NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8653 —
Č. 8653.

Zaměstnanci veřejní: Je nutno, aby státní úředník nárok na zápočet voj. služby uplatnil písemným podáním či stačí uplatní-li jej ústně?
(Nález ze dne 3. června 1930 č. 9033.)
Věc: Samuel K. v J. proti ministerstvu spravedlnosti o služební platy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na přihlášku st-lovu byla mu propočtena jeho služ. doba podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 výměrem presidia vrch. zem. soudu v Brně ze 4. března 1921 ke dni 1. ledna 1921. Propočtena byla celkem doba 20 roků 3 měsíců a 6 dnů. Výměr tento byl opraven výměrem téhož presidia z 11. června 1921 v tom směru, že lhůta k dosažení požitků dle VIII/2 se zřetelem na čekatelskou dobu 1 roku obvyklou u skupiny C dle § 19 odst. 1 vl. n. č. 666/20 činí 20 roků a nikoliv 19 roků. Důsledkem toho tvořil zbytek doby, který měl st-1 k dobru pro další postup ke dni 1. ledna 1921, pouze 3 měsíce 6 dnů. Stížnost do tohoto výměru podanou zamítl žal. úřad výnosem z 17. října 1921.
Na to byl st-1 dekretem presidia vrch. zem. soudu v Brně z 14. července 1926 převeden do nových platů zák. č. 103/26 a byly mu ke dni 1. ledna 1926 poukázány platy podle 7. platové stupnice stupně f) se 2 náslužnými přídavky s tím, že se zvýší jeho služné dnem 1. července 1927. Výměrem presidia z 1. června 1927 byly mu poukázány platy 7. plat. stupnice stupně f) se 3 náslužnými přídavky a vedlejšími platy od 1. července 1927.
Podáním ze 7. prosince 1927 domáhal se po té st-1 dodatečného propočtení a započtení voj. služby presenční od 1. října 1899 do 30. září 1900. Žádosti té vyhovělo presidium vrch. zem. soudu v Brně výměrem z 25. ledna 1928 a sdělilo st-li, že důsledkem započtení 1 roku voj. příslušelo by mu vyšší služné 3. stupně VIII. hodn. třídy, poukázané mu výměrem presidia z 10. září 1923, místo od 24. září resp. 1. října 1923 již od 1. října 1922 a další vyšší služné 1. stupně VII. hodn. třídy, poukázané výměrem z 8. října 1925, místo od 24. září resp. 1. října 1925 již od 1. října 1924. Tyto služ. příjmy poukazují se mu však po rozumu § 151 odst. 6 plat. zák. k jeho přihlášce o započtení presenční služby voj., podané teprve dne 7. prosince 1927, počínajíc dnem 1. ledna 1925 s tím, že mu za dobu předchozí doplatky ze započtení této presenční služby voj. vyplývající nepříslušejí. V převodním dekretu do nových platů k 1. lednu 1926 dle zák. č. 103/26 nenastala změna. Vyšší služ. příjmy, poukázané výnosem z 1. června 1927 příslušejí však st-li následkem započtení místo od 1. července 1927 již od 1. července 1926 a od tohoto dne se mu také poukazují. Zvýšení služného nastane dnem 1. července 1929. Tím pozměněn byl výnos z 1. června 1927. Proti tomuto výměru podal st-1 námitky, jimž nebylo výměrem presidia vr. z. soudu v Brně ze 7. března 1928 vyhověno, ježto odevzdání — Č. 8653 —
voj. knížky v kanceláři presidia kraj. soudu v J. není ještě uplatněním
nároku ve smyslu cit. § 151. plat. zák. Dnem uplatnění jest den 7. prosince 1927, kdy st-1 žádost o započtení presenční služby vojenské skutečně podal. — Odvolání podanému z tohoto výměru nevyhověl žal.
úřad nař. rozhodnutím. — —
O stížnosti nss uvážil:
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že doplatek na zvýšené služ. příjmy, vyplývající z dodatečného zápočtu pres. služby voj. podle výměru presidia vrch. zem. soudu v Brně z 25. ledna 1928 přísluší st-li toliko za dobu od 1. ledna 1925, a nikoliv — jak st-1 uplatňoval — již od července 1923. Žal. úřad opírá se při tom o ustanovení § 151 odst. 6 plat. zák., stoje na právním názoru, že uplatnění nároku na zápočet pres. služby voj. ve smyslu § 151 plat. zák. a zák. č. 222/20 se může státi účiným způsobem pouze písemně; důsledně předpokládá žal. úřad, že st-1 tento svůj nárok uplatnil účinně teprve písemným podáním ze 7. prosince 1927 a nikoliv již ústní přihláškou v kanceláři presidia kraj. soudu v J. v červenci 1926. — Nss nemohl právní názor žal. úřadu shledati správným. Z předpisů § 151 plat. zák. rozhoduje tu jedině ustanovení odst. 6. věty 2., které v souvislosti s větou první praví, že zaměstnanec, neuplatnil-li svůj nárok na vyšší služ. příjmy, ač byl k tomu podle platných předpisů povinen, do tří roků od vzniku nároku, může uplatňovati nárok na doplatek scházejících částek pouze do tří roků od splatnosti té které částky. — Ustanovení to obsahuje toliko materielní normu o tom, za jakou dobu může zaměstnanec požadovati doplatek na zvýšené služ. příjmy jemu po právu příslušející, nemá však žádné normy procesní o tom, jakým způsobem by snad měl svůj nárok na vyšší služ. příjmy uplatniti, aby mohl tyto tříleté nedoplatky požadovati.
Poněvadž plat. zákon v cit. ustanovení takovéto procesní normy nemá, a mluví toliko o tom, že zaměstnanec neuplatnil svého nároku, »ač byl k tomu podle platných předpisů povinen«103/1926 sb., § 151.6, je na snadě úsudek, že plat. zákon má tu na mysli takové uplatnění nároku, jaké podle předpisů ten který nárok upravujících bylo předepsáno.
K jinému závěru bylo by možno dospěti jen, kdyby platový zákon sám na jiném místě snad upravoval formu, jakou podobné nároky jest uplatňovati. Nějaké všeobecné normy tohoto obsahu plat. zákon nemá.
Pokud se týče nároku na vyšší příjmy z titulu zápočtu určité doby pro postup do vyšších požitků, bylo by přihlížeti k § 207 plat. zák., jenž stanoví, že vznikl-li před účinností tohoto zák. zaměstnanci právní nárok na zápočet takový, provede se toto započtení podle dosavadních ustanovení; neměl-li zaměstnanec právního nároku, může se započtení provésti podle dosavadních předpisů jen tehdy, žádal-li o to písemně ještě před účinností plat. zákona. Ani tento předpis nemá — jak patrno — procesní normy pro případy, když zaměstnanci vznikl právní nárok na zápočet již před účinností plat. zák., nýbrž praví prostě, že se zápočet provede dle dosavadních ustanovení. Toliko v případech věty druhé, kde tedy není právního nároku na zápočet,
podmiňuje zákon možnost zápočtu podáním písemné žádosti. — Č. 8654 —
V daném případě nejde o případ spadající pod tuto druhou větu § 207 plat. zák., nýbrž o případ věty prvé, neboť st-1 uplatnil právní nárok na zápočet vzniklý před účinností plat. zák. podle zák. č. 222/20 a nárok ten byl také úřadem uznán. Pro případy spadající pod ustanovení prvé věty § 207 plat. zák. není však — jak dolíčeno — v plat. zákoně procesní normy o tom, jakým způsobem ten který nárok uplatniti.
Z toho, co dosud uvedeno, plyne tedy, že ani v § 151 odst. 6 plat. zák. o sobě, ani v souvislosti s ustanovením § 207 plat. zák. není normy, z níž by bylo možno souditi, že st-1 svůj nárok na zápočet voj. služby pres. mohl účinně uplatniti jen ve formě písemné. Dlužno tedy zkoumati, je-li taková norma v dosavadních předpisech upravujících služební, specielně platové poměry státních zaměstnanců, jmenovitě má-li takovou normu — jak předpokládá žal. úřad — zák. č. 222/20, o nějž se materielně opírá nárok st-li přiznaný.
Nějaké všeobecné normy, dle níž by stání zaměstnanec své nároky platové mohl účinně uplatniti jen formou písemnou, nebylo ani před platovým zákonem. Takové normy není však ani pro obor zák. č. 222/20, neboť ani tento zákon ani prov. nař. č. 666/20 nemá nikde předpisu o tom, že by zápočet a propočet služ. doby dle těchto ustanovení se mohl státi pouze na písemnou žádost nebo písemnou přihlášku zaměstnancovu. Okolnost, že snad v praxi z důvodů účelnosti se k účelům provádění těchto předpisů vyžadovala písemná přihláška, nemůže ovšem normu nahraditi. Nutnost písemného uplatnění nároku nelze posléze odůvodniti ani poukazem na to, že jedině písemná přihláška může tvořiti bezpečný podklad pro jednání a rozhodnutí o nároku, neboť předpoklady, obsah a rozsah nároku zaměstnancova lze zajisté stejně bezpečně zjistiti na základě ústní přihlášky jiným vhodným způsobem, zejména protokolárním fixováním přednesu.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor žal. úřadu, jakoby uplatnění nároku st-lova na zápočet pres. služby voj. bylo se mohlo státi účinně jen podáním písemným, je mylný. Poněvadž pak žal. úřad důsledkem tohoto svého mylného právního názoru st-li odepřel doplatky na zvýšené služ. příjmy za dobu před 1. lednem 1925, aniž dále zkoumal, zda st-1 svou ústní přihláškou z července 1926 skutečně uplatnil nárok na zápočet pres. služby voj. podle zák. č. 222/20, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8653. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 879-881.