NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Č. 10987.

Pojištění pensijní: * Povaha kočovného orchestru ve smyslu § 2 odst. 1 bodu 5 zák. č. 89/1920 Sb. o pensijním pojištění, nepomíjí již tím, že zaměstnanci jeho byli zavázáni účinkovati v orchestru jen pro určité stanoviště.
(Nález ze dne 9. ledna 1934 č. 21320/33.)
Bohuslav-Janota, Náltzy správní XVI. 3 Věc: František K. v D. proti ministerstvu sociální péče o pojistnou povinnost pensijní.
Výrok: Nař. rozhodnuta se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zemská úřadovna II. Všeobecného pensijního ústavu v Praze prohlásila výměry ze 13. května a 17. června 1925, že Josef S., August T., Irma M. a Karel L. v zaměstnání svém ti st-le, kapelníka v D., jsou, a to Josef S., August T. a Irma M. od 1. února 1925 a Karel L. od 1. března 1925 povinnými pojištěním podle zák. ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907 a cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. a zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. Současně zařadila je do XVI. třídy služného a předepsala příslušné premie.
Proti těmto výměrům, podal st-l odpor. Zsp v Praze výměrem z 20. května 1926 odporu vyhověla a zrušila nař. výměry, poněvadž zmínění hudebníci nejsou ve služebním poměru ke st-li (§ 33 odst. 3 zák. č. 89/1920 Sb.).
Proti tomuto výměru podala odvolání zemská úřadovna II. Všeobecného pensijního ústavu v Praze, kterému žal. úřad nař. rozhodnutím vyhověl a zrušiv tento výměr uvedl opětně v platnost příslušné výměry zemské úřadovny II. z těchto důvodů:
»Podle smlouvy z 11. ledna 1925, uzavřené mezi st-lem a Karlem Sch., majitelem hotelu »Post« v D., zavázal se st-l jako kapelník koncertovati se svým 5členným salonním orchestrem v Sch.-ově hotelu. Ve smlouvě určena přesně doba, po kterou musí kapela hráti, a bylo sjednáno, že st-l obdrží měsíčně 400 Kč jako režijní příspěvek a spolu s hudebníky zdarma byt a zaopatření. Mimo to vyhraženo st-li právo vybírati při koncertech za hosta 1,10 Kč, pokud se týče 1,50 Kč jako příspěvek na hudbu. S jednotlivými hudebníky orchestru uzavřel smlouvy sám st-l. V těchto smlouvách z 15. února 1925 garantoval st-l jednotlivým hudebníkům služné 650 Kč, pokud se týče 750 Kč vedle volného zaopatření a bytu a zavázal se hraditi jim cestovné do místa zaměstnání. Též z výpovědí hudebníků J. S., I. M., A. T. a K. L. jest patrno, že do služeb byli přijati st-lem a nikoli K. Sch.-em, že st-l sám hradil jim cestovné do místa zaměstnání a ručil jim za řádné vyplácení garantovaných částek. Tyto garantované částky (20 Kč denně) vyplácel hudebníkům st-l, jak patrno z jeho vlastní výpovědi, z výtěžku vstupného, které byl oprávněn vybírati na základě smlouvy s K. Sch.-em. Přebytek ze vstupného zůstal st-li, který se zavázal z něho vypláceti hudebníkům garantované částky v dobách, kdy příjem na vstupném byl menší a nestačil k tomu, aby garantované částky mohl vyplatiti. Podle výpovědí shora jmenovaných svědků pouze st-l dával jim příkazy při koncertování a sám měl právo je propustiti. Tomu nasvědčuje i vlastní výpověď st-le z 8. srpna 1930, v níž uvádí, že hudebník J. S. dal jemu výpověď, v důsledku čehož dostal on sám pak od Karla Sch. výpověď, ježto mu orchestr po odchodu J. S. nevyhovoval. Z částky 400 Kč, kterou st-li vyplácel K. Sch. jako režijní příspěvek, opatřoval st-l potřebné noty, rovněž příspěvky nemocenské hradil st-l sám z částky 400 Kč, případně ze vstupného. St-l opatřoval sám též tištěný seznam hudebních čísel (programy), jehož výtisk byl na každém stole položen. Daň ze zábavy vy- bíral st-l podle vlastního udání od hostů s příspěvkem na hudbu a odváděl ji obci. Z uvedeného dlužno souditi, že zaměstnavatelem Josefa S., Augustina T., Irmy M. a Karla L. ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 zák. č. 89/1920 Sb. byl st-l a že jmenovaní hudebníci byli pouze vůči němu ve služebním poměru, nikoliv k majiteli hotelu Karlu Sch.-ovi. St-le postihují tudíž všechny povinnosti a závazky, které cit. pensijní zákon ukládá zaměstnavatelům, zejména placení prémií, ač majitel hotelu K. Sch. zásadně ručí s ním jako podnikatel za premie rukou společnou a nerozdílnou. Ustanovení § 2 odst. 1 bodu 5 pens. zák. č. 89/1920 Sb. o vynětí zaměstnanců kočovných orchestrů z pojistné povinnosti nepřichází v daném případě v úvahu. Cit. ustanovení vztahuje se pouze na orchestry, které putujíce jako celek od místa k místu provozují hudbu bez pevného stanoviště. V daném případě však byli jak st-l sám vůči K. Sch., tak i jednotliví hudebníci vůči st-li smluvně zavázáni koncertovati výhradně v Sch.-ově hotelu »Post« a po výpovědi Josefa S. a st-le se orchestr rozešel. Nelze proto orchestr st-le považovati za orchestr ve smyslu cit. ustanovení.«
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad vyslovil jednak, že zaměstnavatelem Josefa S., Augusta T., Irmy M. a Karla L. podle § 33 odst. 3 zák. o pensijním pojištění č. 89/1920 Sb. byl st-l a že jmenovaní hudebníci byli pouze vůči němu ve služebním poměru, jednak že orchestr st-le nelze považovati za kočovný orchestr ve smyslu § 2 odst. 1 bodu 5 cit. zák., který jako celek od místa k místu se provozuje bez pevného stanoviště. K závěru, že nejde o orchestr ve smyslu právě cit. ustanovení, dospěl žal. úřad proto, poněvadž v daném případě jak st-l vůči Karlu Sch., tak i jednotliví hudebníci vůči st-li byli smluvně zavázáni koncertovati výhradně v Sch.-ově hotelu »Post« a poněvadž po výpovědi dané Josefem S. a st-li se orchestr rozešel.
Stížnost nehájí již stanoviska, jež zastával st-l v řízení správním, že hudebníci Josef S., August T., Irma M. a Karel L. nebyli ve služebním poměru ke st-li, nýbrž k majiteli hotelu Karlu Sch. a obrací se jen proti onomu výroku, jímž žal. úřad neuznal uvedené osoby za zaměstnance kočovného orchestru ve smyslu § 2 odst. 1 č. 5 zák. č. 89/1920 Sb. z pojistné povinnosti vyňaté. Nss uznal stížnost důvodnou.
Podle § 2 odst. 1 č. 5 zák. č. 89/20 Sb. jsou z pojistné povinnosti tohoto zák. vyňati všichni zaměstnanci kočovných divadel, kočovných orchestrů a podobných kočovných podniků, kočovní artisti, byť i vystupovali na jevištích stálých. Zákon sám pojmu »kočovný podnik« blíže nedefinuje; musil tedy nss přihlédnouti k obecnému významu tohoto slova.
Podle toho za kočovný podnik jest považovati takový podnik, který, putuje z místa na místo, je provozován bez pevného stanoviště. Povahy kočovného podniku, pro jehož posouzení nemůže býti bez významu a, obsah oprávnění podnikateli uděleného, nepozbývá zejména již tím, že se podnikatel snad i smlouvou zaváže na určitém místě působiti po delší dobu, třebas na výpověď, pokud jen z okolností konkrétního případu není patrno, že na tomto místě má býti podnik již trvale provozován. S tohoto hlediska je pak bez právního významu, zdali si podnikatel pro
3* určité místo zaměstnance teprve zjednává a je, skončiv svoji činnost na tomto místě, zase propustí; neboť záleží tu právě jen na řečené povaze podniku samého. Zák. č. 89/1920 Sb. ve shora cit. ustanovení označil kočovný orchestr za kočovný podnik, jehož zaměstnanci jsou z pojistné povinnosti vyňati. Bylo pak povinností žal. úřadu, aby otázku, zda v daném případě lze označiti orchestr st-lův za podnik kočovný, posoudil s hledisek výše uvedených. Žal. úřad, zodpovídaje si otázku právní povahy kočovného podniku, v daném případě však vycházel patrně z právního názoru, že orchestru st-lovu se povahy kočovného podniku již proto nedostává, že orchestr byl v kritické době podle ujednání na určitém místě provozován. Než názor ten je podle toho, co shora uvedeno, právně mylný.

Citace:

č. 9354. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 592-594.