JUDR. Vlastimil Filipský:

O prohlídkách v trestním řízení pro zkrácení daní přímých.

Často čteme v novinách zprávy o nenadálém příjezdu mnohočlenné „létací komise“ finančního úřadu do některého města nebo vesnice naší republiky. Mnohdy bývají líčeny při tom události přímo dramatické. Tak v „Moravské Orlici“ před časem jsme se dočetli, že „létací komise“ dostavila se dokonce do bytu samého přednosty berní správy, že však od něho, když byl přivolán dítětem domů z úřadu, komise byla vykázána. Ani povolané četnictvo ničeho nepořídilo. Psáno tehdy bylo, že důvodem k vyslání létací komise do jeho bytu bylo obvinění z daňových přestupků. V témže listě o něco později byla otisknuta zpráva od „úředních činitelů“, kde jsme se dočtli, že tu šlo vpravdě o normální úkony zajišťovací exekuce, jež ovšem pro odpor nemohla býti vykonána. Není účelem tohoto článku hodnotiti „zákrok“ létací komise proti přednostovi berní správy ani jeho „odpor“. Chceme tu jen v několika řádcích stručně vypsati platná ustanovení o tom, kdy a jak finanční orgánové mohou v trestním řízení pro zkrácení daní přímých (na př. daně důchodové, výdělkové a p.) vstoupiti do domu, bytu neb jiné místnosti obviněného. Je velmi důležité znáti tyto předpisy pro event. pozdější jich uplatnění, neboť každé bránění úředním výkonům, byť neodůvodněným, je trestné.
Je přirozeno, že stát k vykonávání svých úkolů potřebuje peněžních prostředků, jež hledí získati hlavně daněmi ode všech občanů, kteří platiti mohou. Nebylo by tedy morálním, kdyby určité zámožné třídy občanů svou mocenskou posicí vymohli si v zákoně pro sebe neodůvodněné osvobození nebo zmírnění dávek. Právě tak byl by nemorálním a hodným odsouzení, když by někdo se hleděl vyhnouti daním nesprávným daňovým přiznáním a zatajením příjmů. V tomto případě mluvíme o tak zvaných daňových defraudantech. A je zajisté povinností státu stíhati každého, kdo nekoná svých povinností a zkracuje stát ať na daních přímých (na př. důchodové) či na daních nepřímých (na př. na dani z lihu, piva a p.).
Je však podivné, že finanční úřady nemají možnosti stejně vyšetřovati a zjišťovati různá zkrácení státních příjmů na daních a dávkách. Tak vidíme, že k cíli zjištění defraudaci daňových v oboru daní přímých nedal jim náš zákonodárný sbor oprávnění k domovním prohlídkám, k prohlídkám osob, k zabavování věcí a převzetí jich v úschovu a ani k zadržení a vzetí osoby do vyšetřovací vazby. Příslušný návrh zákona nebyl ústavně projednán. Při zkrácení daní nepřímých jsou však finanční úřady oprávněny podle starých předválečných zákonů vykonati za určitých podmínek jak domovní prohlídky, tak i prohlídky osob, mohou zabavovati věci a bráti je v úschovu a zadržeti a vzíti osoby do vyšetřovací vazby. Tak je to dovoleno na př. při tajném vaření piva nebo tajné výrobě lihu. Bylo by jistě zajímavé zjistiti příčinu a následky těchto nestejných opatření ke stíhání daňových zkrácení.
Jak právě uvedeno, nejsou oprávnění finančních úřadů v trestním řízení pro zkrácení daní přímých valná, neboť podle zákonných ustanovení smějí finanční orgánové v tomto řízení konati pouze 1. místní prohlídku a 2. nahlédnutí do knih.
Jak místní prohlídce, tak i nahlédnutí do knih v trestním řízení musí přirozeně předcházeti zahájení trestního řízení doručením obviněnému obsílky k příštímu výslechu nebo protokolárním sdělením obviněnému, že se proti němu zahajuje trestní řízení. Ani při místní prohlídce a ani při nahlédnutí do knih není třeba obviněnému předem hlásiti den výkonu. Obojí lze ihned provésti po předložení dokladů, opravňujících k výkonu.
Při místní prohlídce jde — jak již ze slova vidět — pouze o prohlídku místa a to pozemků, budov, provozoven, jejich zařízení a zásob. Nejde tu o prohlídku bytu, listin a p. Ovšem v případě, když se provozuje výdělečný podnik v bytě, vztahuje se prohlídka též na provozování zařízení a na zásoby, které jsou v bytě.
Kdo by bránil úředním osobám v místní prohlídce nebo kdo by se pokusil ji překaziti, bude potrestán — pokud toto jednání nezakládá skutkovou podstatu trestného činu podle obecného trestního zákoníka přísněji trestného — za přestupek vězením od 1—14 dnů nebo peněžitým trestem od 50—10000 Kč. Tento přestupek stíhá se soudem na oznámení finančního úřadu. I pasivní odpor obviněného byl by trestný (na př. neotevření zamknutých dveří).
Místní prohlídku mohou vykonati pouze státní úředníci a musí se prokázati písemným zmocněním vyšetřujícího úřadu k této prohlídce a dokladem o svém úředním karakteru. Zákon hrozí trestem jen tomu, kdo by bránil oprávněným osobám vykonat místní prohlídku. Kdyby úředník neměl předepsaných dokladů k výkonu prohlídky, nebyl by osobou oprávněnou a obviněný byl by oprávněn znemožniti provedení prohlídky třeba i násilím. V takovém případě nebylo by možno dotyčný orgán považovati za úřední orgán.
Nahlédnutí do knih spočívá v oprávnění vyšetřujícího úřadu nahlédnouti do obchodních a hospodářských knih, jakož 1 do pomůcek účetních a dokladů. Vyšetřující úřad může i proti poplatníkově vůli vstoupiti do místností, v nichž jsou knihy uloženy a nahlédnouti do nich. Musí míti ale dříve zjištěno, že knihy tam jsou. Není tedy vyšetřující úřad oprávněn prohlídkou teprve zjišťovati, zda knihy se vedou či ne. Vyšetřující úřad je též jen oprávněn nahlédnouti do knih a není tedy oprávněn knihy snad zabavovati a odebrati.
Násilné bránění nahlédnutí do knih bylo by trestné jako maření úředního výkonu.
Aby byl státní úředník oprávněn k nahlédnutí do knih obviněného, musí míti k tomu písemné zmocnění vyšetřujícího úřadu a průkazku o svém úředním karakteru. K provedení nahlédnutí do knih může býti přibrán znalec účetnictví a úřední pomocné síly. Prováděcí nařízení k zákonu o přímých daních obsahuje ustanovení, že v případech závažných a významných po finanční stránce aneb když je odůvodněno podezření, že by se knihy (doklady) mohly zašantročiti anebo zápisy v nich měnit, je možno knihy zajistit. Není uvedeno o který zákonný předpis se tu prováděcí nařízení opírá, neboť zákon o zajištění knih vůbec nikde nemluví. Jakékoli zajištění proti vůli strany bylo by tedy předsevzato bez zákonného podkladu.
Kromě místní prohlídky a nahlédnutí do knih trestní řízení v oboru daní přímých jiných prohlídek nezná.
Finanční orgánové mohou však vstoupiti do domu a bytu poplatníkova ještě také při berní exekuci k zajištění daní. Toto zajištění daní dosud nepředepsaných nebo nesplatných (i s přirážkami) může býti vymáháno jen výjimečně, je- ví-li se pozdější vybrání daně patrně ohroženým, t. j. je-li objektivní nebezpečí, že by bez zajištění bylo vybrání daní zmařeno nebo značně ztíženo. Předpokládá se dále, že daňová povinnost skutečně vznikla, t. j. že vznikly skutečnosti (na př. zjištěna vkladní knížka a nepřiznání úroků z ní k dani důchodové), které podle zákona daňovou povinnost zakládají. Není třeba, aby výše daňové povinnosti byla již přesně určena.
Za patrně ohrožené vybrání daně dosud nepředepsané nutno považovati zejména, když poplatník hodlá se vystěhovati do ciziny nebo často mění bydliště, když poplatník svým jměním nebo svými příjmy nakládá marnotratně, když své jmění rozprodává, když je obava, že poplatník pro předlužení zastaví platy a p.
Zdali je zajištění daně nutným, která jistota je vhodnou a je-li jistota poplatníkem poskytnutá bezpečnou a dostatečnou, posuzuje vyměřovací úřad.
Zajištění daně uloží poplatníkovi vyměřovací úřad (berní správa) zajišťovacím příkazem, který může býti exekučně proveden zároveň s jeho doručením. A právě proto, že zajišťovací příkaz je hned proveditelným, bývá v praxi — jak lze v novinách se dočisti — zajišťovací exekuce skorem vždy prováděna hned při zahájeni trestního řízení. Děje se to tak, že se doručí obviněnému současně dvě úřední listiny a to trestní obsílka k příštímu výslechu a ihned proveditelný zajišťovací příkaz.
Zajišťovací příkaz má obsahovati: 1. jméno, zaměstnání a bydliště poplatníka, jemuž se zajištění daně ukládá, 2. označení daně, která má býti zajištěna, podle druhu a ročníku, jakož i skutečnosti, které daňovou povinnost zakládají, 3. důvody, z nichž vyměřovací úřad pokládá daň za ohroženou (povšechné tvrzení, že je zde nebezpečí, bez udání určitých okolností, nestačí), 4. udání částky, do které má daň býti zajištěna, 5. označení berního úřadu, u něhož má daň býti zajištěna, 6. výrok, že zajišťovací příkaz je ihned vykonatelný, a 7. poučení o odvolání.
Nejvyšší správní soud nedávno rozhodl, že strana, proti níž byl vydán zajišťovací příkaz, má právo žádati, aby jí v něm byly sděleny skutkové okolnosti, o něž úřad opírá svůj závěr, že vybrání daně mohlo by býti znemožněno nebo ztížena. Popírá-li strana správnost těchto okolností, je povinností úřadu, aby své stanovisko o ohrožení daně se zřetelem k námitkám odvolání náležitě odůvodnil.
Výkonnými orgány v berní exekuci zajišťovací jsou, t. j. provádějí ji: berní vykonavatelé a pak orgánové určení exekučním úřadem (berním úřadem nebo súčtovacím oddělením berní správy) případ od případu.
Každý výkonný orgán musí se vykázati před výkonem exekučního úkonu písemným příkazem exekučního úřadu. Mimo to musí se vykázati každý výkonný orgán legitimační listinou s fotografií. Poplatník může předejiti zajišťovací exekucí, zajistí-li sám požadovanou částku složením v hotovosti, složením státních dlužních úpisů, vkladních knížek tuzemských peněžních ústavů veřejně účtujících nebo průkazem, že dal požadovanou částku knihovně vložiti nebo že peněžní ústav převzal záruku. Vkladní knížky smějí býti za jistotu přijaty jen, předloží-li strana potvrzení peněžního ústavu, že vklad je volný. Za poplatníka může také někdo jiný jistotu složiti.
Je-li složena dostatečná jistota, odpadá provedení zajišťovací berní exekuce.
K zajištění daní dosud nepředepsaných nebo nesplatných berní exekucí může býti nařízeno pouze zabavení cenných předmětů a to svršků a pohledávek, event. i vybrání pohledávek. Kdo by ukryl obchodní knihy, aby nebylo možno zjistiti pohledávky obchodníkovy, byl by stíhán soudem pro spáchaný tím přečin nebo přestupek. Vyžaduje-li toho účel exekuce, mohou výkonní orgánové při pátrání po cenných předmětech prohledati i dlužníkův byt neb jiné místnosti, náležející k jeho domácnosti nebo určené k provozování jeho živnosti nebo výdělečné činnosti, dále dlužníkovy schránky a třeba-li toho i oděv, který má na sobě, šetříce náležitě jeho osoby. Mohou, aby provedli exekuci, dáti otevříti domovní dveře a zamčené místnosti i schránky. Aby zmařili odpor jim činěný, mohou výkonní orgánové přímo žádati za podporu bezpečnostních orgánů a event, i četnictva. Není však dovoleno zabavovati korespondenci a spisy a odvésti je, neboť ty nejsou vůbec zabavitelné. činy, které by bránily provedení třeba neodůvodněné exekuce, rovněž urážky úředních osob, stíhaly by se soudně. Kdyby vyměřovací úřad dal konati zajišťovací exekuci jen k tomu účelu, aby pomocí ní při domovní prohlídce získal teprve podklad pro trestní stíhání, byl by postup ten proti zákonným předpisům.
Je vidět z vylíčeného, že mnohdy obviněný těžko se může předem brániti provedení zajišťovací exekuce, neboť výši ohrožené daně, pro jejíž zajištění se právě vede zajišťovací exekuce, určí sám vyměřovací úřad podle úředních pomůcek a strana nemá nároku na spolupůsobení při stanovení výše ohrožené daně, a dále nutnost, vhodnost, bezpečnost a dostačitelnost jistoty posuzuje vyměřovací úřad sám, přihlížeje ke všem závažným okolnostem. Mimo to zajišťovací příkaz je ihned proveditelný, i kdyby proti němu podáno bylo odvolání.
Proti event. přehmatům finančních úřadů může se strana brániti daleko snadněji dodatečně. Nemůže sice žádati náhradu škody za protiprávní výkon veřejné moci ani od finančních úředníků a ani od státu, neboť takové ručení za protiprávní výkon správních úřadů zákon dosud nikde u nás nestanovil, může se však brániti cestou instanční a mimo to se dovolávati dozorčí moci ministerstva financí nad podřízenými úřady, ať již přímo podanou stížností, či snad prostřednictvím své politické organisace interpelací v zákonodárném sboru.
Eventuálně bylo by možno dovolávati se i ústavního zákona ze dne 2. dubna 1920, č. 293 Sb. z. а n., o chráně svobody osobní, domovní a tajemství listovního. Tento zákon totiž stanoví: „Prohlídka bytu nebo jiných místností, náležejících k domácnosti nebo určených ku provozování živností nebo výdělečné činnosti je přípustná pouze v případech podle zákona dovolených a to jen řízením podle zákona upraveným. Poruší-li veřejný funkcionář, úředník nebo zřízenec při výkonu úřadu nebo služby ustanovení tohoto zákona o ochraně svobody osobní nebo domovní, budiž potrestán a to jednal-li se zlým úmyslem, pro zločin těžkým žalářem od 1—5 let, při zvláště přitěžujících okolnostech do 10 let, jinak pro přestupek vězením od jednoho týdne do 6 měsíců.“ V těchto případech musilo by býti žádáno o pomoc státní zastupitelství.
Konečně nutno se též zmíniti, že revisní odbor ministerstva financí je oprávněn — zatím do konce roku 1936 — kdykoli konati bez ohlášky prohlídky obchodních knih u stran. Orgán revisního odboru musí se prokázati nejen svou úřední legitimací, ale i oprávněním k dotyčné konkrétní prohlídce.
K vůli úplnosti a přehledu budiž tu ještě uvedeno, že úspěšné trestní řízení může končiti buď odsuzujícím trestním nálezem, anebo t. zv. upuštěním od trestního řízení.
Trestní nález nesmí býti vydán, aniž by byl stíhaný předem řádně slyšen jako obviněný. Předpokladem řádného výslechu je podle rozhodnutí nejvyššího správního soudu, aby ve smyslu zákona byla skutková povaha trestního činu s důvody podezření proti obviněnému oznámena podrobně obviněnému ihned na počátku prvního výslechu, dříve než se přistoupí k vyslýchání obviněného ve věci samé, neboť jinak nebyla by možná účelná obrana jeho. Opačné ustanovení prováděcího nařízení odporuje zákonu. Pouhá citace zákonného pojmenování určitého činu a uvedení zákonného předpisu, pod který se tento delikt v zákoně subsumuje, nenahrazuje žádané podrobné sdělení skutkové podstaty, nýbrž nutno, aby obviněnému byly sděleny předem určité skutkové okolnosti, na jejichž podkladě úřad dospěl k závěru, že obviněný určitý čin, podle zákona trestný, spáchal. Obviněnému musí býti sděleno, který konkrétní trestní čin klade se mu za vinu a ze kterých konkrétních skutkových okolností úřad dovozuje, že proti obviněnému je podezření, že za vinu mu kladený čin skutečně spáchal. Strana má nárok, aby ihned po sdělení skutkové podstaty trestného činu, jakož i všech důvodů podezření, byla jí na přednesenou žádost poskytnuta lhůta 15 dnů к vyjádření o tomto sdělení. V takovém případě musí býti výslech přerušen a teprve po uplynutí lhůty té může býti opět ve výslechu pokračováno vyslýcháním obviněného ad materialia. Kdyby postup tento nebyl zachován, byly by výslechy obviněného zmatečné a bylo by podle rozhodnutí nejvyššího správního soudu míti za to, že obviněný nebyl v trestním řízení před vydáním trestního nálezu vůbec řádně slyšen, trestní nález byl by proto zrušen.
Pojmenovati někoho obviněným a jako takového předvolati obsílkou k výslechu lze teprve tehdy, jsou-li důvody pro to. Proti povinnosti úřadu dokazovati skutkovou podstatu trestného jednání stojí právo obviněného dokazovati, že tu takového jednání není, nebo, je-li objektivně dáno, že není trestné.
Upuštění od trestního řízení může býti povoleno na žádost obviněného, pokud nebyl vydán odsuzující trestní nález. Předpokladem povolení je, aby obviněný zaplatil napřed nejen zkrácenou daň, ale i přiměřenou upouštěcí částku, jejíž výši stanoví vyšetřující úřad, a vzdal se dalších opravných prostředků. Povolením upuštění zaniká trestnost, jest tedy obviněného, kterému bylo povoleno upuštění od trestního řízení, považovati za netrestaného. Ovšem zaniká povolením upuštění trestnost jen těch činů, pro něž zavedeno bylo trestní řízení, na př. pro zatajení určitého služebního platu v přiznání k dani důchodové. Zaplacením zkrácené daně a úřadem schválené upouštěcí částky jako pokuty byl smírně vyřízen právě jen dotyčný trestní případ. Z pojmu „upuštění“ — jako vzájemné dobrovolné dohody státního úřadu s obviněným — plyne, že je tu vyloučena obnova trestního řízení, ať již ji navrhuje z jakýchkoliv důvodů strana (dřívější obviněný) nebo úřad.
Úřad může však zavésti nové trestní řízení pro každý nově zjištěný jiný další trestný čin, na př. pro nově zjištěné další zatajení úroků z vkladní knížky v přiznání k dani důchodové, byť by tu šlo o daň důchodovou za týž rok, kde pro zatajení služebního platu — a právě jenom toho — bylo povoleno již upuštění od trestního řízení.

Citace:

Doc. Dr. Karel Gerlich: Skutkové zjištění a právní posouzení v řízení soudním.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 2, s. 21-21.