Č. 3291.

Obecní samospráva: I. * Předpoklad pro použití § 78 obec. zříz. čes. resp. § 25 fin. novely jest vyloučen všude tam, kde jde o výdělečný podnik obce. — II. * Karakter určitého zařízení neb opatření jako zařízení, sloužícího všeobecným zájmům veřejným (§ 28 čes. ob. zř.) není vyloučen již tím, že tohoto zařízení neužívají všichni členové obce nebo vůbec každý.
(Nález ze dne 27. února 1924 č. 2550).
Věc: Jan T. a spol. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zakoupení obecní mlátičky.
Výrok: Stížnost dílem odmítá se jako nepřípustná, dílem zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Žádostí ze 4. června 1923 obrátilo se 40 obyvatelů k-ckých na ob. zastupitelstvo, aby zakoupilo mlátící garnituru s elektrickým pohonem. V podání uvedeno, že žadatelé nežádají žádných neoprávněných výdajů, ani zatěžujících finančních příspěvků, protože opotřebování a amortisace na jmenovaný stroj zaplatí při mlácení sami. Nebude proto obecní rozpočet nikterak zatížen.
Podobnou žádost podalo i hospodářské strojní družstvo v K., v níž se zavázalo hraditi umořování, úroky a všechna jiná potřebná vydání, aby obec nebyla nikterak zatížena.
Ve schůzi konané dne 19. června usneslo se ob. zast. v K. na tom, aby obec koupila po případě půjčila potřebnou částku na zakoupení obecní mlátičky. Vyhláškou z 20. června 1923 bylo uvedeno ve veřejnou známost, že ob. zast. se usneslo na žádost občanstva a hospodářského družstva koupiti neb za družstvo ručiti za mlátičku s elektrickým pohonem. Umořování, úroky a vše ostatní hraditi budou uživatelé stroje. Zároveň zpravilo ob. zast. místní finanční komisi, že se usneslo koupiti mlátičku s elektrickým pohonem v ceně 12—14000 K, že umořování, úroky a vše potřebné hraditi bude občanstvo dle pracovního výkonu. Prohlášením z 23. června 1923 zpravila tato komise ob. zast., že proti zmíněnému usnesení nečiní námitek. Podáním z 18. července požádalo ob. zast. osk-i v N. o schválení usnesení o zakoupení mlátícího stroje s elektrickým pohonem obcí a uvedlo, že by zaplacení stroje bylo rozvrženo na 10 roků s ročními splátkami po 2000 K, kterýžto peníz by občanstvo nikterak nezatížil a obec by jej při své poplatnosti lehko snesla. Příjmem za omlat byl by však uvedený peníz sanován tak, že by zatížení naprosto odpadlo. Jelikož je v obci 95 domkářů a malorolníků, kteří by dobrodiní elektrické síly ve prospěch svého hospodářství nikdy použíti nemohli, jest koupení mlátičky ve prospěch všech občaů i celé obce. Současně se žádostí o schválení předložilo ob. zast. osk-i námitky, které po vyvěšení vyhlášky z 20. června podali dne 2. července H-ská hospodářská správa v K. a st-lé proti usnesení úvodem zmíněnému. H-ská hospodářská správa uvedla, že k zamýšlené koupi z prostředků obecních by musil velkostatek značně* přispěti, ač mláticího soustrojí používati nebude. Nad to tu jde vůbec toliko o prospěch jednotlivců a ne celé obce.
St-lé uvedli, že zakoupení mlátičky nevyžaduje zájem celé obce, nýbrž pouze části majitelů hospodářství, že je tudíž pořízení její sou- kromou záležitostí jednotlivců, na niž nemůže obec poskytnouti zá- půjčku. Konečná prosba těchto námitek zněla, aby usnesení ob. zast. bylo zrušeno, ježto není vyžádáno v zájmu obce a ježto obec není oprávněna financovati náklady, které slouží výlučně potřebě některých občanů.
Rozhodnutím ze 7. srpna 1923 schválila osk v N. usnesení obce k-cké na zakoupení mlátičky s elektrickým pohonem nákladem 14000 K a kontrahování zápůjčky za týmž účelem do řečené výše splatné v 10 letech počínaje rokem 1924. Zároveň zamítnuty veškeré námitky proti tomuto usnesení vznesené.
Další odvolání zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Pokud jde o výtky činěné nař. rozhodnutí po formální stránce, sluší poukázati k tomu, že st-lé v řízení správním neuplatňovali výtek namítajících zanedbání předpisu §§ 10 a 14 zák. č. 329 z r. 1921 a neposkytli tak žal. úřadu příležitost, aby k nim zaujal právní stanovisko. Činí-li je teprve ve stížnosti do nař. rozhodnutí, nelze je dle §§ 5 a 6 zák. o ss uznati za přípustné.
Pokud stížnost namítá vadný postup úřadu II. stolice při posuzování finančně technické stránky případu, třeba zdůrazniti, že předmětem stížnosti k nss může býti toliko rozhodnutí poslední stolice správní (§§ 2 a 5 zák. o ss), a nutno proto výtky činěné rozhodnutí stolice nižší rovněž odmítnouti jako nepřípustné.
Po věcné stránce vytýká stížnost žal. úřadu, že předpoklady pro použíti § 28 ob. zř., o něž své rozhodnutí opřel, nejsou dány, nýbrž že by mohly přicházeti v úvahu snad nejvýše předpisy §§ 25 a 26 finanční novely obecní, leč při bližší analysu sporného případu prý nelze ani těchto ustanovení použíti, ježto předpokládají rovněž aspoň částečný zájem veřejný, jenž vlastními silami interesentu nemůže býti uspokojen. Toho však v daném případě není.
Třebas i námitky stížnosti nejsou se vší určitostí formulovány, přec lze z obsahu jejich odvoditi, že útok, který st-lé podnikají proti nař. rozhodnutí, vychází ze dvou stanovisek:
Prvním chtějí dokázati, že opatření, jaké spočívá v koupi mlátičky pro účely výdělečné, nespadá vůbec v rámec kompetence obce dle § 28, odst. 1. ob. zříz., v druhém snaží se dovoditi, že i když opatření takové obec jako taková učinila, úhrada jeho nemá se díti jinak, než jako zvláštní výdaj těch, v jichž prospěch opatření to se stalo.
Prvému útoku slouží tvrzení, že nedotýká se »zájmu obce« po rozumu § 28, odst. 1. cit. zák., když zařízení neslouží celku, nýbrž jen jednotlivcům a nejde-li o zájem veřejný, nýbrž jen o soukromohospodářský interes jedné skupiny obecních příslušníků.
Tvrzení toto nelze pokládati již v jeho základě za správné. Neboť karakter určitého zařízení neb opatření jako zařízení sloužícího všeobecným zájmům veřejným, není vyloučen již tím, že všichni členové obce nebo vůbec každý tohoto zařízení neužívá. Vždyť na př. silnice, školy a dráhy jsou — jak dojista všeobecně uznáno — nepochybně zařízeními veřejnému a obecnému dobru sloužícími, aniž je tento jejich karakter setřen tím, že ne každý občan státu nebo ne každý člen obce na výhodách těchto zařízení přiměřenou účast béře.
Stačí dojista, když zařízení ono jest každému v rámci směrnic pro jeho užívání daných přístupno, tak že nikdo, kdo oněm směrnicím vyhovuje, z jeho použití není již napřed a zásadně vyloučen.
I mlátička obecní, jíž zásadně každý použíti může, kdo splní podmínky pro její používání stanovené, jest takovým zařízením sloužícím celku.
Při tom by nebylo ani nic na újmu tohoto karakteru zařízení obecního jako takového, kdyby ony směrnice opravdu vyhrazovaly použití a využití tohoto zařízení toliko pro určité třídy občanů obecních. Dokladem toho jest právě i předpis ve stížnosti dovolaný § 78 ob. zříz. a § 25 fin. nov., z něhož nepochybně plyne, že i ona zařízení, jichž základy spadají v pojem t. zv. výdajů zvláštních, nepřestá/ají tím býti zařízeními obecními a výdaje tyto výdaji obce jako takové. Rozdíl tu je jen ten, že obec při úhradě těchto svých výdajů použije jiné konkurence než jaká Jest předepsána u výdajů ostatních.
Rovněž neprávnou jest dedukce stížnosti, která chce sporné zařízení z rámce § 28 ob. zříz. proto vyloučiti, že prý jde o soukromohospodářský prospěch jednotlivců, nikoli o veřejný zájem celku.
Karakter určitého zařízení jako zařízení veřejným interesům sloužícího není totiž negován již tím, že toto zařízení slouží zároveň i jednotlivcům a jejich soukromému hospodářství, ba není negován ani tím, kdyby jeho bezprostřední použití bylo jen soukromohospodářský prospěch skýtalo. Vždyť suma soukromohospodářských prospěchů jednotlivců jeviti se může jako veřejnohospodářsý prospěch celku a může tedy založiti evidentní zájem národohospodářský.
Zda tomu jest v určitém případě, jest otázkou skutkovou, na kterou si odpovídá správní úřad sám a kterou nss, nemá-li příčin § 6, odst. 2 zák. o ss, aby uznal řízení v tom směru provedené za vadné, položí za podklad i svému rozhodnutí.
V případě sporném uznal žal. úřad tento veřejný národohospodářský význam potíraného opatření mlátičky obecní, určené k tomu, aby za úhradu byla půjčována všem, kdo sami výhod elektrického pohonu pro výmlat obilí využíti nemohou, s případným a přiléhavým odůvodněním, jehož správnost stížnost vyvrátiti nedovedla.
Z úvah těchto nutno míti první útok stížnosti, jenž vycházel z toho, že se opatření mlátičky k účelům vylíčeným vůbec vymyká z kompetence obce, za nezdařený.
Zbývá námitka druhá, která in eventum uplatňuje, že je—li zařízení toto obecní, nutno náklady jeho uhraditi cestou § 78 ob. zř. a § 25 fin. nov. jako t. zv. náklady zvláštní t. j. přirážkou myšlenou jen na ty, kdož ze zařízení toho mají prospěch. Nss jest v tomto ohledu názoru, že na opatření, o něž v tomto sporu jde, § 78 ob. zř. a § 25 fin. nov. nelze vůbec použíti.
Předpisy ty předpokládají, že vůči obci jako subjektu, který náklady ony podniká, stojí určitě a přesně vymezený okruh účastníků, jimž zařízení ono sloužiti může a má.
Předpoklad ten jest již eo ipso vyloučen všude tam, kde jde jen o výdělečný podnik obce, při němž obec jako podnikatel stojí vůči zákaznictvu, které není již napřed přesně dle určitých subjektů určeno, nýbrž ke kterému patří každý, kdo podniku tohoto chce použíti.
Teprve tímto užitím vchází ona osoba v relaci k obci a to v relaci soukromoprávní, z níž vytryskne povinnost zaplatiti smluvenou nebo jinak stanovenou úplatu. Před tím nebo jinak nejsou však tyto osoby v žádném vztahu k obci co do podniku onoho a nemohou býti tedy pokládány za subjekty k veřejnoprávní povinnosti úhradové zavázané.
Stížnost ostatně počítá sama s důsledkem, že úhrada, která má býti nalezena v úplatě za používání sporné mlátičky, není zcela bezpečná a zejména že nezaručuje plné ukrytí nákladů opatřovacích i udržovacích.
Možnost tato, kterou připouští také nař. rozhodnutí, mohla by býti uplatňována jen potud, pokud by byla brána v pochybnost hospodářská výhodnost nebo vhodnost dotčeného podnikání.
V tom směru však nss-u věcné přezkoušení věci nepřísluší, ježto vhodnost nebo účelnost určitého opatření obce, jež jinak dle zákona jest přípustno, jsou jen otázkami skutkovými, které meritorní kognici nss-u nepodléhají (§ 6 zák. o ss).
Z úvah těch bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3291. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 672-675.