Č. 10118.

Pojištění nemocenské (Slovensko): Jednotlivý akcionář ani jako člen správy akciové společnosti neručí osobně za nedoplatky nemocenských příspěvků za zaměstnance společnosti.
(Nález ze dne 3. listopadu 1932 č. 16637.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Humenném proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní dělníky pojišťující pokladna v Humenném provedla 24. srpna 1925 u Leopolda Z. v P. svým exekutorem exekuční zájem pro nedoplatek nemocenských pojistných příspěvků s úroky a útratami v úhrnné částce 3175 Kč 57 h. Předsednictvo pokladny rozhodnutím z 24. listopadu 1925 žádosti Leopolda Z. za odpis nemocenských příspěvků v částce 3175 Kč 57 h nevyhovělo s odůvodněním, že je nesporno, že žadatel byl spolumajitelem firmy... v P. a následkem toho bylo třeba podanou žádost odmítnouti.
Odvolání Leopolda Z., podanému proti tomuto rozhodnutí okresní úřad v Humenném výměrem z 23. ledna 1926 nevyhověl z jeho důvodů. Bylo připojeno právní poučení, že proti tomuto rozhodnutí lze během 15 dnů od doručení podati odvolání cestou tohoto úřadu na min. soc. péče. Rozhodnutí to bylo Leopoldu Z. doručeno 10. února 1926. Leopold Z. podal další odvolání přímo u min. soc. péče, kamž došlo 20. února 1926, a bylo ministerstvem sociální péče výnosem z 22. února 1926 zasláno okresnímu úřadu v Humenném »k připojení správních spisů«, kamž dle presentáta došlo 26. února 1926.
Nař. rozhodnutím zrušilo min. soc. péče výměr okresního úřadu a zprostilo odvolatele od povinnosti zaplatiti zmíněné příspěvky s tímto odůvodněním: »Jak ze spisů je patrno, jmenovitě i z platebního výměru okr. nemoc, pojišťovny v Humenném, jde o zaměstnance akciové společnosti se sídlem v O., nikoliv o zaměstnance Leopolda Z. Nelze proto st-le zavázati k placení zmíněných příspěvků. Okolnost, že, jak pojišťovna uvádí, Leopold Z. byl spolumajitelem firmy, čemuž lze rozuměti jedině tak, že byl akcionářem jmenované společnosti, nepostačuje k tomu, aby příspěvky byly vymáhány od něho, neboť za dluhy akc. společnosti ručí výhradně akciový kapitál. Je však vyloučeno osobní ručení jednotlivých akcionářů.«
Na toto rozhodnutí si stěžuje k nss okresní nemocenská pojišťovna v Humenném. Námitka stížnosti, že žal. úřad porušil zákon, když ve věci rozhodl, ač odvolání bylo stranou podáno opožděně, jest podle předložených správních spisů neodůvodněná. Podle § 156 zák. čl. XIX:1907, ve znění § 23 vl. nař. ze 14. července 1922 č. 199 Sb. lze podati na rozhodnutí průmyslové vrchnosti (okresního úřadu) stížnost k min. soc. péče během 15 dnů po vyhlášení rozhodnutí. Stížnost tu je podati podle předpisu § 5 zák. čl. XX:1901 u úřadu, který v prvé stolici zakročil. Za úřad prvé stolice považuje se úřad, který v dotyčné záležitosti vydal konečné rozhodnutí 1. stolice. Těmto předpisům vyhovuje právní poučení, jež okresní úřad připojil svému výměru, jak shora bylo uvedeno.
Strana podle spisů podala své odvolání přímo u min. soc. péče, takže došlo na okresní úřad, jenž podle zákona jest místem podacím, teprve dne 26. února 1926, tedy 16. den po doručení výměru 1. stolice, kteréžto doručení podle doručenky se stalo dne 10. února 1926, takže žal. úřad pro zjištění tohoto data měl podklad ve spisech. Ježto však podle § 6 cit. zák. čl. XX:1901 není rozhodným den, kdy odvolání dojde, nýbrž den, kdy bylo podáno na poštu, a ježto odvolání to bylo nepochybně dáno na poštu s určením pro okresní úřad před 26. únorem 1926, tedy ještě v 15denní lhůtě cit. § 156, nelze shledati nezákonnost ani vadu řízení v tom, když žal. úřad odvolání to jako včas podané přijal a věcně vyřídil (Boh. A 6306/27).
Ve věci stížnost namítá, že zaměstnance, o které tu jde, přihlásil sám Leopold Z. jako spolumajitel firmy, jež podle učiněných přihlášek nebyla akciovou společností, a proto ručí i za předepsané pojistné a nemůže této povinnosti býti zproštěn, ani kdyby se skutečně jednalo o akciovou společnost, neboť podle vlastních jeho údajů byl členem správy uvedeného podniku a jako takový ručí podle zákona solidárně za závazky akciové společnosti i nad akciový kapitál. Že uvedená společnost byla akciovou společností, stížnost popírá, a spatřuje vadnost řízení v tom, že po této stránce žal. úřad neprovedl šetření.
Pokud námitkou tou stížnost odporuje skutkovému podkladu nař. rozhodnutí, že firma byla akciovou společností, je přednes ten před nss nepřípustný, ježto st-lka, ač Leopold Z. právě z této povahy společnosti dovozoval, že za sporné příspěvky jako akcionář a člen správy společnosti neručí, a ač tuto obhajobu po stránce skutkové potvrdila četnická relace, nesprávnost tohoto skutkového podkladu během řízení netvrdila a nedokazovala. Měl proto žal. úřad právem za nesporno, že jmenovaná firma byla akciovou společností, a není vadou řízení, když o této nesporné okolnosti nekonal šetření. Tím ztrácí ovšem půdu přednes stížnosti, pokud je vybudován na odchylném skutkovém podkladě.
Bezdůvodnou jest pak námitka, že Leopold Z. — i kdyby šlo o akciovou společnost — jako člen správy ručí podle zákona solidárně za závazky akciové společnosti. Stížnost necituje zákona, z něhož čerpá tento právní názor, odchylující se od názoru žal. úřadu. Nss pak neshledal předpisu, z kterého by bylo lze dovoditi, že Leopold Z. jako akcionář nebo jako člen správy jmenované společnosti ručí za pojistné příspěvky, dluhované společností.
Měla-li snad stížnost na mysli § 4 zák. č. 268/19 uvedený v platnost na Slov. vl. nař. č. 516/19, podle něhož »spolupodnikatelé« jsou zodpovědní za splnění povinností, uložených zaměstnavateli podle tohoto zákona, zejména ručí solidárně s ním za příspěvky pojistné«, nebo snad § 21 min. nař. č. 4790/1917, podle něhož ručí za pojistné příspěvky taktéž hlavni podnikatel za podpodnikatele, přehlíží stížnost, že ani akcionář ani člen správy akciové společnosti není v poměru k akciové společnosti »spolupodnikatelem« nebo »hlavním podnikatelem«. Neboť akciová společnost — jež v daném případě nesporně byla zaměstnavatelem — jest podle §§ 147 a násl. obch. zák. (zák. čl. XXXVII:1875) samostatným subjektem práv a závazků, osobou právnickou, právně rozdílnou od fysických osob akcionářů a členů správy (ředitelství), z nichž oni jsou pouhými podílníky, kterým přísluší proti společnosti jedině práva společenská, zejména věřitelská, a kteří ručí jen vyplacenými akciovými podíly (§§ 147 a 168 obch. zák.), členové správy pak, kteří nemusí býti ani akcionáři, jsou orgány společnosti, jejími volenými representanty (§§ 182 a 186 obch. zák.), nejsouce osobně vázáni třetím osobám z právních jednání a závazků, jež podstoupili jménem akciové společnosti (§ 188 obch. zák.). Zjedná-li tedy akciová společnost svými orgány služební smlouvu, není podle toho, co právě řečeno, zaměstnavatelem — podnikatelem ve smyslu § 22 zák. čl. XIX:1907 onen orgán společnosti, jenž za ni jednal, nýbrž jedině a výhradně akciová společnost jako samostatný právní subjekt ředitelstvím (správou) resp. jeho členy pouze zastoupený (§ 188 obch. zák.).

Citace:

č. 10118. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 506-508.