NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 11138.

Notář jako soudní komisař není oprávněn k rekursu do usnesení (rekursního) soudu, jímž bylo (v důvodech) vysloveno, že odhad pozůstalosti (obchodních podílů zůstavitelových) jest prováděti jiným způsobem, než byl zachováván notářem při soupisu pozůstalosti. Lhostejno, že se notář obává snížení svých poplatků jako soudního komisaře, po případě, že bude museti sám hraditi náklady původního odhadu.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1931, R I 758/31.)
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs notáře jako soudního komisaře v pozůstalostním řízení.
Důvody:
Napadeným usnesením byly zrušeny usnesení a platební rozkazy soudu prvé stolice v napadeném usnesení jmenované, jež se týkají vesměs poplatků znalců přibraných k sepsání pozůstalostního inventáře a vybrání poplatků od přihlášené nezletilé dědičky a nařízeno soudu prvé stolice, by po doplnění řízení znovu rozhodl. V odůvodnění napadeného usnesení se blíže uvádí, v čem má doplnění záležeti, zvláště, že je třeba odhad nemovitostí doplniti podle odhadního řádu a by byl o společenských obchodních podílech zůstavitelčiných zřízen inventář podle ustanovení § 106 druhý odstavec nesporného patentu. Podaným dovolacím rekursem domáhá se stěžovatel, notář, jenž byl jako soudní komisař podle § 29 nesporného řízení pověřen sepsáním pozůstalostního inventáře, změny napadeného usnesení v ten rozum, že se při doplnění pozůstalostního řízení nemá postupovati podle § 106 nesporného patentu, nýbrž že základem projednání pozůstalosti má býti soupis jím pozůstalostnímu soudu předložený po eventuelním jeho doplnění podle zásad vyslovených v § 97 nesporného říz. Než stěžovatel, byv ustanoven soudním komisařem k sepsání inventáře, nenabyl soukromého nároku, by pozůstalostní inventář byl zřízen určitým jím zvoleným způsobem, jehož použití by sám mohl proti rozhodnutím soudním prosazovati opravnými prostředky podle § 9 nesp. říz., aniž se stal účastníkem pozůstalostního řízení, o jehož zájmech a právech by bylo pořadem stolic rozhodováno. Na tom nic nemění obava stěžovatelova, že by provedení odhadu společenských obchodních podílů zůstavitelčiných podle § 106 nesp. říz. mělo po případě za následek snížení jeho poplatků jako soudního komisaře, ani že opatrovník nezletilé dědičky jest názoru, že stěžovatel bude povinen sám hraditi náklady odhadu podle mínění opatrovníkova zbytečného. Proto jest rekurs notáře nepřípustný, ježto byl podán osobou k němu neoprávněnou, právě tak, jako by jím byl rekurs soudního úředníka stejně pověřeného (srov. také rozhodnutí čís. 1801, 4988 a 10417 sb. n. s.).

Citace:

Č. 11138. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 432-433.