NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 2

Svědci
(v civ. řízení sporném) (§§ 320 — 350 civ. ř. s.).
I. Pojem.
Svědky nazýváme osoby, které na základě vlastního pozorování mají před soudem o jednotlivých skutečnostech vypovídati. Od znalců liší se tím, že tito musí míti způsobilost’ zvláštní, kdežto svědkem může býti z pravidla každý, kdo není zákonem vyloučen a kdo jest vůbec s to, aby o nějaké skutečnosti — o tom, co se stalo — na základě vlastního pozorování soudu podal zprávu.
II. Rozdělení.
Již z vylíčeného pojmu svědka plyne, že svědky ve smyslu civilního řízení jsou toliko ty osoby, které svoje svědectví skládají před soudem a nikoli mimosoudně. V širším smyslu slova lze ovšem mluviti o svědcích soudních a mimosoudních; ke svědkům mimosoudním se zejména čítají svědkové obřadní, jichž jest třeba ku platnosti některých listin, a svědkové totožnosti.
Dle staršího procesného práva dělili se soudní svědkové ve způsobilé a nezpůsobilé nebo nehodné (zavržitelné) (testes inhabiles), kteří nebyli vůbec k svědectví připuštěni, a dále ve svědky nevadné a vadné resp. podezřelé (testes suspecti); výpověď těchto posledních nečinila protivou k svědkům klassickým plný důkaz. Ohledně nezpůsobilých svědků činěn pak dále rozdíl mezi relativně a absolutně nezpůsobilými, dle toho, zda-li důvod nezpůsobilosti byl všeobecný či vztahoval-li se toliko na určitý proces.
Avšak toto rozdělení uvedením zásady volného uvažování prostředků průvodních do nového soudního řádu pozbylo z největší části základu. Zásady o průvodní moci svědecké výpovědi v civilní rozepři souhlasí potud se zásadami řádu trestního, že soudce přihlížeje ku veškerým okolnostem a provedeným důkazům má volně posouditi, zdali a pokud svědek věrohodnosti zasluhuje. Zvláštním druhem svědků moderního procesního práva civilního jsou svědkové znalečtí, kteří jsou zároveň svědky i znalci; jsou to osoby, které se přibírají jako svědkové ku průkazu minulých skutečností nebo stavů, k jichž pozorování jest zapotřebí zvláštních odborných vědomostí.
III. Nepřípustnost’ svědectví.
Jako svědkové nesmí býti slyšeni:
a) osoby, které nejsou schopny svá pozorování sděliti nebo které v době, na kterou se má jejich výpověď vztahovati, byly neschopny vnímati skutek, který má býti dokázán;
b) duchovní o tom, co jim ve zpovědi nebo jinak pod pečetí duchovní úřední mlčelivosti bylo svěřeno;
c) státní úředníci, když by svou výpovědí porušili své povinné úřední tajemství, pokud povinnosti tajemství zachovati nejsou sproštěni svými představenými (§ 320 civ. ř. s.).
IV. Odepření svědectví.
1. Všeobecné zásady: Při stanovení kruhu osob, které jako svědkové nesmí býti slyšeny, jakož i při vytčení důvodů, které svědka opravňují k odepření výpovědí nebo zodpovědění jednotlivých otázek, přidržel se nový soudní řád v podstatě příslušných předpisů dřívějšího řízení bagatelního; doplnil je však ve smyslu ochrany tajemství znaleckého a obchodního, za kteréžto doplnění průmyslové kruhy opětovné žádaly a pro než též mluví důvody, slušnosti a obmezil naproti tomu vůči řízení bagatelnímu v souhlase s cizozemskými zákony procesními a s dřívějšími osnovami civilního soudního řádu případy, kde svědecká výpověď pro majetkoprávní újmu může býti odepřena, v tom směru, že tento důvod vyloučení se nevztahuje |na výpovědi o okolnostech, které se týkají majetkových záležitostí manželským anebo rodinným poměrem podmíněných, a konečně též ne na výpovědi o narozeních, sňatcích nebo úmrtích nejbližších příbuzných svědkových. Odepření svědectví (oprávněné) nemá též způsobovati svědkovi žádných obětí; proto byl i v řízení před sborovými soudy sproštěn povinnosti při jednání o odepření svědectví dáti se zastupovati advokátem (§ 324 c. ř. s.; srv. motivy k vlád. osnově).
2. Výpověď smí býti svědkem odepřena:
a) o otázkách, jichž zodpovědění by svědku neb osobě, s kterou svědek v pokolení přímém anebo v pokolení pobočném až do druhého stupně jest spřízněn nebo sešvakřen, nebo se kterou jest spojen adopcí, dále jeho pěstounům anebo schovancům, jakož i jeho poručníkovi nebo poručenci bylo k hanbě nebo přivodilo nebezpečenství stíhání trestním soudem;
b) o otázkách, jichž zodpovědění svědku nebo některé z osob pod a) jmenovaných by způsobilo bezprostřední majetkovou újmu;
c) o skutečnostech, o kterých svědek by nemohl vypovídati, leč by porušil jemu uloženou státem uznanou povinnosť mlčelivosti, pokud jí platně nebyl sproštěn;
d) o tom, co svědkovi v jeho vlastnosti jako advokátu od jeho strany bylo svěřeno. Ustanovení toto se opírá o § 9 odst. 2 adv. ř., kterýž poukazuje k tomu, že má civilní řád soudní ustanoviti, pokud advokát ve příčině toho, co mu v jeho vlastnosti jako zástupci bylo svěřeno, od povinnosti svědecké jest osvobozen. Z tohoto důvodu muselo býti v civ. ř. s. positivní ustanovení vytknuto. V. Řízení při odepření svědecké výpovědi (§§ 323 — 326 c. ř. s.).
1. Svědek, jenž chce výpověď docela nebo o jednotlivých otázkách odepříti, má uvésti důvody odepření ústně nebo písemně před rokem k jeho výslechu ustanoveným anebo při tomto roku a, byly-li by popírány, má je osvědčiti. V prvém případě budiž takovéto přednesení svědkovo oznámeno stranám a to pokud možno, ještě před rokem k výslechu ustanoveným.
2. Zda-li toto odepření jest důvodné, o tom rozhoduje, bylo-li předneseno před soudem rozhodujícím, usnesením soud tento, jinak však dotyčný soudce z příkazu činný nebo dožádaný. Před rozhodnutím může soud slyšeti strany.
3. Prohlásil-li svědek svoje odepření písemně nebo do soudního protokolu, budiž při rozhodování přihlíženo k jeho přednesení i tenkráte, když se nedostavil k roku k jeho výslechu ustanovenému.
4. Jestliže bylo svědectví odepřeno bez udání důvodů, nebo setrvá-li svědek na svém odporu i tenkráte, když odpor jeho byl uznán za bezdůvodný, nebo odepírá-li konečně vykonati žádanou přísahu svědeckou, může býti svědek exekucí směřující k vymožení určitého činu z úřední moci donucen k výpovědi peněžitými pokutami nebo vazbou. Permanentní výbor komisse sněmovny poslanecké a společná konference odchýlkou od vládního návrhu učinily závislým použití těchto trestů od uvážení soudu, poněvadž by zajisté nebylo vhodno a účelno soudce v tom směru vázati, že by každého svědka svědectví odpírajícího bez dalšího byl nucen pokutami nebo vazbou k výpovědi donucovati, jelikož lze si mysliti případy, kde jest přiměřenější od toho upustiti.
5. O tom, zda-li a pokud bezdůvodné odpírání výpovědi, odpírání svědecké přísahy nebo donucovací prostředky proti svědku zavedené působí na postup řízení ve věci hlavní, usnáší se soud rozhodující. Soudce k příkazu nebo dožádání činný má tudíž procesní soud vždy bez prodlení o těchto okolnostech zpraviti. Rozhodnutí soudu rozhodujícího může se státi bez předchozího ústního jednání.
6. Kdykoliv odpírání jest bezdůvodné, ručí svědek oběma stranám za škodu způsobenou jim zmařením nebo průtahem provedení důkazu; zejména jest též povinen nahraditi všechny náklady jeho odpíráním způsobené; bylo-li odpírání svědkovo svévolné, budiž mu kromě toho uložen trest pro svévoli.
VI. Provádění důkazu (§§ 327 — 346 c. ř. s.).
1. Všeobecné zásady: Provedení svědeckého důkazu v civilním řádě soudním uspořádáno bylo dle zásad zavedených již v právu rakouském jednak trestním řádem jednak zákonem o řízení bagatelním, a mnohé z těchto zásad se vyskytují již v novelle k civilnímu soudnímu řádu z r. 1874. Dle těchto zásad musí býti předsevzaty veškeré ku slyšení svědka potřebné úkony tedy i předvolání jeho z moci úřední. Z obsahu předvolání má svědek ihned poznati předmět svého výslechu, což má ten účel, aby svědku bylo umožněno informovati se o tom, o čem mu bude před soudem vypovídati a tak aby bylo zabezpečeno co nejúplnější a nejsprávnější jeho svědectví.
Požadavek související s řádným konáním spravedlnosti, aby totiž svědek v určitý čas k soudu se dostavil, nesmí ovšem se příčiti jiným veřejným zájmům, podobně jako v řízení trestním. Zejména musí býti postaráno o to, aby služba svědkova dostavením se jeho k soudu nebyla rušena. To platí nejen o službě vojenské a službě vojensky organisované, nýbrž vůbec o všech veřejných poměrech služebních. Nelze dále dopustiti, aby obtíží spojených s vyhledáním svědka nebo závad vzniklých tím, že svědek k soudu se nedostaví nebo výpověď odepře, bylo zneužíváno ku protahování sporu. Z toho důvodu musí býti dána soudu moc, aby k návrhu druhé strany po případě mohl stanoviti lhůtu ku provedení důkazu; nebyl-li by důkaz ve stanovené lhůtě proveden, může pak druhá strana bez ohledu na něho v rozepři pokračovati. Rovněž může strana důkaz provádějící, pokud jest s to, překážky v cestu se jí stavící odstraniti a tak provedení důkazu umožniti.
Ve příčině vlastního výslechu svědka bylo se v podstatě přidrženo zásad posud platných, jež požadavkům vypátrání pravdy jsou úplně přiměřeny. Aby byly, pokud možno, zbytečné přísahy zamezeny, bylo dovoleno přísahu svědka, od něhož dle předběžných otázek nelze očekávati hodnověrné nebo vůbec závažné výpovědi, odložiti a po případě od ní úplně upustiti. To se doporučuje zejména tenkráte, když svědek maje dle zákona právo výpověď odepříti přece chce svědčiti. Byl-li svědek vyslýchán před soudem rozhodujícím a nabyl-li tento soud na základě předběžných otázek přesvědčení, že svědek nic závažného neví, může soud sám od svého průvodního usnesení ustoupiti a od výslechu svědka upustiti (srv. motivy ku vl. osn.). Zvláštní pravidla o provádění důkazu svědky:
1. Výslech svědků:
a) Soud má podle volného uvážení pečlivě oceniti všechny okolnosti, které působí na nepredpojatosť svědkovu a na hodnověrnosť jeho výpovědi.
b) Svědecký důkaz může býti proveden soudcem z rozkazu nebo k dožádání činným:
α) když výslech svědka na místě samém přispěti by mohl k vyšetření pravdy;
ß) když by provedení důkazu před rozhodujícím soudem bylo spojeno se značnými obtížemi;
γ) když by výslech svědkův před rozhodujícím soudem vyžadoval nepoměrně značného nákladu vzhledem ku náhradě příslušející svědku za promeškaný čas а k výdajům na cestu a na pobyt v místě výslechu, které mu nahraditi sluší; nehledíc k tomu může však svědek přes to k výslechu před rozhodujícím soudem býti povolán, když některá strana prohlásí ochotu bez nároku na náhradu zapraviti náklad s tím spojený, pokud převyšuje náklady na provedení důkazu soudcem dožádaným;
δ) když jest tu překážka, pro kterou svědek se nemůže před rozhodující soud dostaviti.
c) Svědek, který pro nemoc, neduživosť nebo z jiných příčin nemůže opustiti svůj byt, aby byl vyslechnut, nebo který dle platných předpisů není povinen, aby pro vydání svědecké výpovědi v občanských právních záležitostech se dostavil do soudní budovy, vyslechnut budiž ve svém bytě.
d) Členové císařského domu jako svědci vyslechnuti buďtež ve svém bytě nejvyšším dvorním maršálkem anebo mimo Vídeň předsedou krajského nebo zemského soudu svého místa pobytu. 2. Vzetí svědků v přísahu:
a) Svědek budiž vzat do přísahy před svým výslechem. Do přísahy nesmí býti vzati
α) svědkové, kteří pro křivé svědectví nebo pro křivou přísahu byli odsouzeni;
ß) nebo kteří v čase výslechu nedokonali ještě čtrnáctého roku svého věku;
γ) osoby, které pro nevyšpělosť rozumu nebo pro mdlý rozum nemají dostatečné představy o podstatě a významu přísahy; a konečně
δ) nemusí soud vzíti svědka do přísahy, když obě strany od toho upustí.
b) Bezdůvodné odpírání přísahy má v zápětí tytéž následky jako bezdůvodné odpírání výpovědi.
c) K vysvětlení o osobních poměrech svědkových, o tom, zda-li smí býti vyslechnut nebo vzat do přísahy a o okolnosti, zda-li výpověď jeho může přispěti k objasnění stavu věci, mohou se svědkovi, nežli se vezme do přísahy, klásti příslušné otázky; na základě tohoto dotazování soud, vyslechnuv strany, se může usnésti, že od výslechu svědka má býti upuštěno, nebo si může vyhraditi rozhodnutí o vzetí svědka do přísahy teprve po jeho výslechu.
d) Soudce z rozkazu nebo k dožádání činný musí svědka v každém případě vyslechnouti; avšak rozhodnutí o vzetí svědka do přísahy může odložiti až po vykonaném výslechu nebo vyhraditi je soudu rozhodujícímu.
e) Nevzdá-li se svědek odpovědi k otázkám, ku kterým by byl podle § 321 č. 1 a 2 c. ř. s. oprávněn odpověď odepříti, může si rovněž rozhodující soud nebo soudce z příkazu nebo k dožádání činný, jenž výslech řídí, vyhraditi rozhodnutí o vykonání přísahy teprve po vykonaném výslechu svědka.
f) Ve všech případech, kde teprve po slyšení svědků má býti rozhodnuto o tom, zda-li mají býti vzati pod přísahu, budiž svědkovi před výslechem připomenuta povinnosť udati pravdu, svatosť a důležitosť vyhrazené přísahy, jakož i trestní následky křivé výpovědi.
g) Po vykonané výpovědi může vzhledem k její nezávažnosti nebo nepatrné hodnověrnosti soud rozhodující nebo soudce z rozkazu nebo k dožádání činný, jenž výslech řídí, vyřknouti, že od vzetí svědka pod přísahu se upouští.
h) Jestliže výslech byl konán soudcem z rozkazu nebo k dožádání činným, může soud rozhodující naříditi, když byla došla výpověď nepřísežná, aby svědek dodatečně byl vzat pod přísahu.
i) Svědkům před jich výslechem budiž oznámeno, ku kterým otázkám výpověď svědkem může býti odepřena.
j) Svědkové buďtež vyslýcháni jednotlivě za nepřítomnosti svědků, kteří později mají býti vyslýcháni.
k) Výslech počíná se tím, že soudce se táže svědka na jméno, stáří, náboženství, zaměstnání a bydliště; je-li toho třeba, budiž svědek tázán i na takové okolnosti, které se týkají jeho hodnověrnosti v příslušné věci, zejména na jeho vztahy ke stranám.
3. Dotazování se svědka:
a) Při výslechu má předseda nebo soudce z rozkazu nebo k dožádání činný, jenž výslech řídí, klásti svědku přiměřené otázky o těch skutcích, jichž důkaz jeho výpovědí má býti podán, jakož i k vypátrání důvodu, na něm vědění svědkovo se zakládá.
b) Kromě předsedy mohou, děje-li se výslech svědka před soudem rozhodujícím, též ostatní členové senátu a rovněž i strany skrze předsedu nebo soudce výslech řídícího svědkovi klásti otázky.
c) Při osobách, které podle platných předpisů nejsou povinny k vydání svědectví v občanských právních záležitostech do soudní budovy se dostaviti, budiž dotazovací právo stran vykonáno včasným sdělením písemných otázek soudci, jemuž výslech jest přikázán.
d) Byla-li by příslušnost některé otázky popírána nebo má-li předseda za to, že některá otázka jako nepřiměřená má býti odmítnuta, rozhoduje o tom k návrhu senát. Toto rozhodnutí přísluší také soudci z rozkazu nebo k dožádání činnému; avšak platí v této případnosti toliko za prozatímné a může býti změněno soudem rozhodujícím.
e) Shledá-li rozhodující soud, že otázka při výslechu před soudcem z rozkazu nebo k dožádání činným učiněná byla nepřípustná, může vysloviti, že v dalším průběhu řízení nemá býti hleděno k odpovědi, jež na tuto otázku byla dána.
4. Protokolování svědecké výpovědi:
a) Podstatný obsah a, pokud by toho bylo třeba, i slovné znění výpovědi svědkovy budiž zapsáno do protokolu o roku vedeného.
b) Byl li svědek slyšen při ústním jednání, má se státi tento zápis v jednacím protokole.
c) Zápis budiž svědku a stranám při výslechu přítomným k nahlédnutí předložen anebo k žádosti přečten.
d) V protokole budiž poznamenáno, zda-li svědek před svým výslechem nebo po svém výslechu byl do přísahy vzat, zda-li od jeho vzetí do přísahy bylo upuštěno, nebo zda-li rozhodnutí bylo vyhrazeno soudu rozhodujícímu, zda-li a které strany byly při výslechu přítomny, a konečně, zda-li a jaké námitky od stran anebo svědka proti protokolu byly činěny (§ 343 c. ř. s.).
5. Opětný výslech svědka:
a) Rozhodující soud k návrhu nebo z úřední moci může naříditi opětný výslech svědkův, a to zejména tenkráte, když odepření výpovědi neb odepření odpovědi k jednotlivým otázkám, které soudce z rozkazu nebo k dožádání činný uznal za oprávněné, pokládá za nepřípustné, když svědkové nebyli řádně neb úplně vyslechnuti, nebo když svědkové sami pokládají za potřebné své výpovědi doplniti neb opraviti.
b) Při opětném nebo dodatečném výslechu může býti nařízeno, že svědek na místě opětné přísahy má dotvrditi správnost své výpovědi odvoláním se ku přísaze dříve vykonané (§ 349 c. ř. s.).
c) Svědkové, jichž výpovědi se od sebe odchylují, mohou sobě v oči býti postaveni (konfrontováni, § 339 posl. odst. c. ř. s.).
6. Vzdání se svědka: Strana může se vzdáti svědka, kterého navrhla. Odpůrce však může žádati, aby svědek, jestliže se již dostavil k výslechu, přes toto vzdání se byl vyslechnut, anebo aby se ve výslechu snad již započatém pokračovalo (§ 345 c. ř. s.). Vzdání se svědka nebylo co do času vůbec obmezeno, poněvadž odpůrce, ať se vzdání stalo kdykoli, může výpovědi svědkem již učiněné jako důkazu použiti, nebo nebyl-li svědek ještě vyslechnut, v čas nyní důkaz tímto svědkem nabídnouti. Z důvodů prospěšnosti bylo odpůrci strany vzdavší se svědka dovoleno za výslech svědka k soudu již se dostavivšího žádati.
VII. Svědečné.
1. Každý svědek má nárok na náhradu nutných nákladů, které mu byly způsobeny cestou na místo výslechu, pobytem tam i cestou zpáteční.
2. Svědek může žádati náhrady za promeškaný čas jen tenkráte, když mu tímto promeškáním byla způsobena citelná újma na jeho denním výdělku.
3. Svědek má činiti nárok na náhradu ve 24 hodinách po svém výslechu, jinak nároku toho pozbude.
4. K žádosti svědkově může předseda nebo soudce z rozkazu nebo k dožádání činný naříditi, aby svědkovi dána byla dostatečná záloha k uhrazení nákladů na cestu k soudu (§ 346 c. ř. s.).
5. Svědkům budiž dána náhrada dle poplatkové sazby. Ustanovení náhrady, jakož i opatření potřebná pro její výplatu přísluší úředníkům procesního nebo dožádaného soudu, jimž tato práce jest svěřena.
6. Strany mohou nahlédnouti do vyměření náhrady; jak strany tak i svědek může žádati ve třech dnech po vykonaném vyměření za rozhodnutí soudu. Návrh tento může býti učiněn ústně a soud o něm rozhoduje bez předchozího ústního jednání, avšak před rozhodnutím o něm může vyslechnouti svědka, strany nebo jednu z nich. Toto rozhodnutí nelze opravným prostředkem bráti v odpor (§ 347 c. ř. s.).
VIII. Následky nedostavení se svědka:
1. Svědku řádně předvolanému, který k roku pro výslech určenému bez dostatečné omluvy se nedostavil, má rozhodující soud nebo soudce z rozkazu nebo k dožádání činný usnesením uložiti povinnost k náhradě všech nákladů jeho nedostavením se způsobených; kromě toho budiž svědek znova předvolán a zároveň mu uložen trest pořádkový.
2. Jestliže by se svědek opětně nedostavil, budiž mu trest pořádkový v mezích zákonné výměry zdvojnásoben a budiž nařízeno nucené jeho předvedení. Jestliže by svědek nedostavení se dodatečně s dostatek omluvil, buďtež pořádkové tresty svědku uložené opět zdviženy; kromě toho může mu býti náhrada nákladů, která mu byla uložena, zcela nebo z části prominuta.
3. Neuposlechne-li předvolání osoba vojenská, má se soudce provádění důkazu řídící za účelem potrestání a předvedení svědka obrátiti k jeho představenému.
Neposlušný svědek ručí kromě toho za všechnu škodu, kterou stranám způsobil tím, že zmařil nebo protáhl provedení důkazu, pokud to jemu sluší přičítati (§ 333 c. ř. s.).
IX. Opravné prostředky.
Proti rozhodnutí o oprávněnosti odepření výpovědi, výkonu přísahy nebo zodpovědění jednotlivých otázek, proti usnesení, že má býti následkem § 337 c. ř. s. upuštěno od výslechu svědka, jakož i proti usnesením a opatřením ve smyslu §§ 339 — 332 c. ř. s. při výslechu učiněným, není samostatného opravného prostředku. Vůbec opravným prostředkem nemohou býti brána v odpor rozhodnutí rozhodujícího soudu o pokračování v řízení, když svědek odpírá výpověď nebo vykonání přísahy, jakož i o pokračování v řízení v případnostech §§ 342 a 335 c. ř. s. usnesení, jimiž předvolání svědka nebo jeho předvedení se nařizuje, nebo stanoví se lhůta ke složení zálohy na náhradu svědku příslušící (§ 332 c. ř. s.), usnesení, jimiž přikazuje se, by svědku byla dána záloha (§ 346 c. ř. s.), jakož i usnesení o vzetí svědka do přísahy učiněná (§ 349 c. ř. s.).
X. Svědci znalečtí.
Ustanovení o svědeckém důkazu platí v plné míře též o svědcích znaleckých (§ 350 c. ř. s.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Soudy živnostenské. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 621-628.