NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 1679.

Právo předkupní (§ 1075 obč. zák.).
Řádnou jest nabídka, seznamuje-li předkupníka s tím, že, komu a za jakých podstatných podmínek má nemovitost býti prodána.
Nestala-li se původní nabídka oprávněnému z práva předkupního způsobem řádným, běží lhůta § 1075 obč. zák. ode dne, kdy se oprávněný jiným způsobem dověděl o obsahu kupní smlouvy s osobou třetí.
Vydání nemovitosti lze se domáhati i proti dřívějšímu jejímu vlastníku.
(Rozh. ze dne 17. května 1922, Rv I 67/22.)
Na usedlosti žalované vázlo pro žalobkyni právo předkupní. K návrhu žalované vydal soud dne 15. dubna 1920 usnesení, že žalovaná zamýšlí nemovitost prodati za 40 000 K a že se oprávnění z práva předkupního vyzývají, by do 30 dnů po doručení usnesení oznámili, zda hodlají vykonati své předkupní právo. Žalobkyně pak dne 14. května 1920 prohlásila, že své právo předkupní uplatňuje a že se nabízí usedlost za 40 000 K převzíti a kupní cenu na soudě složiti. Zatím usedlost byla prodána Karlu Č-ovi. Žalobkyně složila po té dne 22. srpna 1920 kupní cenu 40 000 K na soudě a domáhala se žalobou na žalované, původní vlastnici, odstoupení usedlosti proti výplatě složené kupní ceny. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl a uvedl mimo jiné v důvodech: Jak z přednesu stran patrno, jest především rozhodnouti spornou otázku, zda právo předkupní, pro žalobkyni knihovně zajištěné, trvá po právu. Soudní dvůr nesdílí názoru žalované strany, že právo předkupní, pro žalobkyni zajištěné zaniklo z řečeného důvodu, poněvadž tomu odporuje znění jejího návrhu jako vlastnice usedlosti, jejž podal dne 15. dubna 1920 její právní zástupce za příčinou provedení zamýšleného prodeje usedlosti Karlu Č-ovi. Jest sice ustanoveno v § 1075 obč. zák., že do 30 dnů má oprávněný, v tomto případě žalobkyně, složiti trhovou cenu, avšak toto ustanovení vyžaduje, jak z § 1077 obč. zák. patrno, by také osobě oprávněné, které právo předkupní přísluší, byla usedlost ke koupi nabídnuta a aby také jí podstatný obsah smlouvy, s osobou třetí uzavírané, byl oznámen, poněvadž jsou možny vedlejší ustanovení a změny navrhované smlouvy. Soudní dvůr uvažuje doslov onoho návrhu ze dne 15. dubna 1920, ve kterém výslovně uvádí navrhovatelka, že hodlá usedlost prodati za 40 000 K proti hotovému zaplacení a že se vyzývají oprávnění, by ve smyslu ustanovení § 1075 obč. zák. do 30 dnů po doručení tohoto usnesení soudu oznámili, zda hodlají příslušející jim právo předkupní uplatňovati, jinak by se za to mělo, že od něho upouštějí a právo to by zaniklo, dále usnesení okresního soudu ze dne 15. dubna 1920, vydaného přesně dle tohoto návrhu, doručeného žalobkyni 26. dubna 1920, jakož i obsah prohlášení žalobkyně ze dne 14. května 1920, že právo předkupní uplatňuje, nabízí se usedlost za 40 000 K převzíti a kupní cenu složiti a za tím účelem žádá, by kupní návrh byl předložen, aby její zástupce mohl v něj nahlédnouti, dále, že 22. července 1920 žalobkyně sama písemně žádala za oznámení, zda má trhovou cenu 40 000 K složiti a kde, by zamezila zániku předkupního práva, konečně, že zástupce žalobkyně dne 28. srpna 1920 předložil vkladní knížku spořitelny, znějící na jméno žalobkyně a na 40 000 K, aby trhovou cenu složil, pokládá za to, že právo předkupní pro žalobkyni zajištěné nezaniklo, nýbrž že právo toto právoplatně trvá, poněvadž vlastnice usedlosti, pokud se týče její plnomocník s vyzváním 15. dubna 1920 návrhu smlouvy, jež měla býti uzavřena s Karlem Č-em, nepředložil, podmínky kupní smlouvy oprávněné žalobkyni neoznámil, což prokazuje, že usedlost žalobkyni nebyla řádně nabídnuta dle ustanovení zákona, poněvadž dále žalobkyně jako oprávněná na oznámení, že žalovaná hodlá usedlost prodati, odpověděla, že se nabízí usedlost tuto převzíti za 40 000 K, trhovou cenu zaplatiti, tedy 14. května 1920 souhlas projevila a to ve lhůtě 30 denní a žádala o oznámení návrhu trhové smlouvy a poněvadž prohlášení toto úplně odpovídá onomu vyzvání žalované. Z návrhu ze dne 15. dubna 1920 jest zřejmo, že návrh ten neodpovídá ustanovením zákona o právu předkupním § 1075 a násl. obč. zák., poněvadž k návrhu tomu nebyl připojen návrh smlouvy, jež uzavřena býti měla, ve kterém by byly uvedeny podmínky smlouvy a usedlost proto nebyla řádně oprávněné žalobkyni nabídnuta. V důsledku toho nebylo třeba, by vyjádření žalobkyně na toto vyzvání odpovídalo ustanovení § 1075 obč. zák., totiž, aby ve lhůtě 30 denní žalobkyně také oznámenou trhovou cenu 40 000 K složila. Žalobkyně čekala, až bude předložen vlastnicí návrh smlouvy a, když se tak nestalo, hlásila se podáním z 22. července 1920, kde a kdy trhovou cenu složiti má, když pak Karel Č. podal knihovní návrh o vklad vlastnického práva na usedlost, složila trhovou cenu 40 000 K. Z toho dovozuje soudní dvůr, že vlastnice usedlosti nepodala správného ustanovením zákona odpovídajícího vyzvání za příčinou výkonu práva předkupního na oprávněné osoby, a proto předkupní právo pro žalobkyni zjištěné nezaniklo, nýbrž po právu trvá, ač žalobkyně trhové ceny ve lhůtě 30 denní po vyzvání nesložila. Ježto pak Karel Č. podal dne 27. srpna 1920 žádost o vklad vlastnického práva na usedlost na základě smlouvy z 25. října 1919, žalobkyně dne 28. srpna 1920 nabízenou trhovou cenu 40 000 K složila, žádost o vklad v prvé stolici povolená, právoplatně byla zamítnuta, realisovala žalobkyně tímto složením kupní ceny 40 000 K dne 28. srpna 1920 právo předkupní, jí příslušející a není proto třeba, by za příčinou provedení tohoto předkupního práva opětně vyzvání dle § 1075 obč. zák. učiněno bylo, když také Karel Č. na uzavřené smlouvě 25. října 1919 trvá. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: S rozhodnutím prvého soudu nelze souhlasiti. Ačkoli správno jest mínění prvého soudu, že usedlost nebyla žalobkyni řádně nabídnuta, není správným důsledek, který z toho činí. Vývody odvolání nemohou nic zvrátiti na skutečnosti, že žalobkyni nebyly při nabídce sděleny kupní podmínky, za kterých třetí osoba jest ochotna usedlost koupiti, ač dle § 1077 obč. zák., jest to logicky nutným, poněvadž předkupník musí splniti i všechny vedlejší podmínky nebo je nahraditi odhadní cenou a musí tedy, než věc vykoupí, všechny podmínky znáti. Jest tedy nepochybno, že nebyla věc předkupníku řádně nabídnuta, leč právě proto, že nebyla usedlost řádně nabídnuta, není nárok žalobní odůvodněn. Právo předkupníkovo má oproti dosavadnímu majiteli věci vyhrazené dvojí obsah a to: dle § 1072 obč. zák. nárok na to, by mu majitel, chce-li věc prodati, ji nabídl, a pak dle § 1076 obč. zák. nárok, věc řádně nabídnutou skutečně vykoupiti (ovšem do určité lhůty). Nebyla-li věc řádně nabídnuta, má předkupník toliko právo, domáhati se toho, by se tak stalo, nemůže však chtíti věc vykoupiti a domáhati se postoupení do vlastnictví, poněvadž toto jeho právo může vzniknouti teprve, byla-li věc nabídnuta. To plyne také z ustanovení § 1079 obč. zák., dle něhož má předkupník, nebyla-li mu věc nabídnuta a byla-li přes to jinému prodána a odevzdána, nárok na náhradu škody a při věcném (knihovně zapsaném) právu předkupním i nárok oproti nabyvateli na vydání věci. Z toho nutně musí se odvozovati, že nemá nároku toho oproti dosavadnímu majiteli. Nebyla-li věc nabídnuta, není úmysl prodeje nepochybně na jevo dán a může býti ještě změněn. Byla-li však prodána a odevzdána, nastupuje nárok dle § 1079 obč. zák. výše naznačený, ale nikdy nárok proti bývalému držiteli na vydání. Poněvadž pak ve sporu je zjištěno, že usedlost nebyla žalobkyni k přední koupi řádně nabídnuta, nemohlo ovšem její právo uhasnouti dle § 1075 obč. zák., nevzešlo jí však také proti držitelce jiné právo, než propůjčené jí § 1072 obč. zák., totiž domáhati se toho, by jí věc řádně nabídnuta byla, nebo §em 1079 obč. zák. na náhradu škody.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání žalobkyně, uplatňujícímu dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., nelze upříti oprávnění. Nejvyšší soud sdílí sice rovněž náhled obou nižších soudů, že nabídka, učiněná K-ové, žalobkyni, dne 15. dubna 1920 ve smyslu § 1072 obč. zák. nebyla nabídkou řádnou, poněvadž jí nebyl připojen opis, aneb aspoň podstatný obsah kupní smlouvy, s Karlem Č-em dne 25. října 1919 ohledně usedlosti uzavřené, nepokládá však nabídku tu za úplně bezúčinnou, jako soud odvolací. Nebyl-li nabídce připojen opis kupní smlouvy s třetí osobou, nebo nebyl-li v nabídce obsažen podstatný obsah této smlouvy, má to v zápětí, že nezačala běžeti 30 denní lhůta § 1075 obč. zák., dokud se osoba, k právu předkupnímu oprávněná, jiným způsobem o obsahu kupní smlouvy nedověděla. Připojení opisu smlouvy, nebo sdělení obsahu kupní smlouvy v nabídce má přece jen ten účel, aby k výkonu předkupního práva oprávněný byl uvědoměn o obsahu smlouvy a dle toho mohl se rozhodnouti, zda se jedná o vážného kupce, vážnou nabídku a podmínky kupu se strany osoby třetí mu vyhovují a zda on následkem toho může a chce všechny podmínky tak, jak je splnila osoba třetí, splniti též se své strany. Nabytí vědomosti o podmínkách kupu, buď od třetího kupitele nebo jiným způsobem, nahražuje příslušné sdělení, které měla učiniti osoba, k nabídce povinná, a není proto více potřebí, by strana povinná novou řádnou nabídku učinila. Zákon též výslovně nepředpisuje, jak nabídka formelně a obsahově vypravena býti má a dlužno proto obsah její určiti dle účelu jejího, který směřuje k tomu, by oprávněný byl uvědomen o vůli majitele nemovitosti, ji prodati a o podmínkách, za kterých třetí osoba ji chce koupiti. Zví-li o podmínkách těch odjinud, pak věru bylo by bezúčelno, by mu nadbytkem byly sdělovány osobou povinnou. Počátek 30 denní lhůty ku složení kupní ceny spadá v jedno s okamžikem, v němž nabyl oprávněný vědomosti jak o vůli, nemovitost prodati, tak i o obsahu kupní smlouvy, s třetí osobou ujednané. V tomto případě třetí kupitel Karel Č. podal dne 27. srpna 1920 knihovní žádost u okresního soudu o vklad práva vlastnického na usedlost a připojil k ní smlouvu kupní z 25. října 1919 i s opisy. Okresní soud dne 28. srpna 1920 vklad ten, jakož i výmaz práva předkupního žalobkyně povolil a ji vyrozuměl, čímž tato nabyla vědomosti o obsahu kupní smlouvy a Karlem Č-em. Když tedy žalobkyně na to již dne 28. srpna 1920 kupní cenu na soudě složila, složila ji včas, a nepozbyla tudíž práva předkupního. Není proto správným náhled odvolacího soudu, že žalobní nárok není odůvodněn proto, že nebyla usedlost vědomě nabídnuta. Nedostatek řádné nabídky může přece býti na ujmu pouze té straně, která zavinila nedostatečnost nabídky, nikoli však její odpůrkyni, která nicméně zákonným podmínkám vyhověla, jakmile si patřičné vědomosti, byť i soukromou cestou, opatřila. Nesprávným je též náhled soudu odvolacího, že osobě k výkupu oprávněné přísluší, bylo-li právo předkupní knihovně vloženo, nárok na vydání nemovitosti pouze proti třetímu kupiteli, že mu však nárok ten proti dosavadnímu vlastníku, k nabídce povinnému nepřísluší. To by odporovalo pojmu práva předkupního, práva to, by mu vlastník nemovitost před prodejem osobě třetí ke koupi nabídnul, spojeného s právem složiti kupní cenu a splniti ostatní podmínky, třetím nabízené, a převzíti nemovitost od nabízeče. Právo předkupní nebylo by právem, kdyby zákon mu neposkytoval právní ochrany, kdyby k provedení jeho žalobu odpíral. Bylo by zbytečným, aby oprávněný skládal trhovou cenu a plnil jiné kupní podmínky, kdyby nicméně nárok na odevzdání nemovitosti proti dosavadnímu vlastníku prosaditi nemohl, ač z faktického odevzdání nemovitosti třetímu kupiteli je zjevno, že nemovitost prodati chce a již skutečně též prodal. Z těchto důvodů má dovolací soud za to, že nárokem na náhradu škody proti dosavadnímu vlastníku a nárokem na vydání nemovitosti proti třetímu kupiteli se právo předkupníkovo nevyčerpává, nýbrž že mu přísluší, jakmile cenu trhovou složil a ostatní kupní podmínky splnil, nárok žádati a prosaditi vydání nemovitosti i proti dosavadnímu vlastníku, obzvláště, když týž, jako v tomto případě, dosavad je v knihách pozemkových za vlastníka zapsán a tudíž jedině schopen vkladnou listinu podepsati. Že zákon v §§ 1072—1079 o nároku tomto blíže se nezmiňuje, lze vysvětliti tím, že předpokládal, když vlastník předkupníku nemovitost ke koupi nabídne, že mu ji též, splní-li podmínky, odevzdá. Zákon v § 1079 obírá se toliko případy, když vlastník úmyslně porušuje právo předkupní tím, že nemovitost předkupníku vůbec ani nenabídne. Když však nabídku k výkupu učiní a předkupník podmínky, jako v tomto případě, splní, přísluší mu zajisté nárok na výkon práva předkupního, na odevzdání věci a vkladu schopné listiny proti tomu, kdo mu nabídku k výkupu učinil, což zajisté plyne z pojmu práva předkupního, v marginální rubrice v § 1072 obč. zák. uvedeného. Neposoudil tedy ani v tomto směru odvolací soud případ správně po stránce právní.

Citace:

č. 1679. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 501-505.