NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8432
Č. 8432.

Pojištění sociální: * Ustanovení § 160 odst. 1 lit. c) zák. č. 221/24, dle něhož jest pojistné oplatiti také za dobu, pro kterou pojištěnec má nárok na mzdu, i když nevykonává prací nebo služeb povinně pojištěných, lze použíti jen tehdy, když ať zákonnou normou, ať výslovnou úmluvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem jest tomuto přiznán takovýto nárok.
(Nález ze dne 17. února 1930 č. 10468/28.)
Prejudikatura: Boh. A 7122/28.
Věc: Ústřední sociální pojišťovna v Praze a zemědělská nemocenská pojišťovna v N. proti zemské správě politické v Praze o nemocenské, invalidní a starobní pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká pojistného — Č. 8432 —
invalidního a starobního, se zrušuje pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemědělská nemoc. pojišťovna v N. předepsala Bohumilu H., velkostatkáři v P., za jeho zaměstnance v obdobích od 28. listopadu 1926 do 28. května 1927 nemocenské, invalidní a starobní pojistné za každý den příspěvkových období. Stížnostem zaměstnavatele do dotyčných plat. výměrů vyhověla osp v N. výměrem ze 6. října 1927 a rozhodla, že jmenovaná pojišťovna je dle ustanovení § 160 zák. č. 221/24 oprávněna předepisovati pojistné nemocenské, invalidní a starobní za zaměstnance, kteří pracovali a měli nárok na mzdu jen šest dnů v týdnu nebo méně, toliko za dny pracovní. — — —
Zsp v Praze potvrdila nař. rozhodnutím tento výměr.
Stížnost, kterou podaly na toto rozhodnutí Ústř. soc. pojišťovna a zeměd. nemoc. pojišťovna v N., vytýká především jako vadu řízení, že stěžující si nemoc. pojišťovna během adm. řízení tvrdila, že zaměstnanci, o něž tu jde, měli mzdu měsíční, vedle mzdy na penězích měli také mzdu v naturáliích, pozůstávající ve stravě a bvtu, že na tuto mzdu měli nárok i v neděli a ve svátek a ii také pobírali, že se proto na ně vztahuje § 160 odst. 1 lit. c) zák. č. 221/24 i pro ten případ, kdyby nebyli v neděli a ve svátek vykonávali práce; tyto okolnosti že však nebyly v řízení vyšetřeny anebo aspoň nebyla nemoc. pojišťovna vyrozuměna o nějakém šetření a jeho výsledku a neměla možnosti vyjádřiti se k němu, podávati návrhy a námitky a hájiti svých práv.
O námitce té uvážil nss toto:
V odvolání z rozhodnutí úřadu I. stolice tvrdila stěžující si pojišťovna, že zmínění zaměstnanci měli mzdu měsíční, která se nevyplácí jen za dny pracovní, nýbrž za kalendářní měsíc, že dostávali v neděli a ve svátcích stravu, což jest prý na venkově hlavní součástí mzdy, poněvadž cena stravy převyšuje plat v hotovosti, a dovozovala z těchto okolností, čerpaných z vlastního seznání zaměstnavatelova a z četnického vyšetření, že bylo nutno při předepisování příspěvků nemocenských uplatňovati § 160 odst. 1 lit. c) cit. zák.
Aby bylo lze posouditi důvodnost uvedené námitky vadnosti, třeba si ujasniti význam v řízení uplatňovaných okolností.
Pracovní mzda — ať jest poskytována v penězích nebo v naturáliích — slouží k tomu, aby zaměstnanci zajistila živobytí netoliko ve dnech pracovních, nýbrž i ve dnech, kdy se nepracuje, zejména v neděli a o svátcích. Pojmově jest mzda úplatou za konanou práci. Již proto třeba poskytování mzdy připnouti k faktu konání prací nebo služeb bez ohledu na to, jak zaměstnanec mzdu vybírá a jak ji spotřebuje. Tento zásadní princip dochází přímého výrazu v samém zákoně č. 221/24, stanovícím v § 12 odst. 2: »Je-li smluvena mzda týdenní, považuje se za denní mzdu šestý díl její; jsou-li však práce nebo služby vykonávány po sedm dní, považuje se za denní mzdu sedmý díl týdenní mzdy. Je-li smluvena mzda měsíční, považuje se za denní mzdu dvacátý pátý díl její; jsou-li však práce nebo služby vykonávány po celý měsíc, jest denní mzdou třicátý díl mzdy měsíční. Nebyl-li zaměstnanec po celé takové období plně zaměstnán, jest denní mzdou podíl mezi vydělanou mzdou v tomto období a počtem jeho pracovních dní.«221/1924 sb., § 12.2 — Č. 8433 —
Obdobně stanoví § 95 I, posl. odstavec o nemocenském, jež má pojištěnci býti náhradou za ztracenou mzdu, že nemocenské nepřísluší za neděli, pokud neschopnost k práci netrvá déle než 14 dní, leda že pojištěnec, požívající týdenní (měsíční) mzdy, vykonával práce nebo služby po sedm dní (měsíc), a dále, že se nemocenské neposkytuje za poslední den neschopnosti k práci, nepracuje-li se toho dne.
Zákonodárce stojí tudíž na stanovisku, že se mzda za neděle, resp. dny, kdy se nepracuje, neplatí, že proto mzdu k výpočtu denní mzdy jest rozvrhnouti na dny pracovní, a vyslovuje tím právní presumpci, že se mzda pobírá jen za dny práce.
Podle toho tedy okolnost, že je smluvena a placena mzda týdenní nebo měsíční a že se zaměstnanci dostává naturálií každodenně, neprokazuje ještě, že zaměstnanec dostává mzdu, resp. má nárok na mzdu i za dny, kdy nevykonává pro zaměstnavatele žádných prací nebo služeb. Proto ustanovení § 160 odst. 1 lit. c), dle něhož jest pojistné platiti také za dobu, po kterou pojištěnec má nárok na mzdu, i když nevykonává prací nebo služeb povinně pojištěných, lze použiti jen tehdy, když ať zákonnou formou ať výslovnou úmluvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem jest tomuto přiznán takovýto nárok, když tedy použití zákonné presumpce, že mzda se platí za dny práce, se výslovně vylučuje.
Že by v daném sporu bylo šlo o takový případ nároku na mzdu i za dny, kdy se nepracovalo, nebylo během řízení správního ani tvrzeno ani dokazováno a neměl proto žal. úřad podnětu, aby v tomto směru konal šetření. Okolnosti pak, jež strana v řízení uplatňovala, jsou dle toho, co právě řečeno, pro posouzení daného případu nerozhodné; není pak vadou řízení, nekonal-li úřad o okolnostech nerozhodných šetření za účasti stran. — — —
Dále vytýká stížnost nař. rozhodnutí nezákonnost, pokud vyslovilo, že pojistné invalidní a starobní jest předepisovati pouze za dny pracovní, a to právem.
Pojistné invalidní a starobní, na rozdíl od pojistného nemocenského, jež se vyměřuje a platí podle dnů, jest stanoveno v § 158 zák. č. 221/24 podle týdne pevnou, nedělitelnou sazbou, takže nemá pro stanovení a předpis tohoto pojistného významu, zda pojištěnec pracuje všech sedm dní v týdnu, nýbrž rozhodným jest jen, že v týdnu pracoval a dostával mzdu. Platí se tudíž pojistné invalidní a starobní celou týdenní částkou, stanovenou v cit. § 158, i když pojištěnec všech sedm dní v týdnu nepracuje. Tento právní názor vyslovil nss již v nál. Boh. A 7122/28.
Nař. rozhodnutí, jež, pokud se zabývá předpisem pojistného invalidního a starobního, dospělo k odchylnému právnímu názoru, bylo proto zrušiti v této části jako nezákonné podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8432. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 392-394.