Ustanovení § 69, odst. 1 správ. řádu č. 8/1928 Sb. nebrání tomu, aby o nároku na náhradu nákladů správního řízení rozhodl úřad samostatným výrokem až po pravoplatnosti rozhodnutí ve věci hlavní. Na sporu byla otázka, zda z obsahu ustanovení § 69, odst. 1 vl. n. č. 8/28 Sb., v němž se stanoví, že výrok úřadu má úplně vyříditi projednávanou věc a všechny návrhy stran, stejně jako případnou otázku útrat řízení, lze vyvoditi nemožnost rozhodnutí o otázce nákladu správního řízení samostatně až po pravoplatnosti rozhodnutí v hlavní věci. Právě citované ustanovení určuje celkem všeobecně, jaký obsah má míti výrok úřadu. Třebaže se však v něm stanoví, že výrok úřadu má vyřídit i případnou otázku útrat řízení, nijak z této dikce ještě neplyne, že rozhodnutí o útratách právního zastoupení stran, které je nutno podle § 128 cit. vlád. nař. počítati k útratám řízení, muselo by se státi vždy ve výměru, kterým bylo rozhodnuto ve věci hlavní. Tomu nasvědčuje znění bezprostředně následujícího 2. odst. cit. § 69, že »lze-li předmět jednání rozděliti podle několika bodů, může, je-li to účelné, býti rozhodnuto o některém z těchto bodů zvláště.« Že by jedním z bodů, které má citovaný předpis na mysli, nemohly býti útraty právního zastoupení stran, nelze nijak dovoditi.Nález ze dne 3. listopadu 1938, č. 7066/35-8.