Stressemann. V cyklu přednášek »Cesty k evropské spolupráci« promluvil 14. XI. t. r. v Akademii z plnom. min. dr. Kamil Krofta o německém ministru zahraničí, Stressemannovi, jehož náhlý skon, 3. října t. r., vyvolal živou odezvu v tisku německém i zahraničním, jenž takřka jednomyslně ocenil jeho velké zásluhy o evropský mír. O Stressemannovi možno říci, že byl prototypem Němce-nacionalisty, v němž byl stělesněn celý poválečný vývoj Německa, jeho myšlení i tužby. V tomto smyslu byla vybudována i celá přednáška, jež byla vlastně znázorněním života německé říše, počínajíc listop. revolucí v roce 1918, jež smetla císařství a nastolila zřízení republikánské, až po dnešek. Neboť všechny snad události vnitrostátní i zahraniční souvisejí vždy více méně s osobou poslance, kancléře a od r. 1923 trvale zahraničního ministra Stressemanna; ať už to byl mír Versaillský, ústava Výmarská, Londýnské ultimatum, plány Dawesův a Joungův, Locarno atd. Hlavní význam Stressemannův resp. jeho »velká koalice«, jež vládla sice jen 4 měsíce, dlužno spatřovat v zrušení pasivní resistence v Poruří, v zažehnání inflační krise a v měnové stabilisaci a konečně v radikálním potlačení různých vnitřních nepokojů, jakým byla třebas komunistická revoluce v Sasku. — Smířlivá politika locarnská vytvořila mezi námi a Stressemannem dobrý poměr hlavně ve věci menšinové, jež byla na druhé straně hlavním momentem nesmířlivého stanoviska Stressemannova k Polsku. Karásek.