Čís. 7068.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n.).
Vdova po zaměstnanci s naturálním bytem nemá nároku na odklad exekuce vyklizením.
(Rozh. ze dne 18. května 1927, R I 397/27.)
Návrhu vdovy po zřízenci s naturálním bytem, by jí byl povolen odklad exekuce vyklizením, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Soud rekursní sdílí názor stěžovatetky, že povinná Marte R-ová, vdova po zřízenci s bytem naturálním, nepatří k osobám, požívajícím podle §u 1 zák. ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. zákonného dobrodiní, by nucené vyklizení z bytu naturálního bylo odloženo. Jest sice správné, že Marie R-ová nevloudila se bezprávně do držby bytového práva. Nerozhoduje též, že nyní nemá právního důvodu k používání bytu. Ani zřízenec s naturálním bytem, jehož služební poměr byl zrušen, nemá právního důvodu, by dále používal služebního bytu; přece však podle řečeného zákonného místa může se domáhati, by nucené vyklizení bylo odloženo. Avšak podle názoru rekursního soudu jest předpokladem řečeného zákonného dobrodiní, že povinná strana dostala se k tomu, by byt používala, na základě přímého právního poměru mezi ní a stranou vymáhající. Právní tento — Čís. 7069 —
864
názor jest podkladem více rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterých na př. podnájemce není oprávněn k návrhu na odklad nuceného vyklizení bytu proti majiteli domu jako straně vymáhající (Rozh. čís. 1482 sb. nejv. s., dále rozh. čís. 1298 sb. nejv. s.). Vdova po zřízenci stejně jako podnájemník není v nižádném přímém poměru právním k majiteli domu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Lze připustiti, že povinná bytu neužívala od počátku beze všeho oprávnění, neboť užívala jej mocí práva svého manžela zatím zemřelého. Než mezi zaměstnavatelem stěžovatelčina manžela a povinnou nebylo právních styků a již z tohoto důvodu nelze přiznati Marii R-ové právo, by se proti vymáhajícímu věřiteli domáhala odkladu exekučního vyklizení místnosti ve smyslu zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. Ve směru tom marně poukazuje rekurentka k ustanovením §u 1243 obč. zák. a §u 56 čtvrtý odstavec živn. ř., v úvahu zde nepřicházejícím, pokud se týče k §u 6 zák. ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n., jenž předpokládá poměr nájemní, jehož tu nebylo.

Citace:

Čís. 7068. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 889-890.