Č. 9943.

Spořitelny: * Udělení povolení k založení spořitelny podle § 4 zák. č. 302/20 je dáno do volné úvahy státní správy.
(Nález ze dne 3. června 1932 č. 9084.)
Věc: Město R. proti ministerstvu vnitra o založení spořitelny.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovilo min. vnitra, že žádosti stěžující si obce o povolení ke zřízení samostatné spořitelny nelze toho času vyhověti, poněvadž není záruky, že by byla soběstačnou a mohla zdárně působiti.
O stížnosti, vytýkající rozhodnutí tomu nezákonnost, uvážil nss toto:
Zákon ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb., kterým se upravují právní poměry spořitelen, stanoví v odst. I. § 4, že založení spořitelen povoluje státní správa toliko obcím, okresům a župám. Již z pojmu »povolení« vyplývá, že tu nejde o pouhý akt formální, nýbrž o projev vůle, a že tudíž státní správě přísluší, aby sama se rozhodla, zda žádané povolení udělí čili nic. Kromě předpisů, že k žádosti jest připojiti osnovu spořitelních stanov, zhotovenou podle vzorcových stanov spořitelen (§ 4 odst. 2) a dále, že zakladatel musí převzíti zvláštním prohlášením ručení za veškeré příští závazky spořitelny a kryti náklady zřizovací buď garančním fondem nebo ze svého (§ 5), nestanovil zákon žádných direktiv, podle kterých má státní správa při povolování nových spořitelen postupovati, a jest tedy rozhodnutí, zda povolení takové v konkrétním případě má býti uděleno či odepřeno, ponecháno jejímu volnému uvážení. Potom však nepřísluší uvedeným korporacím subj. právní nárok, aby zamýšlené jimi založení spořitelny bylo povoleno, i když učiní všem zákonným požadavkům zadost, a je tedy opačný názor v tom směru stížností zastávaný mylný.
Tomu, že zákonodárce nechtěl vázati státní správu vůči svazkům územní samosprávy, jimž zakládání spořitelen jako všeužitečných ústavů s vyloučením zištných cílů vyhradil tak, že by v příčině té bylo možno mluviti o jejich subj. právu, nasvědčuje důvodná zpráva k vl. návrhu zák. č. 302/20 (tisk 2622), kde se praví, že spořitelní regulativ z 2. září 1844 — dosavadní to právní základ pro spořitelny v Čech., na Mor. a ve Slez. — »ačkoliv již platí tři čtvrti století, vyhovuje stále dosti dobře — Č. 9943 —
skutečné potřebě, takže nebylo dosud příčiny podstatně jej proměňovati« a že se zřetelem na Slov., kde takových lidových ústavů úvěrních nebylo, »stačí celkem regulativ tento pouze zrevidovati a znovuupraviti v jednotný zákon, jenž by platil pro celou oblast republiky.« Podle toho byly základní principy úpravy právních poměru spořitelen, na kterých spočíval spořitelní regulativ z roku 1844, převzaty i do zák. č. 302/20 a ježto pak podle regulativu toho (§ 3) mohlo býti dovoleno zřízení spořitelen také obcím a vzhledem k tomu dále, že udílení povolení takového bylo vyhraženo samému císaři (§ 4) — což obojí zřejmě vylučuje jakýkoli právní nárok — dlužno míti za to, že po této stránce nenastala proti dosavadnímu stavu změna ani zákonem č. 302/20, a že tudíž povolování nových spořitelen dáno je nyní, stejně jako dříve, do volné úvahy správy státní (min. vnitra), na kterou bylo právo to přeneseno.
Nepřiznává-li však zákon obci právní nárok, aby jí zřízení obecní spořitelny bylo povoleno, pak nelze v nař. rozhodnutí, kterým žal. úřad takovéto žádosti stěžující si obce nevyhověl, shledati nějaký zásah do jejích subj. práv, a bylo proto pro nedostatek předpokladu § 2 zák. o ss stížnost zamítnouti, aniž bylo možno vejíti na zkoumání věcných námitek v ní uplatňovaných.

Citace:

č. 9943. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 99-100.