznámení úřadu zastával soukromé povolání, naopak jenom tvrdí, že — jelikož mu byl zastaven jeho služ. plat, musil si opatřiti výdělek jinde a že tu nešlo o takové zaměstnání, které § 33 úředníku zakazuje přijmouti a konečně že služ. pragmatika nevyžaduje svolení úřadu k výkonu soukromého zaměstnání. Okolnosti ty nemohou však st-le zbaviti odpovědnosti též podle § 33 služ. pragmatiky a to bez ohledu na povahu vedlejšího zaměstnání již proto, že poslední odstavec § 33 ukládá úředníku bezvýhradnou povinnost, aby jakékoliv výdělečné vedlejší zaměstnání oznámil služebnímu úřadu a není popřeno, že st-l povinnosti té zanedbal.
Co do výroku o vině je tedy stížnost bezdůvodnou.
II. Stran výroku o trestu vytýká stížnost, že uložený trest je nepřiměřeně těžký. — — —

Citace:

č. 5808. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 158-161.