Čís. 1135.

Pouhý příkaz, jejž dal podílník na krádeži (§ 185 tr. zák.) svému zřízenci, by odvedl odcizenou věc jejímu majiteli, neopodstatňuje použití §u 187 tr. zák.
(Rozh. ze dne 26. února 1923, Kr I 47/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 21. července 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 lit. a) tr. zák. mimo jiné z těchto
důvodů:
Dle čísla 9 b) §u 281 tr. ř. snaží se stížnost dovoditi, že obžalovaný se stal beztrestným dle §u 187 tr. zák. již tím, že nařídil 9. listopadu 1918 svému zřízenci, by kůži odvedl na příslušném místě; že rozkazu nebylo uposlechnuto, nemůže mu prý býti na újmu, poněvadž byl v době od 9. listopadu do 12. listopadu na obchodní cestě a nemohl splnění příkazu kontrolovati; také nelze žádati na továrníku pian, aby odnesl kůži sám vlastnoručně. Avšak stížnost přehlíží, že podmínkou beztrestnosti dle §u 187 tr. zák. jest, aby pachatel z účinné lítosti dobrovolně a včas, dříve než se o činu dozví vrchnost, nahradil veškeru škodu, z činu vzešlou, tedy zejména vrátil odcizenou věc jejímu majiteli. Těmto podmínkám obžalovaný nedostál. Kůže byla u něho nalezena dne 12. listopadu 1918 při domovní prohlídce, byla policií zabavena a odvedena a na obžalovaného podáno trestní oznámení. Do této doby měl možnost obžalovaný sám věc vrátiti. Neučinil-li tak, spokojil-li se pouhým příkazem, nestaral-li se dále o jeho splnění, musí nésti sám následky svého jednání. Nelze ostatně nahlédnouti, proč by obžalovaný byl nemohl odvésti kůži osobně, když mu jako továrníkovi pian nevadilo, přijmouti ji od neznámého člověka na ulici a vlastnoručně odnésti domů.

Citace:

č. 1135. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 136-137.