NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

— Čís. 8844 —
453
Čís. 8844.

Třebas se dlužník ve smíru o vyklizení spachtovaného předmětu vzdal jakéhokoliv odkladu vyklizení, zejména veškerých žalob na odklad exekuce uvedených v § 35 a násl. ex. ř., může se domáhati odkladu exekuce podle § 42 čís. 1 ex. ř., podal-li žalobu o neplatnost smíru.
Předpisu § 524, druhý odstavec, c. ř. s. jest použiti i v řízení exekučním.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1929, R I 144/29.)
Povinní se zavázali v soudním smíru, že vyklidí spachtované předměty nejpozději 1. listopadu 1928, a vzdali se jakéhokoliv odkladu vyklizení, zejména veškerých žalob na odklad exekuce uvedených v § 35 a násl. ex. řádu. Za exekuce vyklizením pozemků navrhli povinní odklad exekuce vzhledem k žalobě, již podali o neplatnost soudního smíru. Soud prvé stolice povolil odklad exekuce, rekursní soud návrh zamítl. Dovolacímu rekursu dlužníků přiznal soud prvé stolice odkladný účinek. Rekursní soud odmítl rekurs vymáhajících věřitelů do tohoto usnesení.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu povinných obnovil usne- sení prvého soudu, rekursu vymáhajících věřitelů do odmítacího usnesení rekursního soudu nevyhověl.
Důvody:
Podle exekučního návrhu zavázali se povinní v soudním smíru, že spachtované předměty vyklidí nejpozději 1. listopadu 1928, a vzdali se jakéhokoli odkladu vyklízení, zejména veškerých žalob na odklad exekuce uvedených v § 35 a následujících exekučního řádu. Tomuto udání povinní neodporovali a jest nutno položiti je za základ rozhodnutí. Domáhají-li se nyní povinní uznání neplatnosti smíru, mohou žádati o odklad exekuce podle § 42 čís. 1 ex. ř., neboť, bude-li smír, tvořící exekuční titul zrušen, bude nutno exekuci zrušiti podle § 39 čís. 1 ex. ř. Smír, jak jej uvádí vymáhající věřitelé, tvoří jedinou, nedělitelnou smlouvu. Proto bylo uznati dovolací rekurs povinných za odůvodněný a obnoviti usnesení exekučního soudu, kterým byl povolen odklad exekuce do ukončení sporu o neplatnost smíru ze dne 3. února 1928.
Exekuční soud přiznal dovolacímu rekursu povinných odkládací účinek podle § 524 druhý odstavec c. ř. s. Rekurs vymáhajících věřitelů proti tomuto usnesení byl rekursním soudem odmítnut podle téhož místa zákona a § 78 ex. ř. Jejich dovolací rekurs jest následkem rozhodnutí pod bodem 1 uvedeného nyní bezpředmětným. Ale byl také neodůvodněný. Nejvyšší soud zaujal k otázce uplatňované v dovolacím rekursu vymáhajících věřitelů, zda předpisu § 524 druhý odstavec c. ř. s. lze použiti vedle předpisu § 67 ex. ř. jako doplňujícího předpisu, přisvědčující stanovisko, jež vyložil ve svých rozhodnutích sb. n. s. čís. 4457 a 5961 a setrvává na něm přes opačný názor Neumannův (Komentář § 67 ex. ř. 3. vydání), neboť doslov zákona (§ 67 ex. ř.) toto mínění nevylučuje, důvodová zpráva je také určitě nevylučuje, v exekučním řádě není ustanovení, které by vylučovalo podpůrnou platnost tohoto předpisu a mohou se vyskytnouti případy, ve kterých oprávněným zájmům dlužníka odporujícího exekuci (§§ 35, 36, 37 a 39 ex. ř.) není poslouženo zákonnými předpisy o tom, ve kterých případech rekurs zastavuje výkon napadeného usnesení. Tak jest tomu v tomto případě, ve kterém jde o vyklízení spachtovaného předmětu sloužícího zřejmě zahradnické živnosti. Nebyl-li přípustným samostatný rekurs do usnesení exekučního soudu, povolivšího odkladný účinek dovolacího rekursu (§ 524 druhý odstavec c. ř, s. a § 78 ex. ř.) jest napadené rozhodnuti rekursního soudu správné a dovolací rekurs vymáhajících věřitelů musel býti zamítnut (§ 523 c. ř. s. a § 78 ex. ř.).

Citace:

č. 8844. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 477-478.