NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 5202.

Pozemková reforma: Na jaké podmínky může stpú vázati ponechání části zabraných nemovitostí vlastníkovi podle § 20 příd. zák.?
(Nález ze dne 12. prosince 1925 č. 23976.).
Prejudikatura: Boh. 3852, 4943 adm. a j.
Věc: Marie S. proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) stran podmínek ponechání nemovitostí podle § 20 příd zák.
Výrok: Stížnost se jednak odmítá jako nepřípustná, jednak zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Marie S. žádala, aby jí stpú ponechal podle § 20 příd. zák. plochy, tvořící zámek a park v P. O žádosti té konáno bylo místní šetření dne 25. června 1924, při čemž plnomocník st-lčin prohlásil, že park bude v dosavadním způsobu a dosahu přístupný širší veřejnosti, i že přistupuje na podmínky zástupcem min. škol. navrhované, případně na zvláštní řád, kterým by přístupnost byla regulována. Podmínky ty obsaženy jsou v prohlášení zástupce min. škol. k cit. protokolu připojeném, a zní takto: 1) celý komplex zámeckých budov s parkem, lukami a rybníky zůstane jako nedílný celek, jenž nebude porušen rušivou přístavbou a chráněn — pokud jde o budovy — proti požáru; 2 každá nutná změna na tomto komplexu může se státi, pokud jde o budovy, jen po předchozí dohodě a schválení stát. památkového úřadu pro Čechy, pokud jde o park, se svolením a dohodou min. škol.; udržování budov v řádném stavu bude se díti rovněž dle pokynů stpú-u; 4) park nebude přeměněn v nějaký jiný užitkový útvar a staré stromoví bude všemožně šetřeno; 5) majitelé dovolí přístup řádně legitimovaným kontrolním orgánům ministerstva, aby se mohli přesvědčiti, jsou-li plněny shora uvedené podmínky, jež budou eventuelně se stanoviska zájmů památkových detailně doplněny.
I toto prohlášení jest podepsáno plnomocníkem st-lčiným. Na to rozhodl žal. úřad nař. výměrem, že podle § 20 příd. zák. ponechává st-lce vedle výměry § 11 záb. zák. úhrnem 222 ha 51 a a 36 m2 půdy velkostatku p-ckého za podmínek tam ad 1—7 uvedených. Podmínka 1—4 shodují se doslovně s podmínkami, jak shora byly uvedeny pod č. 1—4. Podmínka 5. až na to, že pasus o eventuelním doplnění jest vynechán, souhlasí rovněž s podmínkou 5. shora uvedenou. Podmínka ad 6) (v prohlášení neuvedená) zní: »Park bude v dosavadním rozsahu a způsobu i nadále přístupný širší veřejnosti«; podmínka 7) (rovněž neobsazená v prohlášení) zní: »Majitel zavazuje se přistoupiti i na zvláštní podrobný řád, kterým by min. škol. přístupnost parku regulovalo, nebo se stanoviska zájmů památkových stanovilo«. Žal. úřad vyslovil dále, že nepodvolení se těmto podmínkám a nezachování jich v celku i jednotlivě se strany žadatelky nebo jejích právních nástupců dává stpú-u právo, nemovitosti shora uvedené podle § 20 příd. zák. žadatelce ponechané ihned převzíti a přiděliti.
St-lka brojíc proti všem těmto podmínkám, jež jí žal. úřad uložil, prohlašuje sama ve stížnosti výslovně, že jest srozuměna s tím, aby p-cký park v dosavadním rozsahu a způsobu i nadále byl přístupný širší veřejnosti. Obsah tohoto prohlášení shoduje se doslovně s podmínkou ad 6) uvedenou. Hledě k tomuto prohlášení i k předpisům §§ 2 a 18 zák. o ss, nemohl nss rozhodnutí co do této podmínky přezkoumati, a podrobil úvaze své jen podmínky ostatní. Stížnost tu vytýká, že žal. úřad pojal do nař. rozhodnutí i podmínky jiné než ty, k nimž dala st-lka v řízení správním svůj souhlas. Domnívá se tedy st-lka, že žal. úřad může ponechání nemovitostí dle § 20 příd. zák. vázati jen na podmínky, o nichž se předem s vlastníkem dohodl. Názor ten odporuje znění § 20 příd. zák., podle něhož může stpú ponechati vlastníku nemovitosti tam uvedené, jestliže se vlastník podrobí určitým podmínkám stanoveným stpú- em v dohodě se zúčastněnými ministerstvy. Má tedy žal. úřad právo podmínky sám vlastníku uložiti, a vlastníku jest ponecháno pak na vůli buď podmínky ty přijmouti resp., má-li za to, že žal. úřad stanovením jich zasáhl do jeho subj. práv, dovolávati se pomoci proti nim stížností k nss, nebo ponechání nemovitostí se vůbec vzdáti. Nároku na to, aby mu byly uloženy jen takové podmínky, o nichž předem se se žalovaným úřadem dohodne, vlastník nemá. Na tom nemění v daném případě nic okolnost, že se žal. úřad před vydáním nař. rozhodnutí o některých podmínkách se st-lkou dohodl, když stížnost netvrdí a dle stavu spisů ani tvrditi nemůže, že by se byl žal. úřad zároveň vzdal práva vázati ponechání nemovitostí na jiné podmínky než ty, o nichž sjednána byla dohoda. Jest tedy námitka tato bezdůvodná.
O jednotlivých podmínkách uvážil nss takto:
1. Podmínky ad 1—4 uvedené shodují se s podmínkami obsaženými v prohlášení min. škol. připojeném k protokolu z 25. června 1924, na něž vykázaný plnomocník st-lčin výslovně přistoupil. Pojal-li žal. úřad do rozhodnutí svého podmínky, jež st-lka, resp. její plnomocník v řízení správním schválili a přijali, nemohou si nyní k nss stěžovati, že podmínky ty vůbec, nebo toho obsahu neměly jim býti ukládány. Hledě k předpisům §§ 5 a 6 zákona o ss, nemohl nss po této stránce stížnost podrobiti své kognici.
2. V řízení správním přistoupila st-lka také na podmínku, že dovolí přístup řádně legitimovaným kontrolním orgánům min. škol., aby se se mohly přesvědčiti, jsou-li splněny shora uvedené podmínky, jež budou eventuelně se stanoviska zájmů památkových detailně doplněny. Žal. úřad pojal podmínku tu pod č. 5. do svého rozhodnutí, vynechav jen výhradu min. škol., že stanovené podmínky »budou eventuelně se stanoviska zájmů památkových doplněny«. Upustil-li žal. úřad od této eventuelní výhrady, učiněné min. zřejmě nikoliv v zájmu st-lčině, nýbrž jedině s hlediska ochrany památek, tedy ochrany zájmů veřejných, pak nezasáhl tím žal. úřad do subj. práv strany, a byla by stížnost v tomto směru nepřípustná. Stížnost také proti této části nař. rozhodnutí neformuluje námitek. Ježto pak ostatní obsah podmínky shoduje se doslovně s prohlášením st-lčiným o jejím přijetí, platí i o podmínce této vše, co bylo ad 1. uvedeno, a bylo v tom směru stížnost odmítnouti jako bezdůvodnou.
3. Jako podmínku 7. uvedl žal. úřad, že se majitelka zavazuje přistoupiti i na zvláštní podrobný řád, kterým by min. škol. přístupnost parku regulovalo, anebo se stanoviska zájmů památkových stanovilo. Zástupce st-lčin prohlásil v protokole z 26. června 1924, že přistupuje na podmínky zástupce min. škol., případně na zvláštní řád, kterým by přístupnost byla regulována. Uložil-li žal. úřad st-lce podmínku ad 7. uvedenou, jest zřejmo, že pojal do nař. rozhodnutí podmínku od prohlášení st-lčina podstatně se rozcházející, neboť vyslovil, že se st-lka podrobiti musí řádu, jejž jednostranně vydá min. škol., kdežto st-lka v řízení správním prohlásila jen zcela všeobecně souhlas se zvláštním řádem, jímž by přístupnost parku byla regulována. Nemůže se proto žal. úřad, — jak činí v odvodním spise, — dovolávati toho, že i k této podmínce dala st-lka v řízení správním svůj souhlas, a musel proto nss podmínku tu po stránce její zákonitosti podrobiti své úvaze.
Jak shora ad 1. uvedeno, není předpokladem ponechání nemovitostí dle § 20 příd. zákona, aby podmínky takového ponechání sjednány byly dohodou s vlastníkem před vydáním rozhodnutí, a nelze proto ani zde přisvědčiti výtce stížnosti, že řád o úpravě přístupu do parku nebyl stanoven dohodou se st-lkou. Že by min. škol. nebylo »súčastněným« ministerstvem, nebo že by stpú vypracování tohoto řádu nesměl přesunouti na toto ministerstvo, stížnost nevytýká, naopak stojí právě na stanovisku, že řád měl býti sjednán dohodou mezi s-lkou a tímto min. St-lka vytýká podmínce té pouze neurčitost, dovozujíc, že není z ní patrno, jaká břemena budou jí novým řádem jednostranně uložena, a že tedy nemůže přijmouti něco, čeho nezná. St-lka však přehlíží, že žal. úřad přístupnost p-ckého parku podmínkou ad 6. uvedenou vázal na dosavadní rozsah a způsob jejího výkonu. Ježto podmínka sedmá s podmínkou šestou musí uvedena býti v logicky možný souhlas, plyne z toho, že budoucím řádem může býti provedena úprava tohoto přístupu jen v mezích podmínky ad 6. stanovené, která bude nejen direktivou pro budoucí řád, nýbrž i nejvyšší hranicí závazků st-lčiných. Nejde tedy o podmínku neurčitou, a nelze brániti žal. úřadu, aby si bližší podrobnosti přístupu do parku, ovšem jen v mezích podmínky šesté, budoucí úpravě v podrobném řádu vyhradil. St-lce zůstane ovšem vždy vyhrazeno právo stížnosti k nss-u, kdyby měla za to, že návštěvní řád z mezí právě vytčených vybočuje.
Bylo tudíž námitku tuto jako bezdůvodnou zamítnouti.
4. Stížnost spatřuje konečně nezákonnost v podmínce, jíž stpú vyhrazuje si právo nemovitosti st-lce podle § 20 příd. zák. ponechané ihned převzíti a přiděliti, kdyby st-lka nebo její právní nástupce uloženým podmínkám se nepodrobili nebo jich nezachovávali.
O přípustnosti výhrady této v případě nepodrobení se podmínkám nemůže býti sporu, hledíc k jasnému ustanovení § 20 příd. zák., jenž právě ponechání nemovitostí na podrobení se stanoveným podmínkám váže.
Pokud pak jde o převzetí ponechaných nemovitostí v případě, že by uložené podmínky nebyly zachovány, vyslovil nss již ve svých nálezech Boh. 3852 a 4943 adm., že stpú může uložiti vlastníku příslušné podmínky, jimiž lze zcela zabezpečiti, aby krásy přírodní a ráz krajinný, jakož i památky přírodní, historické a umělecké nebyly rušeny, a může pak trvati na tom, aby podmínky ty byly plněny, plnění jejich na vlastníku vymáhati, případně si i vymíniti, že neplnění jich má v zápětí, že ponechání bude zrušeno.
Nss setrval i v daném případě na tomto právním názoru. Bylo proto tuto námitku stížnosti, založenou na opačném právním názoru, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2030. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1077-1079.