NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 7928.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. — Řízení správní (Slovensko): * Předpis § 194 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb., dle něhož lhůtu podle tohoto zákona je považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání prokazatelně odevzdáno poště nebo telegrafu, předpokládá, že podání na místo podací zákonem stanovené skutečně došlo.
(Nález ze dne 3. května 1929 č. 8860.)
Prejudikatura: Boh. A. 7094/28.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v T. proti ministerstvu sociální péče o pojištění pro nemoc, invaliditu a stáří.
Výrok: Nař. rozhodnuti se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ondřej K., mlynář v N., odvolal se z plat. výměru okr. nemoc. pojišťovny v T. z 23. září 1926, kterým mu bylo předepsáno pojistné za zaměstnance Julia G. na měsíc červenec 1926 v částce 56 Kč 26 h, ježto zaměstnanec ten již od 20. dubna 1926 není u něho zaměstnán. Okr. úřad v T. výměrem z 25. listopadu 1926 odvolání to jako bezdůvodné zamítl s odůvodněním, že st-l netvrdí, že by byl řádně svého pomocníka Julia G. z pojištění odhlásil a proto musí ve smyslu odst. b) § 160 zák. č. 221/24 platiti pojistné, dokud zaměstnance dle předpisu § 17 cit. zák. neodhlásí. Župní úřad v Nitře rozhodnutím z 2. března 1927 k odvolání Ondřeje K. zrušil rozhodnutí okr. úřadu, vyhověl stížnosti a nařídil, že příspěvek pro Julia G., vyměřený úhrnem 56 Kč 26 h, jest vymazati. V důvodech se praví, že bylo zjištěno, že Julius G. od 20. dubna 1926 skutečně není zaměstnán u st-le a že odhlášení bylo pravidelně vyplněno a na poštu dáno ještě v měsíci dubnu 1926. Min. soc. péče nař. rozhodnutím odvolání okr. nemoc. pojišťovny z rozhodnutí žup. úřadu nevyhovělo z jeho důvodů, podotýkajíc k námitkám pojišťovny, že výpovědí Gašpara G. je prokázáno, že Ondřej K. Julia G. řádně v dubnu 1926 odhlásil.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad vzal za zjištěno, že Ondřej K. Julia G. v dubnu 1926 z pojištění řádně odhlásil, aniž přihlédl k tomu, že pojišťovna v řízení úředně potvrdila, že odhláška k ní nedošla. Okolnost, že se úřad tímto tvrzením pojišťovny vůbec nezabýval a že se odvolává na seznání notáře Gašpara G., jenž potvrdil, že odhlášku G. v dubnu 1926 sám vyhotovil a že K. tuto odhlášku zanesl na poštu, nenechává vzejíti pochybnosti o tom, že žal. úřad jest názoru, že odevzdání odhlášky pošt. dopravě platí za podání odhlášky u pojišťovny a to i tenkráte, když odhláška pojišťovny vůbec nedošla. Názoru tomu vytýká stížnost právem nezákonnost.
Ani rozhodnutí úřadu 2. stolice, ani nař. rozhodnutí necituje žádný zákonný předpis, z něhož vyvodily právě zmíněný názor, že odevzdání odhlášky pošt. dopravě platí za podání u pojišťovny; nelze proto s bezpečností seznati, zdali otázku tu řešily podle § 14 zák. čl. XIX:1907 — platného do 1. července 1926 —, či podle § 17 zák. č. 221/24.
Žádný z těchto předpisů nedává však úřadu za pravdu. Vyslovilť nss již v nál. Boh. A 6489/27 a Boh. A 7094/28 názor, že nestačí, byla-li přihláška (odhláška) odevzdána ve lhůtě poštovní dopravě s určením pro nemoc, pokladnu, nýbrž je třeba, aby ve lhůtě došla pokladny. Zákon č. 221/24 má pak v § 17 ustanovení obdobné §§ 12 a 14 zák. čl. XIX:1907, jež předpisuje, že zaměstnavatel jest povinen přihlásiti u příslušné nemoc. pojišťovny osoby u něho zaměstnané, jež podléhají pojistné povinnosti, nejpozději 3. dne ode dne, kdy pojištěnec počal vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné, a odhlásiti je v téže lhůtě ode dne, kdy pojištěnec přestal je vykonávati. Jest tedy i dle tohoto předpisu nemoc. pojišťovna zákonným podacím místem pro přihlašování a odhlašování pojištěnců.
Že by se odevzdání poštovní dopravě s určením pro nemoc, pojišťovnu rovnalo podání u pojišťovny, nerozumí se však samo sebou, bylo by zapotřebí zvláštního předpisu v tomto směru. Takovýto předpis spatřuje asi žal. úřad v § 194 zák. č. 221/24. Předpis ten stanoví však pouze, že lhůtu podle tohoto zák. jest považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání prokazatelně odevzdáno poště nebo telegrafu; nemá tedy předpisu, jímž by se měnilo ustanovení zákona obsažené v cit. § 17 o místu podacím v tom smyslu, že by v případě použití pošty nastupovala pošta jako podací místo za nemoc. pojišťovnu. Ustanovení § 194 o zachování lhůty jest povahy výjimečné, musí býti proto vykládáno striktně a nelze mu přikládali význam širší nežli ten, jenž odpovídá jeho znění a zřejmému úmyslu, t. j. že podání došlá po uplynutí lhůty na místo podací, tímto zákonem stanovené, považovati jest za včasná, byla-li prokazatelně ještě ve lhůtě odevzdána poště nebo telegrafu. V daném případě však nejde o včasnost odhlášky došlé pojišťovně, nýbrž o otázku zcela jinou, jež se zachováním lhůty § 17 nemá nic společného, t. j. o otázku, zda odhláška pojišťovně vůbec došla. Neměl tedy úřad pro svůj shora zmíněný právní názor podkladu ani v § 17 ani v § 194 cit. zák. a není také všeobecného předpisu, z něhož by názor ten se mohl dovoditi. Veden jsa nesprávným právním názorem, opomenul žal. úřad zabývati se tvrzením pojišťovny, že jí odhláška Julia G. vůbec nedošla. Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost podle § 7 zák. o ss a odpadla tím potřeba zabývati se vývody stížnosti, obírajícími se významem slova »prokazatelně«, použitého v cit. § 194, a námitkou, že zjištění úřadu, že odhláška G-ova byla odevzdána poště, nemá ve spisech podkladu.

Citace:

č. 7928. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 717-719.