Čís. 12282.

Předpokladem nároku obce v Čechách proti majiteli nemovitosti na náhradu nákladů na zřízení chodníku podél nemovitosti jest pravoplatný příkaz příslušného správního úřadu ke zřízení chodníku vykonatelný proti žalovanému.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1933, R I 1037/32.)
Obec v Čechách domáhala se na majitelce domu náhrady nákladu, jejž žalobkyně vynaložila ha zřízení chodníků kolem nemovitosti žalované. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu by, vyčká je pravomoci, dále jednal a znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Žalující obec domáhá se na žalované náhrady za náklady, jež vynaložila na zřízení chodníku kolem jejích nemovitostí, dovozujíc, že povinnost zříditi chodník stihala podle § 92 stavebního řádu pro Čechy ze dne 8. ledna 1889 čís. 5 z. zák. žalovanou. Jde tedy o nárok podle § 1042 obč. zák., podle něhož ten, kdo učiní za druhého náklad, který podle zákona tento by byl měl učiniti sám, má právo žádati náhradu. Předpokladem tohoto nároku jest, by žalovaná měla povinnost zříditi chodník, který zřídila žalující obec. Povinnost tato předpokládá, by tu byl pravoplatný příkaz příslušného správního úřadu proti žalované vykonatelný. Odstavec prvý § 92 stavebního řádu ustanovuje jen všeobecné zásadu, kdo má povinnost chodník zříditi, neurčuje však blíže rozsah a způsob této povinnosti; určiti její rozsah a způsob v konkrétním případě se ponechává podle druhého odst. téhož § příslušnému úřadu, kterým podle ustanovení § 130 stav. ř. jest obecní rada. Odstavcem prvým jest založeno oprávnění obce ke konkrétnímu příkazu podle odstavce druhého, povinnost stavebníka, po případě vlastníka určitého domu však jest určována teprve příkazem podle odstavce druhého a založena jest s konečnou platností teprve příkazem nepodléhajícím dalším opravným prostředkům, přípustným podle § 132 téhož stavebního řádu. Proto nemůže soud zkoumati, zda by stavební úřad podle § 92 prvý odstavec stav. řádu pro Čechy byl býval oprávněn naříditi žalované zřízení chodníku, a není tedy třeba doplniti řízení v tom směru, jak je pokládá za potřebné odvolací soud. Ale řízení musí býti doplněno, poněvadž otázka pro spor rozhodná o existenci a obsahu vykonatelného příkazu příslušného úřadu nebyla dosavadním řízenírn dostatečně vysvětlena. Na žalující straně bylo, by dokázala, že příkaz takový byl vydán, jakož i jeho obsah. Žalující obec tvrdila v tom směru v prvé stolici, že žalovaná byla v roce 1930 opětovně vyzvána, by chodník zřídila, a že to odepřela, a nabídla o tom důkaz stavebními spisy, který byl připuštěn. Tyto spisy však takové vyzváni z roku 1930 neobsahují. Žalující obec v odvolání poukazovala na protokol z 25. června 1919. To však bylo novotou, podle § 482 odst. 2 c. ř. s. nepřípustnou a nad to odvolací soud správně v napadeném usnesení dovodil, že z něho příkaz zříditi chodník dovozovati nelze. Žalobkyně se stavebními spisy předložila též, jak praví, pozdější korespondenci, o níž není zřejmo, zdali tvoří část stavebních spisů k důkazu připuštěných. I kdyby jich částí byla, není ani jí dokázán řečený příkaz; příkaz ten nevyplývá z protokolu ze dne 2. prosince 1930 v korespodenci té založeného, z něhož jen vychází, že manžel žalované byl v jejím zastoupení několikrát předvolán a vždy chodník zříditi odepřel, nikoli však, že příkaz byl podle § 130 stav. ř. obecní radou vydán o stal se vykonatelným. Provedenými důkazy tedy prvý předpoklad žalobního nároku, právoplatný příkaz o zřízení chodníku podán nebyl. Proto se žalující obec v odvolání právem domáhala toho, aby o jejím tvrzení byl proveden důkaz výslechem stran, třeba jej v prvé stolici nenabídla, ježto jej lze podle § 371 c. ř. s. naříditi i z úřadu. Poněvadž tento důkaz nebyl proveden, je řízení neúplné a bude je v tomto směru doplniti.
4*

Citace:

Čís. 12282.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 74-75.