Č. 8205.

Zaměstnanci veřejní: I. Soudce, převedený do platů zák. č. 103/26 podle ustanovení odst. 4 § 173 cit. zák., nemá nároku na to, aby k rozhodné době určené podle tohoto předpisu byla pro stanovení výše jeho základního služného připočítána ještě doba přípravné služby podle odst. 2. § 173 plat. zák. — II. K výkladu předpisu § 151, odst. 6 zák. č. 103/26 o opravě nesprávné výplaty služ. příjmů.
(Nález ze dne 30. října 1929 č. 19 220.)
Věc: Dr. Michal G. v N. proti ministerstvu spravedlnosti (vrch. min. kom. Dr. Jos. Dušek) o služební platy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle spisů nastoupil st-l soudní službu dne 1. srpna 1911, vykonal zkoušku soudcovskou dne 29. listopadu 1915, byly mu poukázány dekretem presidia soudní tabule v Bratislavě z 23. listopadu 1920 od 1. května 1920 požitky dle 1. plat. stupně 7. hodn. třídy, a dekretem téhož presidia z 12. března 1924 požitky dle 2. stupně plat. 7. hodn. třídy od 1. května 1923. Výnosem žalovaného úřadu z 3. listopadu 1926 byl přeložen jako okr. soudce 7. hodn. třídy v stejné hodnosti ke své žádosti od okr. soudu ve St. k sedrii v N., kdež mu od 1. prosince 1925 byl poukázán soudcovský přídavek sedriální. Dekretem presidia soudní tabule v Bratislavě z 6. dubna 1926 byly mu poukázány požitky dle 1. stupně plat. 6. hodn. třídy od 1. května 1926. Dekretem z 30. července 1926 byl převeden do nových platů zák. č. 103/26 tím způsobem, že mu od 1. ledna 1926 byly poukázány platy: základní služné 6. stupně a funkční služné 6. stupnice, stupeň a), dále činovné, výchovné a vyrovnávací přídavek s tím dodatkem, že se zvýší jeho základní služné dnem 1. července 1928 a funkční služné dnem 1. ledna 1929. Při tom postupovalo presidium soudní tabule podle ustanovení § 173 odst. 4 plat. zák., zjištivši dobu rozhodnou 15 roky 6 měsíci (5+5+5 roků 8 měsíců). V námitkách do tohoto dekretu podaných žádal st-l, aby mu nejbližší postup do vyššího stupně základního služného byl povolen již dnem 1. dubna 1926, v nejhorším případě dnem 1. července 1926, a dále aby současně mu bylo přiznáno tomuto služnému odpovídající funkční služné 6. b). Výměrem presidia soudní tabule z 5. října 1926 byly námitky tyto zamítnuty, při čemž presidium stanovilo, že příští zvýšení základního služného má nastati dnem 1. července 1927. Spolu upravilo služ. příjmy st-lovy od 1. května 1926 podle § 215 odst. 2 plat. zák. vzhledem k tomu, že pobíral od 1. května 1926 požitky 1. stupnice plat. 6. hodn. třídy. Při tom vzalo za podklad příjmy dle funkčního služného 6. a), zamítnuvši žádost za přiznání funkčního služného 6. b) dle §§ 44, 46, 174 plat. zák.
Odvolání z tohoto výměru nebylo podáno.
Na to změnilo presidium soudní tabule opatřením z 23. května 1927 z moci úřední svůj výměr z 5. října 1926 stran základního služného, prohlásivši, že má st-l nárok na 6. stupeň základního služného od 1. ledna 1926 a na další postup až od 1. července 1928. V námitkách do tohoto výměru podaných žádal st-l, aby bylo uznáno, že mu 7. stupeň základního služného patří již od 1. července 1927 a stupeň b) 6. stupnice funkčního služného od 1. července 1926. Výměrem z 9. června 1927 vyřídilo presidium námitky tyto meritorně, pokud byly vzneseny stran základního služného, zamítnuvši je jako bezdůvodné, odmítlo však rozhodovati o námitkách, pokud se obírají funkčním služným, vzhledem k tomu, že napadený jimi výměr presidia z 23. května 1927 se nezabýval funkčním služným vůbec, a výměr presidia z 5. října 1926, jednající též o funkčním služném, nebyl vzat v odpor opravným prostředkem a tudíž nabyl právní moci. — Odvolání z tohoto výměru podané žal. úřad nař. rozhodnutím dílem zamítl jako bezdůvodné, dílem odmítl jako nepřípustné.
Stížnost k nss navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno jako nezákonné a aby bylo rozhodnuto: 1. že se st-li stanoví nejbližší postup do vyšší platové stupnice (7.) na základě odst. 4 § 173 plat. zák. a vzhledem na poslední větu odst. 2. § 192 dnem 1. července 1927, 2. že stran funkčního služného se zaraduje do stupně b) 6. stupnice funkčního služného dnem 1. července 1926 ve smyslu poslední věty lit. e) odst. 2. § 174 a po rozumu odst. 2. § 215 plat. zák.
Nss uvážil o stížnosti toto:
A). Základní služné:
Mezi stranami není sporno, že převedení st-le do základního služného soudcovského státi se mělo podle ustanovení § 173 plat. zák. St-l tvrdí však, že mu přísluší 7. stupeň základního služného již od 1. července 1927, a to s hlediska odst. 2. a 4. § 173 plat. zák. Názoru tomuto nemohl nss přisvědčiti.
Část sedmá plat. zákona, jednající o převodu zaměstnanců státních do nových platů, obsahuje stran převodu soudců v § 173 odst. 2 až 4 předpisy pro stanovení výše základního služného soudců. Při tom určuje v odst. 2 tohoto paragrafu, že se má stanovení výše základního služného provésti podle doby rozhodné (§ 197), již tvoří započítatelná (započtená) služ. doba od výkonu soudcovské zkoušky, nejméně však započítatelná (započtená) služ. doba zkrácená o tři roky. Z této zásady stanoví zákonodárce v odst. 3. § 173 plat. zák. výjimku pro stanovení výše základního služného soudců, kteří jsou trvale ustanoveni na služ. místech zařáděných do 1, 2 a 3 stupnice funkčního služného, dále v odst. 4. § 173 plat. zák. výjimku potud, že u soudců, kteří jsou ustanoveni na služ. místech zařáděných do 4. až 7. stupnice funkčního služného nebo na služ. místech zařáděných do druhé skupiny soudcovských míst a kteří mají vyšší požitky, než které by jim příslušely podle lhůt časového postupu, jest pro stanovení výše základního služného rozhodnou (§ 197) doba, kterou by měli v den účinnosti zákona, kdyby byli dosáhli svých požitků časovým postupem. Předpis poslední věty odst. 4. § 173 a předpis odst. 3. tohoto paragrafu nepřichází v dnešním sporu v úvahu, netřeba se proto jimi zabývati.
Z uvedeného patrno, že v případě převodu podle odst. 2. § 173 jest okolnost, jaké požitky soudce převáděný v den převodu má, úplně irelevantní; rozhodnou jest jen doba podle odst. 2. § 173 a § 197 plat. zák. V případě převodu podle prvé věty odst. 4 § 173 rozhoduje naopak výše požitků v den účinnosti zák. plat. pobíraných a na tomto základě vyšetřená ideální doba, vypočtená jen podle ustanovení o časovém postupu.
Ze znění a smyslu odst. 2. a 4. tohoto paragrafu plyne dále, že jest převod soudců do základního služného provésti výlučně podle ustanovení odst. 4. § 173 plat. zák., jsou-lil dány podmínky v tomto zákonném předpisu stanovené, naproti tomu podle odst. 2. § 173 plat. zák. tehdy, když ustanovení odst. 4. tohoto paragrafu nemá místa. Vyloučeno jest však současné použití metody převodní podle odst. 2 a odst. 4 § 173 plat. zák.
St-l nebrojí proti tomu, že převod jeho byl proveden podle § 173 odst. 4 plat. zák.; naopak jak v adm. řízení tak i ve stížnosti staví se sám na toto stanovisko. Pak nemůže však s úspěchem domáhati se toho, aby mu k rozhodné době zjištěné podle odst. 4. připočten byl ještě jeden rok z přípravné služby podle odst. 2., čili aby převodní metoda odst. 4. a převodní metoda odst. 2. byly kombinovány. Že by však převod provedený podle odst. 4. § 173 plat. zák. jinak nebyl správný a v kterém směru, toho stížnost sama netvrdí.
II. Funkční služné:
St-l uplatňoval v adm. řízení nárok na přiznání funkčního služného 6. b) od 1. července 1926. Žal. úřad nař. rozhodnutím nejudikoval věcně o tomto nároku, nýbrž odmítl meritorně rozhodnouti, poněvadž funkční služné st-lovo bylo stanoveno pravoplatně již výměrem presidia soudní tabule z 5. října 1926, jehož st-l v odpor nevzal, kdežto výměr presidia z 23. května 1927, jenž zavdal podnět k adm. řízení ukončenému nař. rozhodnutím, měl za předmět jen otázku služného základního, nikoli však funkčního služného st-lova.
Za tohoto stavu jsou námitky stížnosti, které se obírají nárokem st-lovým na funkční služné 6. b) po stránce meritorní, vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss nepřípustný, a nss-u možno se zabývati jenom těmi námitkami, jež směřujíce proti odmítavému výroku nař. rozhodnutí snaží se dovoditi, že úřad byl povinen i v otázce funkčního služného st-lova vydati rozhodnutí meritorní.
Stížnost poukazuje tu nejprve na ustanovení odst. 6. § 151 plat. zák., podle něhož je prý st-l oprávněn do 3 let uplatňovati nároky na zvýšení služ. příjmů, které mu dle platných předpisů náležejí. Nehledě však k tomu, že st-l ani v námitkách z 1. června 1927 ani ve svém odvolání o tento předpis se neopíral, nelze přisvědčiti závěrům, které stížnost z něho vyvozuje.
Podle prvé věty odst. 6 § 151 může zaměstnanec, byly-li mu vypláceny služ. příjmy nižší, než mu podle vydaných výměrů příslušely, nebo nebylo-li včas učiněno z moci úřední opatření o zvýšení služ. příjmů, na něž zaměstnanec měl podle platných předpisů nárok, uplatňovati nárok na doplatek scházejících částek pouze do tří roků od splatnosti té které nesprávně vyplacené částky. Z ustanovení tohoto je tedy patrno, že zaměstnanec může se domáhati správné výplaty již vyměřených služ. příjmů, pokud se týče výplaty služ. příjmů podle platných předpisů sice jemu příslušejících, jemu však správním úřadem, ač týž tak z moci úřední měl učiniti, nevyměřených. V prvém případě jde o omyl při účetním výpočtu dekretálně správně vyměřených příjmů aneb o omyl při výplatě správně vyměřených i vypočtených příjmů. Druhý případ má na mysli, že zaměstnanec má nárok na zvýšení služ. příjmů, že však zvýšení toto z důvodů jakýchkoliv nebylo provedeno, ač správní úřad tak z moci úřední měl učiniti. Zaměstnanec neztrácí sice ani v prvém ani v druhém případě nárok na doplatek nesprávně vyplácených, avšak správně vyměřených služ. příjmů, pokud se týče na zvýšení služ. příjmů od termínu, jak se podává z platných předpisů, nemůže však v obou případech požadovati výplatu jemu příslušejících příjmů za dobu delší než tři roků počítajíc od splatnosti té které nesprávně vyplacené částky. Tímto ustanovením nejsou tedy nijak omezeny předpisy předchozích odstavců § 151, z nichž nepochybně vychází, že bylo-li — ať z moci úřední, ať na žádost zaměstnance — vydáno nějaké rozhodnutí o jeho služ. příjmech, a má-li zaměstnanec za to, že tímto rozhodnutím nebylo vyhověno jeho zákonným nárokům, musí proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě námitkami, resp. odvoláním se brániti, jinak nabývá rozhodnutí ono právní moci a zaměstnanec je se svým nárokem prekludován.
V daném případě rozhodlo presidium soudní tabule výměrem z 5. října 1926 zamtíavě o nároku st-lově na funkční služné 6. b), st-l nepoužil však proti tomuto rozhodnutí opravného prostředku, jejž mu dává odst. 2 § 151 plat. zák., a právem tedy mohl žal. úřad meritorní rozhodnutí o témž nároku, st-lem z podnětu výměru presidia soudní tabule z 23. května 1927 opětně vzneseném, s poukazem na právní moc výměru z 5. října 1926 odmítnouti.
St-l namítá dále, že žal. úřad měl námitky jeho považovati v nejhorším případě za žádost o znovu upravení funkčního služného dle platných předpisů, kdyžtě se soudní tabule při své úpravě na úkor jeho zmýlila. Omyl shledává v tom, že soudní tabule nevzala zřetele k tomu, že st-l od 1. května 1926 postoupil do požitků 1. stupně 6. hodn. třídy, že tedy dle § 215 odst. 2. a § 174 odst. 2. lit. e) plat. zák. měl býti zařaděn od 1. května 1926 pokud se týče od 1. července 1926 do stupně b) 6. stupnice funkčního služného.
Chce-li se snad st-l touto námitkou dovolávati obnovy řízení, třeba na to poukázati, že právní prostředek ten jest podle všeobecných zásad platných pro řízení správní — vyjímajíc specielní ustanovení zákonná, obnovu i za jiných podmínek připouštějící — k návrhu strany přpustným jen tehdy, když k platnosti jsou přiváděny takové nové, pro rozhodnutí závažné okolnosti skutkové nebo průvody, které za dosavadního řízení před vydáním rozhodnutí vůbec známy nebo poznatelny nebyly (viz nál. Boh. A 923/21 a 1413/22), a jež strana v provedeném správním řízení beze své viny produkovati nemohla.
Jak bylo již shora uvedeno, neuplatňoval st-l v řízení správním nové skutkové okolnosti nebo průvody, nýbrž domáhal se nové úpravy funkčního služného jedině z důvodu, že omylem úřadu co do právního posouzení věcí nebylo služné toto správně vyměřeno ve smyslu § 215 odst. 2. a § 174 odst. 2. lit. e) plat. zák. a dožadoval se tedy nové úpravy jedině pro domnělý omyl právní, který však obnovu řízení odůvodniti nemůže.
Uvádí-li stížnost dále, že zákon toho nevylučuje, aby úprava služ. příjmů úřadem provedená nebyla ve prospěch zaměstnance změněna, nezískává tím nic pro svoje stanovisko, nemůže-li prokázati, že zákon na takovou změnu dává zaměstnanci právní nárok.
Namítá-li st-l konečně, že soukromoprávní nárok na náhradu škody způsobené zaměstnanci nesprávným vyměřením služ. příjmů zaniká jenom uplynutím promlčecí lhůty, která v daném případě dosud neprošla, stačí na to poznamenati, že se tu nejedná o soukromoprávní nárok na náhradu škody, který by ostatně nemohl býti uplatňován před správními úřady, resp. před nss-em, nýbrž o nárok veřejnoprávní na vyměření služ. příjmů, pro který předpisy soukromého práva neplatí.

Citace:

č. 8205. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 328-332.