Č. 646.

Příplatek při výdeji chlebenek: Příjmem podrobeným dani z příjmu jest dle § 3 opatření stálého výboru ze dne 25. srpna 1921 č. 494 sb. z. a n. nejen příjem, již odhadní komisí stanovený, nýbrž též příjem, který si úřad pro účel eventuelního vybrání příplatku musí případně vyšetřiti sám, při čemž ovšem třeba zachovati zásadu slyšení strany.
(Nález ze dne 31. prosince 1920 č. 12782.)
Věc: Arnošt C. v Žamberce proti berní správě v Žamberce stran příplatku při odběru mlýnských výrobků. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Stěžovateli bylo městským úřadem v Žamoerku odepřeno osvobození od příplatku při odběru mlýnských výrobků. Námitky jeho proti tomuto odepření byly rozhodnutím berní správy v Žamberku ze dne 12. listopadu 1920 č. 189612 zamítnuty z důvodu, že stěžovatel nemá dle § 7, č. 2 nař. vlády ze dne 2. září 1920 č. 500 sb. z. a n. nároku na osvobození od zmíněného příplatku.
Stížnost naříká rozhodnutí to jako nezákonné a pro vady řízení.
Stěžovateli, jenž podal povinné prohlášení, že nemá ani majetku více než 30000 K ani důchodu více než 15000 K, nebyla dosud daň z příjmu pro berní rok 1920 předepsána. Ježto pro uložení příplatku na mlýnské výrobky jest rozhodujícím příjem dle zákona o ukládání daně z příjmu, měl prý býti příjem zjištěn dle předpisu tohoto zákona. Důchod jeho byl však odhadnut nikoliv odhadní komisí pro daň z příjmu, nýbrž berní správou, tedy orgánem nepříslušným; nebylo též provedeno řízení vytýkací, nebyly zjištěny zevnější známky živnosti a nebyl stěžovatel vůbec slyšen.
O stížnosti té nejvyšší správní soud uvážil toto:
Dle § 3 opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. z. a n. a dle § 7 prováděcího nařízení ze dne 2. září 1920 č. 500 sb. z. a n. jsou od příplatku 3 K za každý 1 kg mouky dle úředního odběrního listu osvobozeny kromě osob v § 4 uvedených, také osoby, resp. domácnosti, které dají u obce (výdejny úředních výkazních lístků) prohlášení ve znění nařízením stanoveném, že 1. nemají více než 30000 K jmění, které by podléhalo dávce z majetku a 2. že v minulém roce neměly ročního důchodu více než 15000 K, podrobeného dani z příjmu.
Z předpisů těch jest patrno, že pro povinnost platiti zmíněný příplatek jest — mimo případ majetku 30000 K, nepřicházející zde v úvahu — rozhodnou skutečnost, že osoba dotyčná měla v roce minulém, tedy v roce 1919 roční příjem přes 15000 K, podrobený dani z příjmu, tedy zdanitelný pro berní rok 1920 (§ 156 zák. o d. os.). Mluví-li opatření Stálého výboru o příjmu »podrobeném dani z příjmu«, nemíní tím po názoru soudu nikterak, že by zdanitelný příjem z roku 1919 pro berní rok 1920 musil býti již stanoven odhadní komisí a že daň z příjmu sama pro rok 1920 již dotyčné osobě musila by býti uložena, nýbrž má tu zajisté na mysli toliko zásadní berní povinnost dle IV. hlavy zákona o osob. daních, ježto by jinak musilo býti užito výrazu »příjem zdaněný daní z příjmu«. Pojem »příjmu podrobeného dani z příjmu« dlužno vyložiti tedy toliko v ten smysl, že nemíní se jím nijak příjem již odhadní komisí stanovený a současně zdaněný, že nemíní se tím případy, kdy dotyčná osoba se stala již berním dlužníkem, nýbrž že se tím myslí jen příjem po zákonu dani z příjmu podléhající, který teprve bude později komisí co do výše zjištěn a zdaněn a který si obec (výdejna lístků), resp. berní správa (na námitky strany) pro účel eventuelního vybrání příplatku stanoveného citovaným opatřením Stálého výboru eventuelně sama musí vyšetřiti (arg. § 3 slovo »při výpočtu důchodu« a »započítávají se«).
Stěžovatel popřel ve svých námitkách do odepření osvobození od příplatku, že by byl měl v roce 1919 příjmu většího přes 15000 K. Naříkané rozhodnutí neobsahuje však důvodů, proč vycházelo z předpokladu, že stěžovatel měl vyšší důchod než 15000 K, čímž straně jest znemožněno účinně se hájiti. Již z tohoto důvodu trpí naříkané rozhodnutí podstatnou vadou řízení.
Dle poznámky ve správních spisech nebyla daň z příjmu pro berní rok 1920 dosud vyměřena, ale činil prý dle téže poznámky příjem stěžovatelův v roce 1919 podle znaleckého dobrozdání, jehož přesný obsah ze spisů předložených není zjevný, přes 15000 K. Takové znalecké dobrozdání, na němž patrně se zakládá naříkané rozhodnutí — neboť ze spisů není patrno, že úřad konal ještě nějaké jiné šetření — nemůže však samo o sobě, nebyvší stěžovateli k podání námitek a důkazů sděleno, nijak stačiti k tomu, aby bylo lze pokládati za bezvadně zjištěno, že stěžovatel měl v roce 1919 větší příjem než 15000 K. Kdyby opatření Stálého výboru se svým prováděcím nařízením nemělo předpisů o zásadách, podle nichž jest provésti řízení před berní správou, která rozhodnutí s konečnou platností, musily by platiti pro řízení to všeobecné zásady, ovládající administrativní řízení vůbec, a byl by tedy i pro berní správu v důsledku toho závazným princip slyšení stran, podle něhož jest provésti řízení za součinnosti strany tak, aby mohla uplatniti své stanovisko a prokázati své tvrzení. Prováděcí nařízení k opatření Stálého výboru má však předpisy o řízení v § 9, v němž se také stanoví, že o nároku na osvobození od příplatku rozhoduje obec po případném předchozím šetření a že osvobození dlužno, odepříti obcí v každém případě, kde má důvodné pochybnosti o správnosti prohlášení strany a není sama s to, aby vlastním šetřením zjistila pravý stav věci. Dle toho jest tedy třeba šetření, jež dle zásad svrchu uvedených musí se zajisté díti za spolupůsobení strany, jíž nutno též sděliti výsledek šetření, aby podati mohla případné námitky a protidůkazy, a sděliti za týmž účelem důvodné pochybnosti.
V přítomném případě opominuly obě stolice provésti šetření, předepsané §em 9 cit. nařízení; stěžovateli nebyla dle spisů skutečně poskytnuta možnost hájiti účinně svůj nárok a rozhodnutím berní správy byla porušena zásada slyšení stran. Proto bylo zrušiti naříkané rozhodnutí pro podstatné vady řízení podle § 6, odst. 2 zák. o správním soudě.

Citace:

č. 646. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 825-827.