Čís. 9033

Uznal-li dlužník ve sporu žalobní nárok s tím, že bude platiti jen splátky přijaté ve vyrovnacím řízení, a věřitel proti tomu nic nenamítal, jest dlužník oprávněn domáhati se žalobou podle § 39 čís. 5 ex. ř. zrušení exekuce, vedené věřitelem neobmezeně, ač dosud nedošlo ke zrušení slevy a výhod plynoucích z vyrovnání.
(Rozh. ze dne 14. června 1929, Rv I 1910/28)
Ve sporu o zaplacení peněžité pohledávky uznal tehdejší žalovaný zažalovanou pohledávku s tím, že vzhledem k vyrovnání o svém jmění bude platiti jen splátky přijaté ve vyrovnacím řízení, proti čemuž tehdejší žalobce nic nenamítal. An tehdejší žalobce vedl exekuci k vydobytí celé pohledávky, domáhal se tehdejší žalovaný žalobou zrušení exekuce vzhledem k oné úmluvě. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žaloba, o niž jde, jest žalobou podle § 39 čís. 5 ex. ř. Věc se má tak, že kromě rozsudku na základě uznání jest tu zvláštní úmluva o jeho účinnosti. Nelze pochybovati, že zvláštní taková úmluva může podle okolností případu trvati vedle rozsudečného nálezu a omezovati jeho účinnost. Hledíc k tomu, že tu jest formálně platný a v moc práva vešedší rozsudek a vedle něho ona úmluva, vytvořila se v tomto případě situace tak, že jest na jisto postavena původní výše žalobního nároku, ale že jednak neplatí bezpodmínečně paritní lhůta rozsudková, nýbrž lhůty k placení kvot ve vyrovnávacím řízení stanovené, jednak že řádným zaplacením kvot sleví se žalobci zbytek pohledávky a že jen v případech v § 57 vyr. ř. uvedených zrušila by se sleva a ostatní výhody plynoucí z vyrovnání. Podobné případy, že účinky rozsudku docházejí omezení, vyskytují se zejména zhusta při rozsudcích pro zmeškání, když jedna strana v důvěře v mimosoudní odklizení sporu nedostaví se k roku a druhá strana, dostavíc se, vymůže si lstivě rozsudek pro zmeškání. Jak v rozhodnutí čís. 8472 sb. n. s. dovoženo, poskytuje platné právo dalekosáhlou ochranu proti účinkům právních jednání, která přišla k místu lstí (srov. §§ 345, 542, 866, 869, 870, 874, 785 a 1464 obč. zák. a čl. 294, 350 a 386 poslední odstavec obchodního zák.). Z těchto předpisů vyplývá zásada, že strana lstivě jednající nemůže pro sebe vyvozovati ze lstivého jednání práva proti druhé straně. Nelze pochybovati, že o podobné jednání jde v tomto případě, ana žalovaná vedla neomezeně exekuci na základě titulu, jehož účinnost byla omezena řečeným způsobem. A právě předpis § 39 čís. 5 ex. ř. jest to, který připouští, by exekuce byla z takovéhoto důvodu prohlášena za nepřípustnou. Tento důvod jest jedním z oněch jinakých důvodů, o nichž mluví tento § pod čís. 5. Právem proto uvedl odvolací soud, že největší překážkou pro uznání stanoviska žalovaného jest ona úmluva, a právem nevyhověl odvolání, an žalobce včas zapravil první již splatnou vyrovnávací kvótu a ano dosud nedošlo podle § 57 vyr. ř. ke zrušení slevy a výhod, plynoucích z vyrovnání.

Citace:

č. 9033. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 815-816.