Č. 1068.

Vyvlastnění: I. * Vyvlastnění nemovitostí dle zák. z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. není podmíněno zjitěním, že v obci, v jejímž obvodu leží vyvlastňované nemovitosti, je bytová nouze. — II. Společenstvo zapsané v rejstříku určitého obchodního soudu není ve své činnosti obmezeno na obvod tohoto soudu.
(Nález ze dne 16. prosince 1921 č. 16910.)
Věc: Obec D. (adv. Dr. A. Schwarz z Jihlavy) proti zemské správě politické v Praze (za stranu zúčastněnou adv. Dr. J. Jablonský z Král. Vinohrad) stran vyvlastnění obecního pozemku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Okresní správa politická v Německém Brodě vyvlastnila k žádosti stavebního družstva dělnických a rodinných domků pro R. a okolí nálezem ze dne — pozemky č. kat. — v kat. obci D. ve výměře 1 ha 1 a 17 m² a č. kat. — v téže obci ve výměře 2 a 30 m² náležející obci D. pro stavbu obytných budov, uložila družstu, by složilo jako prozatímní jistotu 1800 K a určila, že vyvlastňovací náhrada stanovena bude dodatečně.
Proti vyvlastňovacímu nálezu podala obec D. rekurs, načež zemská správa politická v Praze zrušila v odpor vzatý vyvlastňovací nález, pokud vyvlastněn byl pozemek č. kat. — ve výměře 2 a 30 m². Pokud však vyvlastněn byl pozemek č. kat. —, zamítla rekurs proti tomu podaný, pozměňujíc v odpor vzatý nález toliko v tom směru, že vyvlastňuje z toho pozemku plochu pouze 44 a pro stavbu 11 obytných domů a 5 a 40 m² pro nutnou komunikaci (cestu), celkem okrouhle 50 arů, a to z těchto důvodů:
Dle výslovného ustanovení § 1 zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920 lze vyvlastniti pozemky pouze pro stavbu obytných domů, budov určených pro veřejnou potřebu a komunikaci, nelze tedy vyvlastňovati pozemky pro zřizování zahrádek a k jiným účelům. Zákonem ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. bylo pak stanoveno, že pro stavbu domku s jedním bytem vy vlastniti lze plochu 300 m²—400 m²: pro 11 projektovaných domků vyvlastňuje se tudíž 400 m²X11 t. j. 4400 m² a pro cestu 6 metrů širokou, podél těchto domků, které vystavěny budou ve frontě 85.30 m dlouhé, okrouhle 540 m².
K vývodům rekursu obce se podotklo, že obec D. jako vlastnice vyvlastňovaného pozemku neprokázala, že pozemku toho sama nevyhnutelně potřebuje.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nejvyšší správní soud toto:
V prvé řadě neshledal důvodnou námitku stížnosti, jež upírá zúčastněné straně právní osobnost a tím nárok vystupovati jakožto vyvlastnitelka proto, že stavební a bytové družstvo pro R. a okolí jest zaneseno pouze ve společenstevním rejstříku krajského jako obchodního soudu Jihlavského a nikoliv též u Kutnohorského soudu, a nemůže proto vyvíjeti spolkovou činnost v obci D. patřící do Kutnohorského kraje.
Zapsáním do rejstříku výrobních a hospodářských společenstev nabývá společenstvo ve smyslu § 8 zákona ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. právní osobnosti, avšak zápisem u určitého obchodního soudu (§ 7, odst. 1) není nikterak ohraničen obvod jeho činnosti na obvod tohoto soudu, neboť společenstvo má dle § 12 uvedeného zákona plnou volnost, aby pod svou firmou nabývalo práva vlastnického a jiných práv věcných také na pozemcích, kterážto volnost mohla by býti obmezena pouze zákonem anebo stanovami. Podobného ustanovení zákonitého však není a neobsahuje zejména takového obmezení ani zákon ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. o stavebním ruchu, jakož i neobsahoval je zákon ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920. Ani ze stanov stavebního družstva pro R. a okolí takové obmezení nevysvítá.
Rovněž bezdůvodnou je stížnost, tvrdí-li dále, že v obci D. není bytové nouze a že tudíž schází předpoklad pro použití § 1, odst. 1 zákona ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. o stavebním ruchu, a označuje-li za vadu řízení, že žalovaný úřad opomenul nedostatek předpokladu toho zjistiti.
Jak ze znění § 1 zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920 a § 1 zákona z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. vysvítá, vycházejí oba zákony vydané na zmírnění bytové nouze, ze skutkového předpokladu, že jest nouze o byty a konstatujíce tento notorický motiv zákona slovy »po dobu nynější nouze« připouštějí možnost vyvlastnění pozemků pro stavbu obytných domů, avšak nikoliv bez časového obmezení, nýbrž s konečným termínem časovým (§ 10 na prvém a § 71 na druhém místě citovaného zákona), kterýžto termín jest vykládati v ten rozum, že uplynutím jeho pomine i motiv zákona, nynější nouze o byty.
Z ustanovení těchto vyplývá důsledek, že zákon nečiní zjišťování bytové nouze v konkrétních případech podmínkou vyvlastnění určitých pozemků, a nelze shledati proto vytýkané vady řízení v tom, že úřady šetření po této stránce nekonaly.
Naproti tomu shledal nejvyšší správní soud důvodnou námitku stížnosti, že zemská politická správa, která naproti instanci první svůj výrok vyvlastnění obmezující založila o předposl. odstavec § 3 zák. ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. o stavebním ruchu, nešetřila ustanovení odstavce 1. a 2. tohoto §. Dle výslovného předpisu tohoto jest především vyvlastňovati půdu neúrodnou, ale k zastavění způsobilou, než se sáhne k půdě úrodné, kterouž jest zabírati v určitém pořadí v bodu 1 a 2 odst. 1 § 3 cit. zákona přesně stanoveném; naznačuje pak číslo druhé tohoto předpisu pro zabírání postupně sub litera a) půdu zabranou, pak fondů veřejných a teprve potom pozemky obecní.
Žalovaný úřad však k předpisům těmto nepřihlížel vůbec, nekonal nijaká šetření po té stránce, není-li tu jiných pozemků, jež by podle pořadí v zákoně vytčeného měly se vyvlastniti, nežli dojde na pozemky stěžující si obce, a jest proto řízení naříkanému rozhodnutí za základ položené ve směru podstatném vadné.
Vyřízení otázky, zdali a v jakém pořadí se vyvlastniti smí jednotlivý druh půdy, tvoří však předpoklad pro zodpovědění otázky další, zdali nenastává exemce sporné parcely č. k. — obci D. patřící. Odpadá proto i pro nejvyšší správní sond příčina, aby se zabýval ostatními námitkami stížnosti, hlavně, zda obec sporné louky č. k. — nevyhnutelně potřebuje pro své vlastní hospodářství. Námitka tato by se stala rozhodnou teprve v tom případě, kdyby tu nebylo pozemků, podléhajících v první řadě vyvlastnění dle § 3, odst. 1 a 2 lit. a) a b).
Vycházeje z tohoto právního názoru zrušil nejv. spr. s. naříkané rozhodnutí dle § 6, odst. 2 zák. o správ. soudu.

Citace:

č. 1068. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1067-1069.