NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3822.

Státní zaměstnanci (Slovensko): Diety z důvodu vedení dvojí domácnosti podle odst. II. D 2 usnesení min. rady ze 27. července 1920 nepříslušejí státnímu zaměstnanci, který není nucen žíti a také nežije úplně mimo pravidelnou svoji domácnost.
(Nález ze dne 27. června 1924 č. 11 674). Věc: Dr. J. H. v Bratislavě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o diety.
Výrok: Stížnost sí zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: - - -
Podle usnesení min. rady z 27. července 1920 přísluší ženatým státním zaměstnancům na Slovensku jak při původním jmenování, tak při pozdějším případném přeložení z moci úřední diety stanovené pro exponované zaměstnance, nemohou-li se pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště nebo do místa poblíže se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati.
Není sporu o tom, že st-1 jest ženat, že jeho rodina dosud bydlí v Trnavě, a že st-1 pro nedostatek bytů domácnost svoji do Bratislavy přestěhovati nemohl. Není sporu konečně ani o tom, že st-1 v kritické době do Bratislavy do úřadu dojížděl a ke svoji rodině do Trnavy se vracel.
St-1 namítá jen, že město Trnava nelze v poměru k Bratislavě považovati za město poblíže se nalézající a normálně přístupné, ježto jest 47 km vzdáleno, a i kdyby st-1 denně do Trnavy jezdil, že má nárok na diety proto, že je nucen v Bratislavě snídati a obědvati, a ježto na něm nemůže býti žádáno, aby denně ztrávil 4 hodiny ve vlaku a vydán byl trampotám s cestou spojeným.
Diety, na něž st-1 dle odst II. D 2 usnesení min. rady z 27. července 1920 činí nárok, jsou, jak z úvodní věty odst. II. D usnesení toho plyne, v podstatě »odškodným« a sice »odškodným« za výlohy, které ženatému státnímu zaměstnanci se zařízenou domácností vzcházejí tím, že přikázán jsa službou k určitému úřadu, nemůže podstatné složky životní (byt, stravu, prádlo) v rámci svojí domácnosti opatřovati a je tedy nucen žíti a také skutečně žije úplně mimo pravidelnou svoji domácnost. Dojížděl-li však st-1 denně od svojí rodiny do úřadu, nežil mimo pravidelnou domácnost a není zmíněný předpoklad na poskytování diet splněn, třebaže jednotlivé potřeby opatřoval mimo svoji domácnost. Pak ovšem jest zcela nerozhodné, zda město Trnavu lze pokládati za místo »poblíže« Bratislavy se nalézající a »normálně přístupné«, kdyžtě st-1 v kritické době skutečně odtud do úřadu dojížděl. Odpadá proto i otázka st-lem nadhozená, zda poskytnutí volného traťového lístku lze pokládati za ekvivalent diet či nikoliv.
Jeví se proto stížnost bezdůvodnou a bylo ji jako takovou zamítnouti.

Citace:

č. 3822. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 228-229.