NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Č. 4893
.
Obecní volby: I. * Účast člena volební komise nelegálně jmenovaného (za stranu nepodavši platnou kandidátní listinu) v jednáních volební komise sama o sobě netvoří důvod pro zrušení volby, dokud není zjištěno, že účast tato měla vliv na výsledek volby. — II. * Shodnost rozmnožených kandidátních listin intendovaná §em 25 ob. ř. vol. není porušena tím, že se kandidátní listiny od sebe lišily označením »Kandidátní listina« a »čís.« proti »Kandidatenliste« a »No.« — III. * Pouhé zjištění, že ve volební místnosti se agitovalo, bez bližšího konkretisování způsobu agitace a jejího účinku a vlivu, není důvodem pro zrušení volby.
(Nález ze dne 11. září 1925 č. 16836).
Věc: Alois D. a spol. v Š. (adv. Dr. Frant. Ulberth z Prahy) proti zemské správě politické v Opavě (za zúčastněnou stranu Bedř. St. — adv. Dr. Jos. Schlecht z Prahy) o volbu do obecního zastupitelstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Proti volbě do ob. zastupitelstva v Š., konané dne 6. září 1923, podali Bedřich Št. a spol., pak Ferdinand P. a spol. námitky. Žal. úřad, vyhovuje těmto námitkám, zrušil podle § 56 ob. ř. vol. celé volební řízení, poněvadž zjistil takové vady, které mohly míti vliv na výsledek volby, zejména zjistil, že byla vážně porušena svoboda, čistota a tajnost volby. K bližšímu odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo uvedeno: »Hlavní vadou řízení bylo, že k volebním komisím jednotlivých volebních obvodů přivzati byli zástupci skupiny volební, jejíž kandidátní listinu místní komise ve své schůzi dne 4. září 1923 pravoplatně zamítla. Toto usnesení úplně odpovídá ustanovení posledního odst. § 21 ob. ř. vol., dle něhož jest ke každé kandidátní listině připojiti písemné vlastnoručně podepsané prohlášení všech kandidátů, že kandidaturu přijímají. Z nedostatku takových prohlášení byla místní komise oprávněna kandidátní listinu s označením »unpolitische deutsche und polnische Parteien in O.« zamítnouti. Volební komise má míti tolik členů, kolik síran podalo platné kandidátní listiny, v tomto případě zúčastnili se však schůzí volebních komisí a spoluúčinkovali na jejich usneseních i zástupci oné zmíněné skupiny, jejíž kandidátní listina byla místní komisí pravoplatně zamítnuta. Dále bylo nahlédnutím do volebních zápisů zjištěno, že vyvěšením agitačních plakátů atd. přímo u vchodu do nejedněch volebních budov, ba i ve volební místnosti samé se agitovalo, kterýžto postup odporuje § 37, odst. 2 ob. ř. vol. a obmezuje svobodu volby. Při přezkoumání kandidátních listin bylo zjištěno, že nejsou všechny stejné, nýbrž že mají odlišné značky a nápisy (ku př. »čís.«, »No.«, »kandidátní listina«, »Kandidatenliste«). Tím se porušuje § 25 ob. ř. vol., který výslovně stanoví, že kandidátní listiny nesmějí míti odlišných značek nebo znamení a maří se tím zachování tajnosti volby.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 32 zákona z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. má volební komise, jež volbu řídí, složena býti tak, aby každá kandidující volební skupina měla v ní po jednom zástupci a náhradníku. Za kandidující volební skupinu dlužno pokládati onu, která v čas obecnímu úřadu předložila kandidátní listinu, jež po řízení v § 22 a násl. cit. z. uznána byla platnou.
Když v daném případě byl do volební komise jmenován člen a náhradník také za stranu »Unpolitische deutsche und polnische Parteien in O.«, jejíž kandidátní listina — jak nesporno — nebyla uznána za platnou, byl tím zajisté porušen předpis § 32 ob. ř. vol. Nedbání předpisu toho, jehož podstatný obsah již svrchu byl uveden, není však v zákoně ohroženo sankcí zmatečnosti, a není proto možno nedodržení a porušení tohoto předpisu samo o sobě pokládati již za důvod neplatnosti volby, který by vedl za všech okolností k jejímu zrušení.
Když tomu tak není, dlužno od případu k případu posuzovati, zdali jmenování zástupce neoprávněné strany do volební komise, — což jest beze vší pochyby vadou řízení volebního, — jest vadou takovou, která mohla míti vliv na výsledek volby, neboť jen taková vada mohla by dle § 56 ob. ř. vol. vésti ke zrušení volby. Nelze zajisté pustiti ze zřetele, že takové nelegální účastenství zástupce neoprávněné strany ve volební komisi samo o sobě ještě svobodu, čistotu nebo tajnost volby vážně neporušuje, a že mohou se vyskytnouti případy, kdy jest jakékoliv porušení těchto náležitostí volby přímo vyloučeno, ku př. bylo-li by zjištěno, že ilegální člen volební komise do komise se nedostavil, nebo sice se dostavil, ale v ní buď k rozhodování nějakých sporných otázek vůbec nedošlo, nebo že při hlasování o sporných otázkách onen ilegální člen komise zůstal v minoritě nebo hlasování se zdržel a pod. Proto také § 33 ob. ř. vol. odkládá stížnost do rozhodnutí volební komise až do námitek proti volbě, o nichž platí zásada § 56 téhož zákona výše již vzpomenutá.
Bylo by tedy v daném případě k odůvodnění námitky, o kterou jde, zapotřebí, aby bylo zjištěno, že a jaký vliv mohlo míti účastenství zástupce strany »Unpolitische deutsche und polnische Parteien« ve volební komisi na rozhodování této komise o sporných otázkách při volbě se naskytnuvších a tím na provedení volebního aktu.
Nař. rozhodnutí po této stránce neobsahuje žádného positivního zjištění a také neměl žal. úřad podnětu, aby ke zjišťování takovému přikročil, když strany námitky podávající tuto svoji námitku v ohledu právě vytknutém nekonkretisovaly a neuvedly skutečnosti, ze kterých by se dovoditi dalo, že účastenství neprávem jmenovaného člena volební komise způsobilo takové vady řízení, které mohly míti vliv na výsledek volby.
Žal. úřad zřejmě vycházel z předpokladu, že, byl-li jmenován členem volební komise zástupce volební skupiny, jejíž kandidátní listina byla pravoplatně zamítnuta a spoluúčinkoval při usneseních volební komise, zakládá to takovou vadu řízení, která za všech okolností musí míti vliv na výsledek volby. Tento názor však příčí se zákonu, jak právě bylo vyloženo. V podstatě totéž platí též o druhém důvodu, kterého nař. rozhodnutí použilo ke zrušení volby, totiž o provádění agitace. Skutkovým podkladem pro námitku nedovolené agitace, kterým jest též nss při svém rozhodování vázán (§ 6, odst. 1. zák. o ss), jest, že vyvěšením plakátů atd. přímo u vchodu do ne jedněch volebních budov, ba i ve volební místnosti samé se agitovalo. Žal. úřad neuvádí ani konkrétní fakta, ve kterých agitaci vidí, ani nečiní zmínku o vlivu této agitace na výsledek volby.
Vychází tedy žal. úřad z předpokladu, že vyvěšení agitačních plakátů na budově, v níž volební místnost se nalézá, nebo ve volební místnosti samé bez ohledu na její vliv na výsledek volby, tedy za všech okolností a absolutně způsobuje vadu řízení, jež musí vésti ke zrušeni volby nebo její části.
Názor ten nelze uznati správným. § 37 ob. ř. vol. sice zakazuje agitovati ve volební místnosti mezi voliči, a § 68 téhož zákona prohlašuje agitaci v budově, v níž jest místnost volební, za přestupek, na který ustanovuje určité tresty, ale z toho ještě neplyne, že nedovolená agitace sama o sobě a za všech okolností tvoří důvod pro zrušení volby. Opak vychází z předpisu § 56 cit. z., který prohlašuje jen takové vady volebního řízení za důvod pro zrušení volby, které mohou míti (scil. v konkrétním případě) vliv na výsledek volby, zejména vážně porušiti svobodu, čistotu a tajnost volby. Že by agitace v daném případě byla toho způsobu a že a jaký vliv mohla míti na výsledek volby, netvrdily ani námitky, ani toho nezjišťuje nař. rozhodnutí. Dokud však nebyl konkrétně naznačen způsob agitace ve volební místnosti a dokud nebylo zjištěno, že tato agitace a vedle ní vyvěšení plakátů na určité budově (nař. rozh. zjišťuje jen, že se to stalo na nejedněch volebních budovách) přimělo určitý počet voličů, aby proti vlastní vůli a přesvědčení hlasy své odevzdali a tak na své svobodě volební újmy utrpěli, a dokud není lze dle počtu toho usouditi, že jest dostatečným, aby na výsledek volby vliv měl, není tu důvodu pro zrušení volby. Opačný názor žal. úřadu jest právně mylný a se zákonem v odporu.
Konečně užil žal. úřad jako důvodu ke zrušení volby i té skutečnosti, že kandidátní listiny nebyly všechny stejné, majíce odlišné značky a nápisy. Odlišnost tu shledal úřad v tom, že některé mají nápis »kandidátní listina«, jiné »Kandidatenliste« a označeny jsou buď »čís.« nebo »No.
§ 25 ob. ř. vol., jednaje o rozmnožení kandidátních listin, přikazuje, že kandidátní listiny všech volebních skupin musí co do písma a co do velikosti, jakosti a barvy papíru se shodovati, a zakazuje, aby měly odlišné značky nebo znamení. Předpis ten dán jest zřejmě na ochranu tajnosti volby. Úmysl zákona směřuje zde k tomu, aby kandidátní listiny, z nichž jednu volič odevzdává jako hlasovací lístek, na tolik se spolu shodovaly, aby nebyly rozdíly mezi nimi tak patrné, že by při volbě mohlo býti pozorováno, které strany lístek volič odevzdává, nebo které strany lístek si ponechává a které odkládá, což by porušovalo tajnost volby. K požadavkům takovéto shodnosti však nepatří, a zákon k nim také nepočítá, aby kandidátní listiny byly téhož obsahu a aby byly sepsány a vytištěny toliko jedním jazykem. Nelze proto v označeních »kandidátní listina čís.. . .« a »Kandidatenliste No.« shledávati odlišné značky nebo znamení, které by se příčily požadavku § 25 vol. ř. po shodnosti rozmnožených kandidátních listin. Nesrovnává se tudíž nař. rozhodnutí ani v této své části se zákonem, a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4893. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 103-106.