Čís. 9234.

Zákonné předpoklady pro ustanovení kolisního opatrovníka podle §§ 270 až 272 obč. zák. Nestačí rozpory v zájmech mateřské poručnice a spoluporučníka. Opatrovník k činu může býti ustanoven jen pro určitý zvláštní případ nebo pro určitou věc, nemůže však, byť jen dočasně, býti na něho přenesena poručenská moc.
(Rozh. ze dne 4. října 1929, R I 811/29.)
Poručenský soud k návrhu spoluporučníka ustanovil Eberharda M-a za opatrovníka nezletilých dětí ke schválení smlouvy o darování na případ smrti a smlouvy osvojovací, jakož i za opatrovníka k činu pro dobu, než se rozhodne o osvojení, i v jiných případech, kde jde o zvláštní ochranu poručenskou nad nezletilými dětmi, jmenovitě ohledně jich osob, pobytu, náboženství i způsobu výchovy. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu mateřské poručnice potud, že změnil usnesení obou nižších soudů v ten smysl, že se Eberhard M. ustanovuje za opatrovníka nezletilých Sylvie a Otakara R-ových jen pro řízení o návrhu spoluporučníka na poručenské schválení smlouvy o darování na případ smrti a smlouvy osvojovací, že se však zamítá návrh spoluporučníka, by byl Eberhard M. ustanoven opatrovníkem k činu pro dobu, než se rozhodne o osvojení i v jiných případech, kde jde o zvláštní ochranu poručenskou nad jmenovanými nezletilými dětmi, jmenovitě ohledně jich osob, pobytu, náboženství i způsobu výchovy.
Důvody:
1. Předeslati jest stručně tento děj: JUDr, Viktor K., nevlastní děd nezletilých Sylvie a Otakara R-ových, vnuků jeho zemřelé manželky Amalie K-ové, uzavřel s Eberhardem M., jako praesumptivním opatrovníkem k činu zmíněných nezletilců jednak smlouvu o darování panství V. na případ smrti, jednak smlouvu o osvojení a žádal poručenský soud již v podání ze dne 18. května 1929 a pak zase v podání ze dne 1. července 1929, by byl Eberhard M. potvrzen (ustanoven) za opatrovníka k činu k cíli schválení zmíněných smluv. Tuto žádost rozšířil Dr. K. v podání posléz uvedeném na ustanovení opatrovníka k činu »i v jiných a sice ve všech případech, kde jde o zvláštní ochranu poručenskou nad jmenovanými dětmi, v prvé řadě ohledně jejich osob a ve druhé řadě ohledně všech záležitostí týkajících se obzvláště jejich jmění, pobytu, náboženství a výchovy, pokud nebude soudu prokázán souhlas mezi poručníci a spoluporučníkem«. Podle odstavce 11. smlouvy o darování a odstavce V. smlouvy adopční jest soudní schválení adopční smlouvy podmínkou darování. Jest tedy mezi oběma smlouvami závislost jedné na druhé. Zmínění poručenci jsou manželskými dětmi nyní již rozloučených manželů Ing. Richarda R-a a Olgy R-ové, opět provdané M-ové. Otec byl zbaven moci otcovské, poručnicí byla ustanovena matka a spoluporučníkem nevlastní děd a navrhovatel Dr. Viktor K. Mezi mateřskou poručníci a spoluporučníkem jsou neshody ve příčině výchovy dětí. První soud vyhověl žádosti o ustanovení opatrovníka k činu v plném jejím rozsahu a rekursní soud nevyhověl rekursu mateřské poručnice. Dovolací stížnost mateřské poručnice mohla by míti úspěch jen za předpokladů § 16 nesp. říz. Oprávněna jest jen částečně z důvodu zřejmého rozporu rozhodnutí se zákonem. Nutno podržeti na mysli, že v tomto případě jde jen o otázku, má-li býti poručencům zřízen opatrovník k činu. Nelze se tedy toho času obírati předpoklady pro žádané poručenské schválení smluv, zejména smlouvy o osvojení podle zákona ze dne 28. března 1928, čís. 56 sb. z. a n. a výnosu min. sprav, ze dne 18. dubna 1928, čís. 14 věstníku, aniž obsahem smlouvy adopční. Dovolací stížnost opírá se slovně jen o důvod zřejmého rozporu rozhodnutí se zákonem, ale provádí i důvod zmatečnosti, kterou vidí v tom, že prý z rozhodnutí není patrno, pro jaké právní jednání byl opatrovník zřízen a že jest zřízení opatrovníka s nejasným označením jeho úkolu zmatečné. Tento důvod oprávněn není. Zákon, mluvě v § 16 nesp. říz. o »nulitě«, míní tím důvody zmatečnosti podle předpisů civilního řádu soudního, tedy nyní podle § 477 c. ř. s. Žádný z těchto důvodů není opodstatněn, ani důvod § 477 čís. 9 с. ř. s., jejž snad má dovolací stížnost na mysli, neboť výrok usnesení není sám se sebou v rozporu, pro rozhodnutí jsou udány v usnesení obou soudů důvody a lze z nich seznati, jakými úvahami soudy dospěly k rozhodnutím. Zřejmý rozpor rozhodnutí se zákonem shledává dovolací stížnost v tom, že soudy nevyslechly mateřskou poručnici ani o vhodnosti zřízení opatrovníka, ani o vhodnosti jeho osoby a že jí nedaly příležitost, by se osobně o návrhu vyjádřila. Stěžovatelka vytýká tím vadu řízení, tedy rozpor s předpisem § 2 čís. 5 nesp. říz., ale neprávem. První soud vyzval po dojití návrhu Dra K-a na vrchnoporučenské schválení smluv mateřskou poručníci, by do »14 dnů ohledně návrhů tam učiněných podala soudu své vyjádření buď písemně, nebo ústně«. Mateřská poručnice se vyjádřila svým právním zástupcem v objemném podání, ve kterém se také ohradila proti tomu, by byl Eberhard M. ustanoven opatrovníkem k činu a ve kterém učinila své konečné návrhy. Chtěla-li býti vyslýchána také ústně, bylo její věcí, by se buď osobně k soudu dostavila, nebo aspoň příslušný návrh učinila a svou adresu oznámila a neodjížděla do Bulharska, kde podle dovolací stížnosti dosud jest a kde výslech v cestě dožádání byl by obtížný a se značnými průtahy spojený. Další výtka dovolací stížnosti, že soud měl se v zájmu dítek pokusiti o smírné vyřešení konfliktu, že měl se napřed pokusiti o dohodu a pak teprve sáhnouti k opatřením donucovacím, nezakládá ani patrného rozporu rozhodnutí se zákonem, protože zákon takového postupu nenařizuje, ani rozporu se spisy, nebo spáchané zmatečnosti (§ 16 nesp. říz.). Smírné vyřešení konfliktu jest možné i přímo mezi účastníky, kteří by měli uvážiti, že takovými neshodami trpí v první řadě děti, které přece na těchto poměrech viny nemají. Konečně není tu patrného rozporu se zákonem ani v otázce, zda bylo zříditi nezletilcům kolisního opatrovníka pro řízení o navrhovaném schválení smluv a kdo jím měl býti zřízen. Nelze sice souhlasiti s prvním soudem - jehož důvody převzal také rekursní soud — že by stačila již »kolise mezi zájmy jednak mateřské poručnice, jednak spoluporučníka«, ale v tomto případě jest obava kolise zájmů mateřské poručnice se zájmy jejích dítek. Vůdčí zásadou pro poručenský soud jest, by dbal zájmů poručenců a vyřadil vše, co by se těchto zájmů mohlo jakkoli dotknouti. V §§ 270 až 272 obč. zák. jsou uvedeny příkladmo případy, ve kterých jest ustanoviti nezletilcům zvláštního opatrovníka. V § 270 obč. zák. jest uvedeno, že se tak má státi, jestliže nezletilci »ve zvláštním případě poručníkem nemohou býti zastupováni«. V § 271 obč. zák. jest nařízeno, že jest jmenovati zvláštního opatrovníka »v záležitostech, které se mezi poručníkem a nezletilcem přiházejí«. Stačí, je-li zákonný zástupce na dotyčné záležitosti třeba jen nepřímo súčastněn, nebo je-li k některému účastníku v takovém vztahu, že jeho nepředpojatost může býti pochybná. Zákon chce zajistiti naprostou nepodjatost zákonného zástupce při hájení zájmů jeho chráněnce. Kde jest možnost, že by vlastní zájmy zákonného zástupce přišly v rozpor se zájmy chráněncovými a že by tu nebylo potřebné nepodjatosti, má býti chráněnci zřízen zvláštní zástupce. Právem se tak stalo i v tomto případě a neprávem tvrdí stěžovatelka, že nemůže býti řeči o kolisi jejích povinností poručenských s jejím vlastním prospěchem. Nemusí jíti právě o nějaký prospěch hmotný, nýbrž o jiné zájmy. Mateřská poručnice uvedla již ve svém vyjádření a uvádí také v dovolací stížnosti, že zásadně souhlasí s navrženou smlouvou darovací a adopční a že má námitky jen do některých ustanovení, ba vlastně jen do jednoho z nich, totiž že mají dítky přijití pod otcovskou moc adoptujícího Dra K-a a uvedla dále, že by musil býti poměr adopční tak upraven, by dítky zůstaly nadále v její výchově. V tomto směru jest zde pochybnost, zda má mateřská poručnice na mysli jen zájem dětí, či také zájem vlastní, totiž, by ona určovala způsob výchovy dětí. Mohlo by se namítnouti, že matka hájí i v té příčině zájem vlastních dětí, když chce, by zůstaly v její výchově. Ale uváží-li se výhody darování a adopce pro děti ve spojení s ustanovením smlouvy adopční, že dítky mají přijití pod otcovskou moc adoptantovu a uváží-li se naproti tomu zájem matky, by toto ustanovení bylo jinak upraveno, vidno z toho, že je tu pochybnost o úplné nepodjatosti mateřské poručnice a této pochybnosti možno se vyvarovati, když se dětem ustanoví pro toto řízení zvláštní zástupce. Tím nemá býti nijak předbíháno soudnímu rozhodnutí o stanovisku takového zvláštního zástupce a o schválení, nebo neschválení adopční smlouvy vzhledem k jejímu obsahu а k prospěchu dětí. Pokud pak jde o osobu opatrovníkovu, odůvodnily nižší soudy zevrubně, proč pokládají Eberharda M-a za osobu vhodnou. V té příčině jde o volné soudcovské uvážení, které nemůže býti napadáno z důvodu nějaké »patrné nezákonnosti«. Naproti tomu právem dovozuje stěžovatelka, že opatrovník k činu může býti ustanoven pouze pro určité jednání, že takové opatrovnictví nemůže míti za následek ani přechodný zánik moci poručenské a že tím nelze »staviti « práva poručníkova, zejména pokud jde o osoby poručenců, jejich pobyt, náboženství a způsob výchovy. Podle §§ 270 až 272 obč. zák. může býti zřízen kolisní opatrovník jen pro »zvláštní případ« a pro určitou záležitost a nemůže na něho býti přenesena moc poručenská, třeba jen dočasně. Rozhodnutí nižších soudů, podle nichž byl opatrovník zřízený pro dobu, než bude pravoplatně rozhodnuto o navrhovaném osvojení, ustanoven také pro jiné případy, »kde jde o zvláštní ochranu poručenskou, jmenovitě ohledně jich osob, pobytu, náboženství i způsobu výchovy«, rovnalo by se prakticky »stavení« funkce poručníkovy na čas — jak rekursní soud vyjadřuje — jakémusi dočasnému propuštění poručníka (§§ 254 až 256 obč. zák.) nebo — jak dovolací stížnost správně podotýká — suspensi z úřadu, aniž by soud napřed zařídil, čeho jest podle zákona třeba, by někdo mohl býti úřadu poručenského zbaven. Pro takový postup není v zákoně opory a v tom směru jest rozhodnutí nižších soudů v odporu se zákonem. Zejména nejsou zákonným důvodem pro takový postup ani rozpory mezi zájmy poručnice a spoluporučníka, ani neshody mezi nimi o výchově dětí. Mluví-li první soud o kolisi zájmů zákonných zástupců mezi sebou a mluví-li rekursní soud o rozporech v zákonném zastoupení, přehlížejí, že jest tu jen jeden zákonný zástupce dětí, totiž mateřská poručnice. Spoluporučník podle § 211 obč. zák. není jejich zákonným zástupcem. Jeho funkce jest jen dozorčí a poradná; poradná jak pro poručnici, tak pro soud. Jeho práva a povinnosti jsou uvedeny v §§ 212 a 213 obč. zák., a již z těchto předpisů jde, že zákon dobře o tom věděl, že mohou nastati mezi poručníicí a spoluporučníkem neshody o výkonu poručenství, neboť ustanovuje, že spoluporučník musí se snažiti, by důležitým závadám čelil a má je, je-li toho třeba, poručenskému soudu oznámiti. Soud má učiniti vhodná opatřeni k nápravě, ale nemůže nahraditi proucí se poručenstvo kolisním opatrovníkem. Pro ustanovení opatrovníka z tohoto důvodu není tu místa, protože jest tu právě »moc poručenská« (§ 269 obč. zák.).

Citace:

č. 9234. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 355-359.