NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6986.

Známky: * Pro změnu držby podniku podle § 9 znám. zák. z r. 1890 není rozhodným, zdali podnik byl převeden právním jednáním jediným, neb i více akty časově následujícími, jen když převod byl uskutečněn před přepisem známky.
(Nález ze dne 20. prosince 1927 č. 25803).
Věc: Firma »Jindřicha F. synové« v Praze (adv. Dr. Kar. Fuchs z Prahy) proti ministerstvu obchodu o přepsání ochranných známek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle známkových archů ve spisech správních založených, byly u živn. komory v Liberci zapsány pro firmu Čokoládové závody »Déli«, akc. společnost v L. pro kávové náhražky vztažmo fíkovou kávu, obilní kávovou přísadu a sladovou kávu známky: 9365, 9389, 9392, 9393, 10258 až 10266, 12418, 12820, 13416, 13418 až 13430, 13602 až 13609, 13844, 14270, 14430 a 15155. Jako předmět podniku bylo veskrze uvedeno: Výroba a prodej zboží kakaového, čokoládového a čokolády, kanditů, plodinových konserv a marmelád, pečiva medového, perníkového a jemného, piškotů, žemů, keksů, jakož i jedlého zboží, obsahujícího cukr, konečně kávových surogátů (cikorie, řepné a fíkové kávy atd.).
Podle správních spisů uzavřela firma »Deli« s firmou Jindřicha F. synové v Praze, dnešní to st-lkou, dne 25. a 27. června dohodu, podle níž firma Děli se mimo jiné zavázala úplně zastaviti ve svém podniku dosavadní výrobu a prodej kávových náhražku pod vlastní firmou. Firma Děli udělila dále st-lce výlučné právo tyto kávové náhražky vyráběti a přiváděti do obchodu. Současně dovolila firma Děli st-lce, aby používala navždy a neodvolatelně všech známek fy. Děli pro kávové náhražky té doby registrovaných a svolila k tomu, aby si st-lka tyto známky dala pro sebe zapsati, případně přepsati, podle § 9 známk. zák. Podle notářsky ověřených opisů faktur prodala firma Děli st-lce různé stroje, suroviny, tovary a polotovary, sloužící k výrobě zmíněných kávových náhražek, dále pytle, obaly, etikety a pod., rovněž související s touto výrobou.
Na podkladě těchto listin a dokladů zakročila pak st-lka u obch. komory v Liberci o přepsání úvodem zmíněných známek s firmy Děli na sebe a převedení jich do rejstříku obch. komory v Chebu, pro její závod v Ch. místně příslušné.
Min. obch. zavedlo o věci šetření výnosy z 10. října a 7. listopadu 1925, v nichž vyslovilo pochybnosti o možnosti převodu známek, o něž se tu jedná podle § 9 známk zák. se zřetelem k tomu, že podnik firmy Děli nebyl celý převeden na st-lku, nýbrž že dále trvá. Ve vyjádření ze dne 3. prosince 1923 uvedla st-lka, že od firmy Děli nepřevzala jen, jak by se dalo souditi z dohody z 25. a 27. června 1925, toliko známky, o které tu jde a právo vyráběti na dále zboží jimi chráněné, nýbrž že podle faktur shora uvedených převzala celý její podnik, vyrábějící kávové náhražky, t. j. stroje k němu náležející, výrobní zařízení, veškeré zásoby surovin, polotovarů, tovarů a pomocných látek, krátce vše, co sloužilo podniku firmy Děli, vyrábějícímu kávové náhražky. Firma Děli sice trvá, ale ovšem toliko jako podnik vyrábějící čokoládu, nikoli však jako podnik sloužící výrobě kávových náhražek.
Nař. rozhodnutím uložilo min. obch. obch. komoře v Liberci, aby převod známek, o které jde, zrušila. — — —
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Podle § 9 známk. zák. z r. 1890 lpí právo známkové na podniku, pro nějž jest známka určena a přechází při změně držby nového držitele. Nový držitel, který nepokračuje V podniku pod nezměněnou firmou, má si však dáti známku přepsati. Z tohoto ustanovení zákoného se podává jasně, že nárok na přepsání určité známky má nový držitel podniku, pro který byla tato známka zapsána, nepokračuje-li v něm pod původní firmou, osvědčí-li, že držby podniku nabyl.
Nař. rozhodnutí odepřelo vyhověti žádosti stěžující si firmy o přepis známek úvodem dotčených, opírajíc se o zjištění, že podnik firmy »Deli« nepřešel podle smlouvy uzavřené mezi touto firmou a st-lkou na poslednější celý, takže jde o převod známek bez současného převodu celého podniku. Co rozuměl žal. úřad v daném případě celým podnikem, vychází na jevo z dalšího kontextu nař. rozhodnutí. Není tím myšlen onen podnik firmy »Deli« v celém rozsahu, jak jest zanesen v rubrice 5 znám. archu, totiž podnik vyrábějící nejen kávové surogáty, nýbrž i čokoládu, kandity atd., nýbrž pouze onen podnik, pokud se vztahuje k výrobě kávových náhražek. To plyne z nař. rozhodnutí, jež vytýká, že ve smlouvě z 25. a 27. června 1925 nečiní se zmínka o tom, že firmou »Deli« st-lce »byl prodán i celý podnik k výrobě kávových náhražek se vztahující.« Jest tudíž zřejmo, že min. výrobu kávových náhražek samu o sobě pokládalo za podnik podle § 9 známk. zák., jenž by mohl býti na nového držitele převeden. Že se to v daném případě nestalo, soudí žal. úřad z toho, že z předložených účtů jest zřejmo, že podnik, t. j. veškerá výrobní zařízení, suroviny a jiné, nebyly předány cit. smlouvou, nýbrž pouze jednotlivé části strojové, etikety, polotovary a jiné přešly na firmu F. postupně zvláštními prodeji.
Tento názor není ve shodě se zákonem. Po názoru nss-u nemůže záležeti na tom, zda převod podniku se stal postupně, nebo jen jedním aktem, nýbrž rozhodným jest toliko, zda v době, kdy se žádá přepsání známky, jest převod podniku pokládati za uskutečněný. Rovněž nelze posuzovati, zda se tak skutečně stalo, jen podle toho, přešlo-li výrobní zařízení, zásoby surovin a zboží na nabyvatele, nýbrž podle celého obsahu a účelu jednání mezi stranami o převodu učiněného.
Jak nss vyslovil již v nál. Boh. č. 5508/26 adm., nedefinuje právo známkové pojem podniku a dlužno tudíž míti za to, že jej pojímá tak, jak jej obecné pojímání a řeč vytvořila. V tom smyslu jest podnik především pojmem hospodářským a jest jím rozuměti sloučení lidských úkonů a věcných prostředků za účelem dosažení hospodářského zisku. Se stanoviska známk. práva jest tudíž rozhodujícím, aby výroba a odbyt určitého zboží, označeného určitou známkou, byla majiteli známky vyhrazena. Jestliže tento se takovéto výroby soukromoprávní smlouvou vzdá ve prospěch druhého kontrahenta a zaváže se, že ji po určitou dobu neobnoví, pak dlužno i tomuto momentu přikládati relevantní význam pro posouzení, zda se stal převod podniku, neboť právě tato okolnost svědčí tomu, že má býti dosaženo onoho hospodářského efektu, který je charakteristickým znakem podniku «podle § 9 známk. zák.
K tomuto momentu ve smlouvě z 25. a 27. června 1925 uvedenému žal. úřad nepřihlížel, maje mylně za to, že záleží jedině na převodu technických prostředků výrobě sloužících. Okolnost ta není však — jak shora uvedeno — rozhodnou, neboť nemůže býti pochyby o tom, že i při úplné výměně výrobních pomůcek, jak v rukou podnikatele dosavadního, tak i držitele nového, identita podniku zůstává nedotčenou, takže nemůže býti směrodatným pro změnu v držení podniku, i kdyby část těchto výrobních pomůcek na nového držitele skutečně nepřešla.
Z uvedeného patrno, že nař. rozhodnutí spočívá na mylném výkladu § 9 známk. zák., pročež je bylo zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 6986. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 660-662.