NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4613.

Spolkové právo: Zákaz spolku majícího za účel ochranu homosexuality.
(Nález ze dne 16. dubna 1925 č. 7682).
Věc: Dr. František Č. a Dr. E. K. v Praze (adv. Dr. Frt. Čerovský z Prahy) proti ministerstvu vnitra (min. rada Dr. Th. Anders) o zákazu utvořiti spolek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 13. června 1923 zakázala zsp v Praze v základě § 6 zák. spolk. utvoření »Vědecko-humanního spolku v Praze«, jehož proponenty byli st-lé, z těchto důvodů:
»Vzhledem k účelu v předložené osnově stanov vyznačenému a prostředkům k dosažení jeho sloužícím zamýšlí spolek chrániti homosexualismus a poskytovati ve směru tomto členům ochranu a podporu v případě konfliktu a odsouzení podle § 129 tr. zák. Jest tudíž účel spolku protizákonný. Při tom nutno podotknouti, že jest odůvodněna obava, že spolek by podporoval pěstování, udržování, po případě další šíření nezdravých úchylek pohlavního pudu resp. abnormálního jeho ukájení i následků těchto abnormálních sklonů, kterážto činnost jest se stanoviska veř. zdravotnictví škodlivou a proto státu nebezpečnou. V důsledku toho jest i název spolku »Vědecko-humanní spolek« v rozporu s účelem spolku stanovami vytknutým. Tento účel spolku není také vzhledem k dodatku »atd.« v § 3 písm. b) přesně vymezen, poněvadž prostředky k dosažení jeho směřující jsou uvedeny pouze demonstrativnč a nikoli taxativně. Ze stanov není dále patrno, za přítomnosti kolika členů jest výbor způsobilým platně se usnášeti a není také se zřetelem k dodatku »atd.« v posl. odst. § 7 obor působnosti výboru přesně určen. Z ustanovení § 12 stanov, jenž jedná o smírčím soudu, není zřejmo, jakým způsobem řeší se spory ze spolkového poměru mezi členy spolku a orgány spolkovými a dále, kdy jest smírčí soud způsobilým se usnášeti a jakou většinou přítomných členů platně rozhoduje. Konečně postrádají stanovy ustanovení o náležitostech vyhlášek spolkových.«
Odvolání st-lů žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl z důvodů v odpor vzatého výměru s tou změnou, že spolek, jenž má býti utvořen, nikoliv sice již svým účelem, avšak svými zařízeními jest protizákonný, poněvadž je tu nebezpečí, že zařízení a činnost spolková přispějí k šíření a páchání trestného činu, naznačeného v § 129 tr. zák. a § 241 uh. tr. zák., k čemuž ještě dodal:
»Že proponenti sami přece jen byli si vědomi toho, že činnost spolková může se státi lehce činností protizákonnou, to plyne zejména z toho, že § 2 výslovně vytýká, že spolek nemíní šířiti homosexualitu, což prý je ostatně nemožné. Min. vnitra nemůže se však stotožniti s názorem, že by bylo nemožno homosexualitu šířiti. O tom nás přesvědčují zejména zjevy v cizině. Ostatně již podle svých zařízení je spolek s to šířiti homosexualitu jednak vydáváním a půjčováním poučných a zábavních knih z oboru homoerotismu, jednak i pořádáním přednášek, schůzí, přátelských večírků, poučných vycházek, divadelních představení atd., čímž členstvu spolku poskytuje se příležitost vzájemného seznámení a navázání přátelských styků. Spolek stal by se tím, že by lidi, stižené homosexualitou, lidi se zvýšeným odchylným nebo přesyceným sexuálním cítěním a lidi zvědavé dohromady sváděl a seznamoval, spíše jen střediskem pro schvalování a pěstování homosexuality než vědeckým spolkem. Úkoly v § 2 lit. a) — c) stanov uvedené mohou plniti sice vědečtí pracovníci o homosexualitě resp. spolky lékařské, nikoliv však spolek, od jehož členstva se nic jiného nežádá, než aby schvalovalo účel spolkový. Také z ustanovení § 11, podle něhož bude spolek půjčovati odbornou literaturu i zábavnou, jaká v jiných knihovnách nebývá, je patrno, že zařízení spolková skutečně přinášejí s sebou nebezpečí šíření homosexuality.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost jest na omylu, pokud úvodem svých vývodů spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že důvodem pro zákaz spolku byl domnělý protizákonný účel ohlášeného spolku. Toto pojetí nař. rozhodnutí se příčí jeho doslovnému znění, které výslovně zachovává v platnosti rozhodnutí stolice první s tou změnou, že spolek, jenž má býti utvořen, není protizákonný svým účelem, vylučuje tedy domněnku, že by žal. úřad spatřoval protizákonnost, tedy důvod pro zákaz spolku, v jeho účelu. Nař. rozhodnutí spatřuje důvod pro zákaz v protizákonném zařízení spolku, vycházejíc z předpokladu, že jest takového rázu, že přispěje k šíření a páchání trestního činu podle § 129 tr. zák.
Po této stránce se obrací stížnost ve svých vývodech výhradně proti názoru žal. úřadu, že by zařízení ohlášeného spolku byla taková, že by přispěla k šíření naznačeného trestního činu, zejména osobami, které sklony homosexuelními postiženy nejsou. Námitkou, obracející se proti této části nař. rozhodnutí se nss obírati nemusil, poněvadž druhý meritorní důvod, který byl žal. úřadu pohnutkou, aby vyslovil zákaz spolku, t. j. přesvědčení žal. úřadu, že proponované zařízení spolku je s to přispěti k páchání shora naznačeného trestného činu třebas i se strany osob homosexualitě již dávno propadlých, stížností vůbec napadán není, a poněvadž tento důvod, stejně jako celá řada dalších důvodů, vytýkajících stanovám vadu rázu formálního — jež právě tak stížností zůstaly nenapadený —, samy o sobě stačily k vydání potíraného zákazu, a nebylo by lze nař. rozhodnutí zrušiti ani tenkráte, kdyby výtky ve stížnosti obsažené byly uznány za správné.
Z důvodů těch slušelo tudíž stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 4613. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 786-788.