NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 9877.

Závodní výbory: I. Rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech není příslušná vysloviti, že propuštění funkcionářů záv. výboru správou závodu je »bezúčinné.« — II. Třídenní lhůta stanovená v § 3 lit. g) zák. o záv. výb. neplatí pro uplatňování práva členů záv. výboru, plynoucího z ustanovení § 22 odst. 2 cit. zák. — III. Zastavením činnosti závodu ve smyslu § 25 lit. b) cit. zák. není jen zastavení jakékoliv pracovní činnosti v závodě vůbec.
(Nález ze dne 4. května 1932 č. 7002.)
Prejudikatura: Boh. A 7531/28, 4558/25, 2743/23, 5547/26, 5787/26.
Věc: Firma »Sjednotený horný priemysl, úč. spol.« v B. proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Báňské Bystřici o propuštění funkcionářů závodního výboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech v B. vydala po provedeném ústním jednání o stížnosti závodního výboru ve st-lčině pile v L. proti propuštění zaměstnanců, mezi nimi i členů záv. výboru z práce nález z 15. března 1930, kterým prohlásila vypovězení členů záv. výboru Petra K., Jana F., Jana B. a Pavla D. a náhradníka záv. výboru Jana L. za protizákonné a proto nepřípustné a bezúčinné, odmítla však jako opožděnou stížnost proti propuštění dělníka Petra F. V důvodech uvedla rozhodčí komise, že se propuštění členů a náhradníka záv. výboru stalo bez souhlasu rozhodčí komise. Námitku podnikatelky, že k propuštění nebylo tohoto souhlasu zapotřebí, poněvadž celý provoz pily byl zastaven, rozhodčí komise zamítla z té příčiny, že zastavením provozu pily nebyl zrušen záv. výbor, ježto ani pak neklesl počet zaměstnanců po 3 měsíce pod 30, a také provoz pily nebyl úplně zastaven. Okolnost, že pila sama nepracovala, neuznala rozhodčí komise za rozhodnou, kdyžtě správa závodu prováděla práce ve skladišti a v lese, takže nelze mluviti o úplném zastavení závodu. Stížnost záv. výboru proti výpovědi členů a náhradníka záv. výboru nepovažovala komise za opožděnou, ježto zákon žádné lhůty pro takovouto stížnost nestanoví. Naproti tomu odmítla komise pro zmeškání zákonné lhůty stížnost záv. výboru proti propuštění dělníka Petra F., podanou ve smyslu § 3 lit. g) zák. o záv. výborech.
Stížnost obrací se toliko proti onomu výroku rozhodčí komise, jenž se týká propuštění svrchu jmenovaných členů záv. výboru.
Maje rozhodnouti o této stížnosti, musil nss v prvé řadě zkoumati příslušnost rozhodčí komise k vydání nař. rozhodnutí. Rozhodčí komise svým výrokem prohlásila propuštění funkcionářů záv. výboru a) za protizákonné a nepřípustné, b) za bezúčinné.
K výroku prvému (ad a) byla rozhodčí komise zcela nepochybně příslušnou, neboť podle § 26 zák. o záv. výborech jsou rozhodčí komise povolány rozhodovati o stížnostech podle § 22 zák. o záv. výborech — Č. 9877 —
a o sporech mezi záv. výborem s jedné strany a podnikatelem se strany druhé o rozsahu povinností a práv členů záv. výboru. Výrok, kterým se propuštění členů záv. výboru prohlašuje za protizákonné a nepřípustné, jest vskutku rozhodnutím o rozsahu práv členů záv. výboru a rozhodčí komise je tedy k výroku takovému příslušná.
Jinak má se však věc, pokud jde o výrok, že propuštění uvedených funkcionářů je bezúčinné. Neboť o tom, zda jednostranný projev zaměstnavatelův, směřující k propuštění zaměstnance, je s to, aby přivodil zamýšlený účinek, který je povahy soukromoprávní, rozhodčí komisi judikovati nepřísluší. Stačí v té příčině poukázati na ustálenou judikaturu nss-u (srov. na př. Boh. A 7531/28). Bylo proto tento druhý výrok rozhodčí komise (ad b) zrušiti pro nezákonnost.
Pokud jde o výrok prvý (ad a), bylo třeba vypořádati se nejprve s námitkou podnikatelky, že rozhodčí komise měla stížnost záv. výboru odmítnouti jako opožděnou i pokud se týkala členů záv. výboru, ježto nebyla podána v 3denní lhůtě § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, kterážto lhůta po náhledu stížnosti platí i pro stížnosti podle § 22 zák. o záv. výborech.
Výtce této nebylo lze přisvědčiti. Neboť 3denní lhůta § 3 lit. g) cit. zák. jest stanovena toliko pro uplatňování nároku v tomto předpise uvedeného, nikoli však i k uplatňování práva členů záv. výboru, plynoucího z ustanovení § 22 odst. 2 cit. zák. V tom směru budiž poukázáno na důvody nál. Boh. A 4558/25.
Ve věci samé namítá stížnost, že v daném případě byla st-lka oprávněna členy záv. výboru propustiti z práce bez souhlasu rozhodčí komise, ježto v době, kdy propuštění se stalo, nebyli již členy záv. výboru, poněvadž záv. výbor již ex lege zanikl zastavením výroby v pile na dobu delší 1 měsíce podle § 25 lit. b) cit. zák. Skutečnost, že i po zastavení výroby v pile pracovalo se ve skladišti a v lese při navalování dříví, je podle náhledu st-lčina bez významu, ježto ke zrušení záv. výboru podle cit. ustanovení nepožaduje se úplné zastavení závodu, jak za to má žal. úřad, nýbrž jen zastavení výrobní činnosti v závodě.
Stížnosti nutno v tomto bodě dáti za pravdu. Jak nss ustáleně judikuje (srov. na př. nál. Boh. A 2742/23, 5547/26, 5787/26), sluší zastavením činnosti závodu ve smyslu § 25 lit. b) rozuměti zastavení výroby v závodě a nikoliv zastavení jakékoliv pracovní činnosti vůbec. Naproti tomu nař. rozhodnutí vychází z právního názoru, že toliko úplné zastavení všeliké práce v závodě na dobu delší 1 měsíce působí ex lege zánik záv. výboru podle cit. zákonného ustanovení. Názor ten je však, jak v cit. nálezech bylo opětovně dovoděno, právně mylný. V důsledku tohoto mylného právního názoru nezabýval se žal. úřad otázkou, jakého druhu byly ony práce, jež po zastavení výroby v pile byly ještě konány ve skladišti a v lese, a zdali je snad možno práce tyto kvalifikovati ještě jako práce výrobní, tvořící článek celého výrobního procesu či jako práce směřující pouze k expedici výrobku závodu, nebo k pouhé dopravě surového materiálu do závodu a lze-li snad i tuto dopravu uznati za článek procesu výrobního. Ježto pak toto zjištění bylo opominuto následkem zmíněného mylného názoru právního, slušelo nař. rozhodnutí také v tomto bodě zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9877. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 902-904.