Č. 8240.

Cesty (Slovensko): Jak se hradí udržovací náklad na úsek župní silnice, probíhající obcí a užívaný jako ulice?
(Nález ze dne 19. listopadu 1929 č. 18 426.)
Věc: Město L. proti župnímu úřadu ve Zvolenu o náklady na župní silnici.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K žádosti st-lky z 8. července 1926, aby ve věci udržování býv. státní, nyní župní silnice a náhrady udržovacích nákladu od 1. ledna 1923 byl vyslán úředník k projednání záležitosti na místě samém, a po místním jednání, konaném dne 8. října 1926, usneslo se župní zastupitelstvo župy 18 dne 16. prosince 1926, aby župa 18, obci L. na udržování úseku župní cesty K.-L. km 5 825 až 7 612, který jest v městské správě, počínajíc dnem 1. ledna 1923 přispívala roční částkou 9 800 Kč.
Odvolání st-lčino bylo rozhodnutím župního úřadu ve Zvolenu z 21. ledna 1927 zamítnuto, poněvadž župní zákon nepřipouští proti usnesením župního zastupitelstva ani odvolání k min. ani nějaké potvrzení tohoto usnesení.
Když nss nálezem Boh. A 7174/28 zrušil jak rozhodnutí župního zastupitelstva tak i župního úřadu pro nepříslušnost, vysloviv, že k rozhodnutí o tom, v jaké výši má býti stanoven příspěvek k udržování úseku župní cesty, o který jde, byl povolán v prvé a poslední stolici jedině župní úřad, přiznal župní úřad ve Zvolenu nař. rozhodnutím městu L. na udržování úseku župní cesty K.-L. km 7612, jsoucího v městské správě — počínajíc dnem 1. ledna 1923 náhradu ve výši 9 800 Kč ročně, za těchto podmínek: 1. Město L. jest povinno na vlastní útraty silniční těleso výše uvedeného úseku s jeho součástkami (objekty, zábradlí atd.) v řádném stavu udržovati. 2. Nárok města L. na jmenovaný příspěvek zanikne tím okamžikem, kterým by městu L. v jakékoliv formě bylo povoleno vybírat mýtné poplatky. 3. Župa 18. má právo kdykoliv jmenovaný úsek převzíti do vlastní správy, naproti tomu město může obdržeti úsek ten do správy třeba z půlroční napřed dané výpovědi.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, nss uvážil:
Žal. úřad určil obnos, jímž župa má přispívati na udržování úseku župní silnice probíhajícího územím obce a používaného zároveň jako ulice, tím způsobem, že vycházeje z průměrného udržovacího nákladu na 1 km župní silnice, jako jest při venkovských úsecích, násobil tuto částku počtem kilometrů připadajících na onen úsek. Ze způsobu tohoto výpočtu je patrný právní názor žal. úřadu, že župa má nésti pouze normální náklad spojený s udržováním župní silnice, kdežto diference mezi tímto nákladem a nákladem zvýšeným v důsledku toho, že dotyčný úsek slouží zároveň jako ulice a jest proto dlážděn keramikou, zatěžuje obec jako udržovatelku této části župní silnice. Stížnost naproti tomu zastává stanovisko, že i župa participuje na hražení zvýšeného nákladu spojeného s udržováním dlážděného úseku.
Dle § 14 zák. čl. 1:1890 má ke správě a udržování onoho úseku župní silnice, jenž protíná území obce a jehož zároveň používá jako ulice, následkem čehož správa a udržování tohoto úseku vyžaduje zvýšený výdaj, obyčejné náklady převyšující, přispívati dotyčná obec s patřičným zřetelem k jejím poměrům. V takovémto případě vypracuje orgán pověřený municipiem tímto úkolem detailní výkaz o diferenci nákladu a předloží tento výkaz spolu s nutnými ostatními daty a návrhem kompetentnímu úřadu s prosbou, by rozhodnutím určil příspěvek. Správní výbor (nyní župní úřad) nařídí pak výslech interesentů a provede, je-li toho třeba, svým delegátem ohledání na místě samém, načež po ukončení tohoto řízení rozhodne, a to, jak již v nál. Boh. A 7174/28 bylo vysloveno, v první a poslední stolici.
Z ustanovení tohoto § 14 podává se především, že tenkrát, když následkem toho, že část župní silnice vede územím obce a je používána jako ulice, převyšuje náklad na udržování její normální výdaj spojený s udržováním župní silnice, jest obec povinna k tomuto zvýšenému nákladu přispívati, nikoliv však nésti celý tento zvýšený náklad sama. To plyne jednak již ze slovního významu výrazu »přispívati«, jednak také z toho, že kriteriem pro výši příspěvkové povinnosti obce není pouze faktum, že zvýšený náklad vznikl tím, že dotyčného úseku se užívá jako ulice, ani výše tohoto zvýšeného nákladu sama, nýbrž i »poměry obce«, tedy zejména její finanční poměry, k nimž nutno bráti patřičný zřetel. Dále plyne z cit. § 14, že příspěvková povinnost obce se týká pouze zvýšeného nákladu, tedy diference mezi normálním a skutečným vyšším nákladem a že tato diference má býti ve zvláštním řízení zjištěna a příspěvková povinnost po slyšení interesentů stanovena.
Paragraf 14 má ovšem na mysli obvyklý případ, že župa sama obstarává správu a udržování dotyčného úseku, avšak věc se má jinak, když obec dle zvláštní úmluvy převzala udržování úseku a od župy obdrží příspěvek, poněvadž pojmově jest zcela lhostejno, jakým způsobem se příspěvková povinnost na venek projevuje, zda totiž placením peněžního příspěvku nebo konáním prací udržovacích in natura a nemění se nic na povaze věci, když župa místo, aby sama za přispívání obce udržování svým nákladem obstarávala, naopak výkon tento přenechává obci a jí za to poskytuje příspěvek; jeť jádrem věci tu i tam, že obec nějakou formou přispívá k úhradě udržovacích nákladů, jinak župu zatěžujících, z titulu v § 14 uvedeného.
V případě, jako jest dnešní, jest příspěvkem obce onen obnos, který zbude po odečtení obnosu župou obci nahrazovaného od celkového nákladu na správu a udržování dotyčného úseku župní silnice. Na sporu jest jedině otázka, zda tato částka župou placená má v sobě zahrnouti i část nákladu vzniklého z toho, že úsek silnice městem probíhající je vydlážděn keramikou a proto vyžaduje vyššího nákladu udržovacího, anebo má-li obec bez ohledu na to prostě nésti diferenci mezi normálním nákladem na udržování silnice (nedlážděné) a skutečným výdajem, potřebným k udržování dlážděné části silnice. Tu však bylo již shora dovoženo, že zvýšený náklad nezatěžuje v plné míře obec, jejíž obvodem jde župní silnice používaná jako ulice, nýbrž že obec k tomuto zvýšenému nákladu pouze přispívá, z čehož plyne, že i župa jest povinna poměrnou část jeho hraditi.
Žal. úřad vycházel však z mylného právního názoru, že úhrada celého zvýšeného nákladu zatěžuje pouze obec a opomenul konati šetření o poměru, v jakém má obec k jeho úhradě přispívati. Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8240. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 405-407.