NPD documents search: Všehrd, 15 (1934) - Provádění francouzského sociálního pojištění

Č. 7045.

Bytová péče: Je nezákonné, odepře-li úřad správní vydati potvrzení podle § 4 zák. č. 48/25 o tom, že majitel podniku potřebuje bytu pro své zaměstnance, jen z (toho důvodu, že nejde o byt, nýbrž o kancelářské místnosti.
(Nález ze dne 21. ledna 1928 č. 988).
Prejudikatura: Boh. A:5353/26 a 6963/27.
Věc: František a Stanislav P. v J. (adv. Dr. Václ. Urban z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (za zúč. fin. prokuraturu v Praze vrch. kom. Dr. Jan Jaroš) stran potvrzení podle § 4 zák. o ochraně nájemníků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 12. listopadu 1926 vydala osp v J. st-lům na základě konaného šetření potvrzení podle § 4 zák. o ochraně nájemníků z 26. března 1925 č. 48 Sb., že nutně potřebují k účelům provozním k ubytování svých zaměstnanců ... dvou bytů v domě čp. ... v J., používaných od roku 1917 a pronajatých na dobu deseti let bernímu úřadu v J. — K odvolání fin. prokuratury v Praze jménem uživatele bytu zrušila zsp v Praze nař. rozhodnutím v odpor vzatý výměr pro nezákonnost, ježto potvrzení dle § 4 zák. č. 48/1925 má býti vydáno jen tehdy, jde-li o důvod výpovědi podle § 1, odst. 2. č. 11 cit. zák. a ustanovení tohoto paragrafu týká se toliko nájmu bytů a nikoliv kancelářských místností, o něž tu jde. Nss shledal stížnost důvodnou. Sedes materiae pro posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí leží v předpisech zák. č. 48/25 o ochraně nájemníků, jenž v úvodní větě § 1, odst. 1 odkazuje rozhodování o tom, jsou-li splněny zákonné předpoklady, za kterých lze uděliti neb odepříti svolení k tomu, aby pronajimatel bytu vypověděl smlouvu nájemní neb podnájemní, do pravomoci řádných soudů. Ze zásady té činí výjimku § 4 téhož zák., který stanoví, že — jde-li o důvod výpovědi podle § 1, odst. 2 č. 11 — musí potřeba podniku býti prokázána pravoplatným potvrzením pol. úřadu I. stolice, a předpisuje, aby za účelem tím bylo provedeno zvláštní řízení před pol. úřadem I. stolice, jež co do instančního postupu končí u pol. úřadu II. stolice. Podle tohoto zák. ustanovení musí se tedy pol. úřad I. stolice říditi, zjišťuje, zdali u toho kterého majetníka podniku je dána potřeba, aby k účelům provozním ubytoval svého zaměstnance při podniku v místnostech, jichž se žádost za svolení k výpovědi týká. Zda kromě potřeby podniku jsou splněny ostatní předpoklady, na které zák. v § 1, odst. 2 č. 11 váže svolení soudu k výpovědi, nepřísluší zjistiti a potvrditi úřadům správním, nýbrž spadá do působnosti řádných soudů. Na tomto stanovisku stojí také ustálená judikatura nss-u, jenž na příklad v nál. Boh. A 5353/26 vyslovil právní názor, že předmětem potvrzení dle § 4, odst. 1, věty 3. zák. č. 48/25 je pouze potřeba bytu pro podnik a nikoliv též, zda jde o byt zřízený při podniku pro ubytování zaměstnanců.
Když žal. úřad v tomto případě odepřel vydati žádané potvrzení z důvodu, že předpis § 1, odst. 2 č. 11 zák. č. 48/25 týká se toliko nájmu bytů a nikoliv kanc. místností, které nelze kvalifikovati jako byt, pak odepřel vydati potvrzení, přihlížeje k jiným důvodům, než které dle § 4 cit. zák. měl výlučně míti na zřeteli. Shledal proto nss, že nař. rozhodnutí nemá opory v zákoně.

Citace:

JINDŘICH, X.. Provádění francouzského sociálního pojištění. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 4, s. 165-165.