Rozsah ochrany zaměstnance propuštěného z důvodů § 82 živn. řádu se zřetelem na zákon čís. 330/21 Sb. z. a n. (o závodních výborech).

Podle zákona z 12. srpna 1921 Sb. z, a n., č. 330 o závodních výborech, mají závodní výbory mezi jiným spolupůsobiti hlasem poradním při hromadném propouštění zaměstnanců z důvodů jsoucích mimo pracovní poměr, jakož i propouštění jednotlivých déle než 3 roky v závodě zaměstnaných dělníků způsobem uvedeným v § 3, písm. g. Propuštění nebo výpověď dělníka nebo zřízence zaměstnaného v podniku nejméně 3 roky nepřetržitě, musí být správou závodu oznámeno ihned závodnímu výboru, který, shledá-li propuštění (výpověď) zřejmě neodůvodněným, může předložiti věc se svým dobrozdáním rozhodčí komisi, která rozhodne do dalších 7 dnů s konečnou platností.
Shledá-li rozhodčí komise, že propuštění se stalo z určitých v zákoně Samém vypočtených důvodů, rozhodne, že zaměstnavatel jest povinen buď vzíti zaměstnance zpět do služeb a nahraditi mu plat, nebo se mu postarati o jiné zaměstnání v témž oboru a místě s přibližně stejným výdělkem, nebo mu dáti přiměřené odstupné.
Tato ustanovení nelze však užíti na dělníky nebo zřízence, kteří se provinili jednáním, pro něž pracovní nebo služební poměr může být bez výpovědi zrušen podle ustanovení § 82 ž. řádu z roku 1885 a § 27 zák. o obch. pom. (dnes § 34 zák. o soukr. zaměstnancích) nebo analogických na Slovensku a Podkarpatské Rusi dosud platících zákonů.
Pokud se týče tohoto posledního ustanovení, zaujal nejvyšší správní soud velmi záhy stanovisko, že rozhodčí komise záv. výborů jest oprávněna rozřešiti si jako prejudicielní otázku, zda tu byl důvod k propuštění zaměstnance bez výpovědi podle § 82 živn. ř., že však není nejv. správní soud oprávněn přezkoumati rozhodnutí rozhodčí komise, zda porušil zaměstnavatel práva zaměstnancova podle § 3, lit. g zák. o záv. výborech, poněvadž jde o výrok správního úřadu o soukromoprávních nárocích, proti němuž možno dovolati se podle § 105 úst. listiny a zákona č. 217/1925 Sb. z. a n. pořadu práva, takže jakékoliv věcné rozhodování nejv. správního soudu je vyloučeno (Boh. 7093, 7610/1928 A).
Nejvyšší soud kolísal v rozhodování o žalobách do výroků rozhodčí komise a o žalobách zaměstnanců, propuštěných z důvodů, které vylučují ochranu zaměstnance podle posledního odstavce, písm. g § 3 cit. zákona. Judikoval, že nemůže být rozhodnutí rozhodčí komise přezkoumáno v cestě pořadu práva podle § 105 úst. listiny a zákona č. 217/1925 Sb. z. a n., protože prý rozhodčí komise není správním úřadem.
Obrat nastal rozhodnutím z 29. května 1936, Rv I 2529/35 (Vážný č. 15240), v němž vyslovil nejv. soud zásadu, že nález rozhodčí komise vydaný podle §u 3 g) zák. č. 330/1921 Sb. z. a n. v mezích její pravomoci, lze věcně zvrátiti žalobou určovací. V důvodech se vypořádal n. soud s dosavadní opačnou judikaturou a usoudil, že rozhodčí komise jest úřadem správním. Soudy řešíce spor podle § 105 úst. listiny, projednávají jej zcela samostatně nejsouce vázány výsledky řízení správního, zejména provedou samostatně potřebná skutková zjištění a posoudí věc po stránce právní. Na tom setrval nejv. soud i v rozh. č. 15822 sb. Vážného.
Za tohoto stavu judikatury a výkladu § 3, lit, g) zák. o záv. výborech je možný a nutný tento způsob obrany zaměstnance propuštěného z důvodů § 82 živn. řádu:
1. Propustí-li zaměstnavatel dělníka, jenž není členem ani náhradníkem závodního výboru, z důvodů § 82 živn. řádu, není povinen oznámiti propuštění závodnímu výboru. Závodní výbor může přesto a patrně musí, uzná-li propuštění zřejmě neodůvodněným, předložiti věc s dobrozdáním rozhodčí komisi, aby rozhodla.
Rozhodčí komise nebude oprávněna odnmítnout rozhodnutí k pouhé námitce zaměstnavatelově, že tu byl důvod k okamžitému propuštění podle § 82 živn. řádu, nýbrž je povinna s touto námitkou pro svůj účel se věcně vypořádati, to jest vyšetřiti, zda tu tento důvod k propuštění podle § 82 živn. řádu byl či nebyl. Shledá-li že ano, prohlásí se za nepříslušnou a odmítne stížnost. Do tohoto výroku by snad teoreticky byla možná stížnost k nejv. správnímu soudu, ale rozhodně by nebylo možno žalovat žalobou podle § 105 úst. listiny, § 1 zák. č. 217/1925 Sb. z. a n., poněvadž rozhodčí komise o žádném soukromoprávním nároku nerozhodla, neboť byl-li tu důvod § 82 ž. ř., nepřísluší jí judikátní výrok o propuštění zaměstnance.
Uzná-li však rozhodčí komise, že důvod k propuštění podle § 82 živn. řádu tu nebyl, rozhodne zároveň o nároku zaměstnancově ve smyslu § 3, písm. g).
Tento její výrok může být se strany zaměstnavatelovy napaden zápornou žalobou určovací podle § 105 úst. listiny, § 1 zák. č. 217/1925 Sb. z. a n., že nárok podle výroku rozhodčí komise není po právu a soud posoudí věc, nejsa vázán na výrok rozhodčí komise. 2. Nepředložil-li závodní výbor záležitost propuštění rozhodčí komisi ve 3 dnech, nezbývá zaměstnanci nic jiného, než žaloba petitorní o náhradu škody podle § 84 živn. ř., eventuelně § 1162b obč. zák. I když žalobce tuto žalobu vyhraje a bude tedy ve sporu prejudicielně rozhodnuto, že tu důvod podle § 82 ž. ř. nebyl, nic mu to již nepomůže, poněvadž ochrany podle § 3, písm. g) zák. o záv. výborech se dovolati nemůže sám vůbec a závodní výbor jest pro stanovenou 3denní lhůtu již prekludován.
Josef Havelka.

Citace:

Masaryk a právo.. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, číslo/sešit 1, s. 39-40.