NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Čís. 8126.

Smlouvou o tiché společnosti zakládá se jen smluvní poměr mezi podnikatelem obchodní živnosti a mezi tichým společníkem, tichá společnost není však samostatným právním podmětem. »Společenské jmění« i s podnikem jest podnikem původního podnikatele, komplementáře, na jehož podniku se tichý společník súčastňuje vkladem. Pronajal-li komplementář dům tiché společnosti, v níž byl jediným komplementářem, pronajal ho vlastně sobě, a jest ten, komu dům dále pronajala tichá společnost, hlavním nájemníkem, nikoliv podnájemníkem.
Podnájemník nemůže se bránili proto exekuci vyklizením, vedené proti podpronajímateli, žalobou podle § 37 ex. ř., ovšem ale žalobou podle § 39 čís. 5 ex. ř.
(Rozh. ze dne 8. června 1928, Rv I 916/28.)
Žalobce najal byt od firmy William K. Firma tato byla firmou Viléma K-a, do jehož obchodního podniku, zapsaného pod touto firmou v obchodním rejstříku, vstoupil žalobce jako tichý společník dnem, kdy najal byt. Vilém K. prodal napotom dům, v němž byl byt, své manželce Františce K-ové, jež se na základě soudního smíru s firmou Vilém K. o vy- klizení domáhala vyklizení bytu na žalobci. Žalobě proti Františce K-ové, by soudní smír tvořící exekuční titul vyklizení byl co do bytu užívaného žalobcem prohlášen bezúčinným a exekuce na jeho základě vedená byla uznána za nepřípustnou, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Není sporu o tom, že žalobce najal sporný byt smlouvou ze dne 14. října 1919 od firmy William K. a že firma ta byla firmou Viléma K-a, do jehož obchodního podniku, pod touto firmou protokolovaného, žalobce Heřman B. vstoupil jako tichý společník smlouvou z téhož dne. Není sporu ani o tom, že Vilém (William) K. prodal dům, jehož sporný byt jest součástí, smlouvou ze dne 16. ledna 1923 své manželce, žalované Františce K-ové. Z právní povahy tiché společnosti (čl. 250 obch. zák.) plyne, že se smlouvou o tiché společnosti zakládá jen smluvní poměr mezi podnikatelem obchodní živnosti a mezi tichým společníkem, upravuje se tedy jen vnitřní poměr mezi súčastněnými osobami, že však tichá společnost není samostatným právním podmětem. Zejména jí schází příznačná známka obchodní společnosti, jednota osob a samostatné jmění společenské. »Společenské« jmění i s podnikem je podnikem původního podnikatele, komplementáře, na jehož podniku se tichý společník súčastňuje vkladem. Komplementář provozuje podnik — třebaže na společný účet — jen ve vlastním jméně. Firma, pod níž jej provozuje, je jeho firmou, je jménem, pod kterým sjednává obchody a se podpisuje. Pronajal-li tudíž Vilém K. svůj dům tiché společnosti, v níž byl jediným komplementářem, pronajal si jej vlastně sám sobě, nepronajal jej tedy v pravdě vůbec, a, pronajala-li tato tichá společnost byt v tomto domě žalobci, pronajal mu jej v pravdě Vilém K. sám. Nebyl tudíž žalobce v nájemním poměru k nájemníku, nýbrž byl v nájemním poměru přímo k vlastníku domu, nebyl podnájemníkem, nýbrž byl nájemníkem. Prodal-li pak Vilém K. dům své manželce, vstoupila tato do práv a povinností pronajímatele, svého manžela (§ 1120 obč. zák.) a musí nájemní smlouvu, již se žalobcem sjednal, plniti jako by ji byla sama sjednala, pokud se tkne, může ji jen v mezích zákona zrušiti. Smír mezi Vilémem K-em a žalovanou ze dne 17. července 1925 není pro toto zrušení vhodným prostředkem, neboť dotýká se místností najatých firmou Vilém Κ., pokud se tkne jejím majitelem, ale nedotýká se ani přímo ani nepřímo nájemního poměru žalobcova, ježto žalobce k smíru tomu nepřistoupil a není, jak dolíčeno, podnájemníkem Viléma K-a. Neplatí proto pro něho již z tohoto důvodu předpis § 568 c. ř. s. Pravdu má dovolání v tom, že se podnájemník proti exekuci vyklizením z bytu nájemcova, proti němu povolené podle exekučního titulu vydaného proti podpronajímateli (hlavnímu nájemníkovi), nemůže brániti žalobou podle § 37 ex. ř. Avšak dovolací soud vyslovil již v četných případech, že se podnájemník v příčině té může brániti obdobnou žalobou podle § 39 čís. 5 ex. ř. (srv. rozh. čís. 7353 sb. n. s.). O takovou žalobu tu jde. Jak dolíčeno, je opodstatněna již důvodem tuto rozebíraným.

Citace:

č. 8126. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 879-880.