Č. 3381.

Státní zaměstnanci: Změna služebního místa, nastalá změnou státních hranic (rozdělení Těšína), činí přestěhování státního zaměstnance nutným z důvodů služebních, a to i když zaměstnanec byl na dovolené (§ 31 služ. pragm.). Přestěhování takové zakládá nárok na náhradu stěhovacích výloh i podle dv. dekretu ze 13. září 1804 (sb. pol. zák. 22 str. 135). Nátlakem úřadů druhého státu, aby se zaměstnanec z jejich státního území vystěhoval, lze ospravedlniti nevyčkání úředního příkazu k přestěhování.
(Nález ze dne 19. března 1924 č. 22233/23.)
Věc: Inž. Viktor O. v Českém Těšíně proti ministerstvu veřejných prací o výlohy přesídlení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl přidělen již před válkou jako stavební rada stavebnímu oddělení okr. hejtmanství v Těšíně, nacházel se od převratu na dočasné zdravotní dovolené až do definitivní vojenské superarbitrace a bydlel v oné části Těšína, jež rozdělením Těšínska připadla k území republiky polské. Dne 7. února 1922 přestěhoval se do Českého Těšína a podal dne 20. března 1922 na presidium zsp-é v Opavě žádost o náhradu stěhovacích výloh a o výpomoc ke krytí výdajů spojených s ubytováním v hotelu a uložením nábytku.
V žádosti uvedl v podstatě, že pro svou činnost konanou ve prospěch čsl. republiky za doby plebiscitní akce, byl po rozdělení Těšína polskými úřady šikanován a konečně dne 28. ledna 1922 bytovým úřadem v Pol. Těšíně vyzván, aby se ze svého bytu přestěhoval do malého náhradního bytu, s upozorněním, že dne 7. února 1922 musí byt bezpodmínečně vyklidit a od 1. dubna 1922 se z Pol. Těšína úplně vystěhovat.
Rozhodnutím z 30. června 1922 zamítlo presidium zsp-é v Opavě žádost o náhradu stěhovacích výloh z důvodu, že přestěhování se nestalo z příčin služebních na příkaz nadřízeného úřadu a žádost o poskytnutí výpomoci k úhradě výloh s ubytováním v hotelu proto, že není tu okolností zvláštního zřetele hodných.
Odvolání st-lovo zamítl žal. úřad nař. nyní rozhodnutím z těchto důvodů: Přestěhování st-lovo z Pol. Těšína do Čes. Těšína nedalo se, jak z odvolání st-lova vidno, ani na příkaz nadřízených úřadů, ani z příčin služebních, ač okolnost tato vzhledem k zákonným předpisům jest nezbytná k likvidování stěhovacích výloh. Mimo to přestěhování st-le nebylo ani ze služebních důvodů nutné, neboť byl od roku 1918 na dovolené a bylo tudíž se služebního hlediska lhostejno, kde st-l bydlí. Okolnost, že st-l jako úředník republiky čsl. byl přinucen vystěhovati se z Pol. Těšína, nezaklálá zákonnou povinnost státu k úhradě jeho nákladů stěhovacích.
O stížnosti naříkající toto rozhodnutí pro nezákonnost uvážil nss toto:
Ač nař. rozhodnutí zamítlo žádost st-lovu jak o náhradu výloh stěhovacích, tak o výpomoc ke krytí výdajů spojených s ubytováním v hotelu a uložením nábytku, a ač stížnost prohlašuje, že naříká rozhodnutí žal. úřadu v celém obsahu, jsou stižné body stížnosti formulovány jen proti výroku o náhradě stěhovacích výloh, i jest se nss-u omeziti na přezkoumání nař. rozhodnutí jen co do tohoto výroku.
Po této stránce uplatňoval sice st-l v řízení správním — jak zejména zdůraznil v odvolání — svůj nárok na náhradu stěhovacích výloh jedině z titulu, že pro služby konané ve prospěch čsl. státu za plebiscitní akce byl bytovým úřadem v Pol. Těšíně deložován, z čehož odvozoval povinnost státu nahraditi mu vzešlé výlohy, a neuplatňoval nárok ten z titulu, že byl nucen se přestěhovati z příčin služebních.
Přes to neobmezil se žal. úřad na popření nároku z titulu st-lem jedině uplatňovaného, nýbrž vyslovil také, že přestěhování st-le nebylo ani ze služebních důvodů nutné, poněvadž byl od roku 1918 na dovolené a že se nestalo ani z příčin služebních, ani na příkaz nadřízených úřadů.
Proti tomuto výroku brojí stížnost právem, tvrdíc, že změna služebního místa nastalá změnou státních hranic, činila přestěhování st-le nutným i z důvodů služebních. — —
Podle § 31 služ. pragm. jest úředník zavázán zvoliti své bydliště tak, aby mohl přesně dostáti všem služebním povinnostem. Úředníci, kteří jsou na dovolené, nejsou, jak se žal. úřad mylně domnívá, vyjmuti z této povinnosti, pokud jde o stálé bydliště jejich.
Že bydliště ležící na území státu jiného není bydlištěm, které by dovolovalo úředníku dostáti všem služebním povinnostem, nepotřebuje odůvodňování.
Přestěhoval-li se st-l z Pol. Těšína do Čes. Těšína, byl k tomu tedy nucen i z důvodů služebních, které nastaly změnou státního území a nikoli vinou st-lovou.
Přestěhování takové jest však důvodem k náhradě stěhovacích výloh již ve smyslu dekretu dvorské komory z 13. září 1804 (sb. polit. zák. sv. 22 str. 135), jenž vzhledem k ustanovení §§ 58 a 68 služ. pragm. dosud platí. Dekret ten vytknul jako titul pro náhradu stěhovacích výloh přestěhování, nastalé přeložením z moci úřední, i nemůže býti pochybnosti o tom, že do pojmu toho spadá i přestěhování, jež se stalo nutným vzhledem k rozdělení státního území. Tím, že žal. úřad přiznává, že st-l byl jako úředník čsl. republiky k nátaku polských úřadů přinucen vystěhovati se z Pol. Těšína, padá i další důvod v nař. rozhodnutí uplatňovaný, že st-lovo přestěhováni se nestalo na příkaz nadřízených úřadu, neboť je tím přiznáno, že st-l nemohl více příkazu takového vyčkávati.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3381. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 837-839.