NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Č. 316.

Chudinství (Čechy): 1. * Povinnost obce, poskytnouti oprávněnému příslušníku chudinské zaopatření, jest absolutní povahy a není pod míněna dostatečností chudinského fondu a prostředků obecních. — 2. * Vyšší stolice ve věcech chudinských jsou příslušný zvýšiti v pořadu instančním chudinskou podporu obcí příslušníku jejímu přiznanou. — 3. * Stížné body, jež neobírají se obsahem a předmětem naříkaného rozhodnutí, nýbrž jinými otázkami právními, jsou nepřípustny.
(Nález ze dne 28. ledna 1920 č. 740.)
Věc: Obec Josefov proti zemské správní komisi v Praze stran chudinské podpory manželům Václavu a Marii Š.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obec Josefov povolila svým příslušníkům Václavu a Marii Š. chudinskou podporu po 6 K měsíčně. Naříkaným rozhodnutím byla podpora tato ke stížnosti jmenovaných příslušníků zvýšena na částku 20 K měsíčně pro každého z nich, a to na dobu mimořádných poměrů válečných. Rozhodnutí své odůvodnila žalovaná zemská správní komise v ten smysl, že podpora chudinská, obcí povolená, jest vzhledem k nynějším poměrům drahotním a k majetkovým a výdělkovým poměrům žadatelů nedostatečná a že bylo ji tedy zvýšiti na částku přiměřenou, kteráž odpovídá i majetkovým poměrům obce domovské.
Toto rozhodnutí béře obec Josefov v odpor pro nezákonnost, namítajíc, že příčí se ustanovení § 23 domovského zákona, dle něhož chudinská povinnost obce jest jen podpůrné povahy, a že tedy nenastává, když žadatelé mají syny, kteří se mohou o své rodiče starati. Naříkané rozhodnutí odporuje dle mínění stížnosti dále též ustanovení § 25 domovského zákona, dle něhož jedině obci domovské přísluší stanoviti způsob chudinské podpory. Konečně namítá stížnost, že vyměřená podpora chudinská není zákonem odůvodněna a zatěžuje nepřiměřeně chudinský fond a obecní důchod stěžující si obce.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti toto:
Stěžující si obec povolila svým příslušníkům Václavu a Marii Š. chudinskou podporu částkou 6 K měsíčně každému z nich. Tím přiznala těmto příslušníkům již sama právní nárok na chudinské zaopatření, stanovivši zároveň i způsob podpory chudinské, t. j. podporu v penězích.
Toto rozhodnutí obecního zastupitelstva bylo žadateli vzato v odpor jen co do výše přiznané peněžité podpory a byla jen otázka výše této podpory předmětem naříkaného rozhodnutí zemské správní komise.
Nejvyšší správní soud nemohl se proto zabývati námitkou stížnosti, která poukazujíc k ustanovení § 25 domovského zákona, popírá vůbec právní povinnost obce poskytnouti jmenovaným osobám chudinské zaopatření a uvádí tak na přetřes otázku, která vůbec nebyla předmětem opravného řízení správního (§ 5, odst. 2 zák. o správním soudě).
Na tom ničeho nemění nadbytečná poznámka, kterou žalovaná zemská správní komise připojila ke svým důvodům rozhodovacím, zdůraznivši v ní primérní povahu chudinské povinnosti obce domovské, neboť poznámka tato netýká se sporu, o němž žalovaný úřad rozhodoval, nýbrž byla zřejmě připojena jen k poučení stěžovatelky, která podporu chudin skou jmenovaným žadatelům dříve byla odpírala, odkazujíc je na alimentační povinnost jejich dětí.
Namítá-li dále stížnost, že po zákonu jest toliko obec domovská oprávněna stanoviti způsob podpory chudinské, jest námitka tato bezpředmětná, neboť způsob chudinského zaopatření, jehož se jmenovaným osobám má dostati, byl vskutku stanoven již obcí samou tím, že přiznala jim podporu peněžitou. Naříkaným rozhodnutím zůstalo však zaopatření obce co do způsobu podpory zcela nedotčeno, neboť žalovaný úřad pozměnil v mezích své zákonné příslušnosti, založené § 35 chudinského zákona, toliko výši a nikoliv způsob podpory obcí domovskou poskytnuté.
Tvrzení stížnosti, že obec povolujíc řečeným svým příslušníkům chudinskou podporu peněžitou, »ponechávala jim po případě svobodný byt v místním chudobinci«, a že stanovila tedy způsob chudinského zaopatření jednak podporou peněžitou, jednak poskytnutím naturálního bytu, nemá ve spisech správních opory, neboť výměrem purkmistrovského úřadu ze dne 16. srpna 1916 č. 1993, kterým byla vyřízena žádost manželů Š. za chudinskou podporu, poskytuje se těmto pouze peněžitá podpora po 6 K měsíčně bez jakékoliv zmínky o svobodném bytě v místním chudobinci. Chce-li však stěžovatelka, popírajíc příslušnost žalovaného úřadu stanoviti způsob chudinské podpory, namítati snad, že žalovaný úřad není příslušným měniti ani výši podpory chudinské obcí stanovené, pak námitka její, má-li jí býti takto rozuměno, není důvodna, neboť dle ustanovení § 35 chud. zákona jsou vyšší stolice povolány opatření obce ve věcech chudinských k rekursu strany nejen zrušiti, nýbrž i změniti, tudíž i výši chudinské podpory, obcí stanovenou, jinak upraviti.
Proti výši chudinské podpory žalovaným úřadem vyměřené, neuvádí však stížnost nic více, nežli že podpora v této výši není zákonem odůvodněna a že zatížila by příliš chudinský fond, po případě důchod obecní.
Zákonná ustanovení o výši podpory chudinské obsažena jsou jednak v ustanovení § 24 domovského zákona, dle něhož právní povinnost chudinské péče obmezuje se na poskytnutí potřebné výživy a opatrování v nemoci, jednak v § 1 chudinského zákona, dle něhož povinná péče domovské obce o její chudé příslušníky nepřesahuje nezbytnou potřebu. Že by chudinská podpora naříkaným rozhodnutím manželům Š. poskytnutá přesahovala tuto zákonnou hranici, stížnost netvrdí a v tomto směru žádné námitky neformuluje (§ 18 zákona o správním soudě).
Shledává-li však stěžovatelka nezákonnost snad v tom, že chudinská podpora ve výši žalovaným úřadem stanovené nemírně zatěžuje obec, nelze námitku tuto uznati důvodnou, neboť povinnost obce domovské, poskytnouti oprávněnému příslušníku jejímu chudinské zaopatření v rozsahu zákonném jest dle ustanovení zákonných (§§ 22, 24 zákona domovského, § 1 zákona chudinského) povahy absolutní, takže zaopatření chudinské musí býti oprávněnému obcí poskytnuto bez ohledu na to, jaký má náklad na péči chudinskou vliv na obecní hospodářství. Tomu nasvědčuje i ustanovení § 25 chudinského zákona, jež pamatuje na případ, že obec jest břemenem chudinským přetížena, jen tím způsobem, že obec odkazuje na finanční pomoc okresního zastupitelstva, a předpokládá tedy zřejmě, že obec nemůže svého břemene chudinského zmenšiti tím, že by podporu chudinskou chudým svým příslušníkům odpírala nebo pod míru zákonnou snižovala.
Z těchto důvodů slušelo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 316. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 117-120.