NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 331.

Zabírání bytů: * Místnosti, které byly sice po 1. srpnu 1914, ale před 28. říjnem 1918 (nař. místodrž. pro Čechy ze dne 17. října 1918 č. 79 z. z.) upraveny z bytů pro jiné účely, nelze pokládati za neoprávněně užívané ve smyslu § 6, č. 6 nař. o zabír. bytů, když ke změně té nebylo po zákonu třeba zvláštního povolení úřadu.
(Nález ze dne 16. února 1920 č. 1249.)
Prejudikatura: srov. nález ze dne 20. prosince 1919 č. 6800, sbírky č. 276. Věc: Václav Libiš v Praze proti společnému bytovému úřadu v Praze o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Společný bytový úřad v Praze rozhodl usnesením ze dne 20. listopadu 1919 na základě § 6 nařízení ze dne 22. ledna 1919 čís. 38 sb. z. a n., že zabírá byt stěžovatelův o 1 pokoji a kuchyni s přísl. v domě čís. pop. 633 v Praze 2, poněvadž jest prokázáno, že byt ten jest od r. 1917 neobydlen.
Rozhodnutí to vydáno bylo na základě zprávy zřízence bytového úpadu o prohlídce bytu, dle níž v zabíraném bytě, který byl neobydlen již před válkou, jest uloženo zboží elektrotechnické, a po slyšení stěžovatele, který udal, že zabírané místnosti najal v r. 1917, že jich užívá jako kanceláře a skladiště a že povolení k přeměně bytu nemá.
O stížnosti vytýkající nezákonnost zabíracího nálezu uvážil nejvyšší správní soud toto:
Z naříkaného rozhodnutí nelze seznati, o který předpis nařízení o zabírání bytů v odpor braný výrok se opírá, neboť jediná okolnost, že zabírané místnosti jsou od r. 1917 neobydleny, totiž že jich není jako bytu užíváno, není samo o sobě zákonným důvodem pro zabrání (§ 6, č. 1—5 cit. nař.).
Vycházel-li žalovaný úřad, jak v odvodním spisu uvádí, z předpokladu, v naříkaném nálezu ovšem nevysloveného, že stěžovatel neoprávněně užívá místností, které mají právně povahu bytu, k účelům jiným, postrádá tento předpoklad opory ve spisech.
Stěžovatel sice doznal, že zabíraných místností používá od r. 1917 jako místností obchodních a že nemá povolení úředního k přeměně té. Tím však není již zjištěno, že jsou dány náležitosti pro zabrání dle § 6, čís. 6 cit. nař. Dle ustanovení toho, které jedině může v tomto případě přijíti v úvahu, mohou zabrány býti neoprávněně užívané místnosti, které byly upraveny z bytů teprve po 1. srpnu 1914.
Je-li užívání místností obytných k účelům jiným, než k účelům bydlení oprávněno, dlužno posouditi dle okolností konkrétního případu. Podle nařízení ministerstva sociální péče ze dne 28. března 1918 č. 114 ř. z., jehož předpisy platí dle nařízení místodržitelství pro král. České ze dne 17. října 1918 č. 79 z. z. ode dne 28. října 1918 pro celé Čechy, mohou ovšem místnosti, které slouží účelům bytovým, od uvedeného dne odňaty býti účelům těm jen s povolením politického úřadu 1. instance.
Byly-li však místnosti obytné již před 28. říjnem 1918 svému účelu odňaty, lze změnu tu pokládati za neoprávněnou jen, když k ní bylo zapotřebí zvláštního povolení úřadu, zejména úřadu stavebního neb živnostenského, povolení takové však dáno nebylo. Nebylo-li povolení takového třeba, nelze mluviti o neoprávněném užívání ve smyslu § 6, č. 6 cit. nař. I když tedy stěžovatel doznal, že nemá povolení k přeměně zabíraných místností v místnosti obchodní, bylo vzhledem k tomu, že nesporně užívá místností těch k účelům své živnosti již od r. 1917, uvážiti, zdali jde tu o takovou změnu, která podléhá zvláštnímu povolení úřednímu, po případě zjistiti, zdali změna ta se stala s povolením aneb aspoň s vědomím úřadu. V té příčině bylo by pak hleděti také ku tvrzení stěžovatelovu, že řádně ohlásil používání místností najatých jako místností obchodních u úřadu živnostenského i u úřadu policejního. Poněvadž žalovaný úřad vykládaje mylně předpis § 6, čís. 6 nař. o zabírání nezabýval se otázkou, jde-li o změnu bytu v obchodní místnost na povolení úřadu závislou, a v případě kladném skutkovou podstatu náležitě nevyšetřil, bylo naříkané rozhodnutí dle § 7 zák. o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 331. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 153-155.