NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Č. 538.

Vyživovací příspěvek: I. * Dítě narozené v době, kdy se povolanému otci jeho již nebrání činnou službou vojenskou, aby šel za občanským výdělkem, nemá nároku na vyživovací příspěvek ani dle zákona ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. ani dle zák. ze dne 23. září 1919 č. 530 sb. z. a n., třeba povolaný vystoupil z činné služby vojenské se způsobilostí k výdělku zmenšenou prokazatelně aspoň o 20 proc. následkem služby vojenské. — II. * Nárok na vyživovací příspěvek předpokládá fysicky samostatnou existenci osoby, pro niž se uplatňuje, a není tudíž právem, jež by se dle § 22 o. z. o. mohlo uplatnit pro dítě ještě nenarozené.
(Nález ze dne 5. října 1920 č. 9174.)
Věc: Alois Gerstner v Bukovci proti zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádost za přiznání vyživovacího příspěvku pro Milenu G., dne 16. března 1919 narozenou, podaná 14. dubna 1919, byla pořadem instancí zamítnuta, poněvadž dítě se narodilo později než dva měsíce po přeložení otcově do neaktivního stavu a proto nemá nároku na vyživovací příspěvek.
Stížnost vytýká nezákonnost rozhodnutí, poněvadž dítě bylo počato již před přeložením otce do neaktivního stavu, tedy vzhledem k tomu, že se jedná o jeho prospěch, musí býti posuzováno, jakoby již bylo narozeno.
Nejvyšší správní soud uvažoval o stížnosti takto:
Poněvadž jde o nárok dítěte za dobu od 16. března 1919, sluší posuzovati spornou otázku jak podle zákona ze dne 27. července 1917 čís. 313 ř. z. za dobu do 31. října 1919, tak podle zákona ze dne 23. září 1919 č. 530 sb. z. a n. za dobu od 1. listopadu 1919.
Podle § 4, odst. 1 zákona ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. trvá nárok na vyživovací příspěvek po dobu, po kterou se povolanému brání činnou vojenskou službou, aby šel za občanským výdělkem. Z tohoto ustanovení stanoví odst. 3. téhož §u výjimku v ten smysl, že vystoupí-li povolaný z činné vojenské služby se způsobilostí k výdělku zmenšenou prokazatelně aspoň o 20 proc. následkem služby vojenské, přísluší vyživovací příspěvek po dobu války a ještě 6 měsíců po jejím ukončení, avšak jenom potud, pokud nebylo vojenské zaopatření dříve nově upraveno. Tento odstavec 3 § 4 vztahuje se podle celého svého smyslu jedině na takové vyživovací příspěvky, jichž zákonné podmínky tu byly dříve, než činná služba vojenská přestala povolanému brániti, aby šel za občanským výdělkem. Zákonné ustanovení toto stanoví jen další trvání stávajících již nároků.
Naproti tomu nemá tento 3. odst. § 4 na mysli, takový případ, kde zákonné podmínky pro nárok vyživovací vůbec vznikly teprve po onom momentu, jak tomu jest v daném případě, kde děcko se narodilo teprve po onom čase.
Správnost tohoto názoru dosvědčuje odstavec 4 § 6 zmíněného zákona ve znění § 3 zákona ze dne 31. března 1918 č. 126 ř. z., dle kterého mají se nároky, jejichž podmínky zákonité byly tu již před tím, než mohl povolaný jíti za občanským výdělkem, zamítnouti bez dalšího předchozího řízení, byly-li přihlášeny opožděně, totiž když uplynula již určitá, zákonem ustanovená doba od vystoupení povolaného z činné služby vojenské.
Totéž platí i dle 3 odst. § 4 zák. ze dne 23. září 1919 č. 530 sb. z. a n., kde dokonce ještě určitěji je to vyjádřeno výrazem »vyplácí se vyživovací příspěvek dále.«
Nelze tudíž shledati v naříkaném rozhodnutí nezákonnost, když odepřelo nárok na vyživovací příspěvek z toho důvodu, že dítě se narodilo několik měsíců po přesazení otce do neaktivního stavu, což že se stalo, stížnost ani nepopírá.
Pokud pak se stěžovatel dovolává ustanovení § 22 o. z. o. tvrdě, že dítě počato bylo ještě před touto hranicí nároku na vyživovací příspěvek a že tudíž vzešel děcku na vyživovací příspěvek právní nárok, nalézá se stížnost v právním omylu. Vyživovací příspěvek svým pojmem i účelem jest určen k tomu, aby existující fysické osobě poskytl nedostávající se jí výživu, umožňující její existenci. Je tudíž nárok na vyživovací příspěvek vázán bezpodmínečně na fysicky samostatnou existenci oprávněné osoby a není právem, jež by se vzhledem k § 22 o. z. o. mohlo uplatnit ve prospěch nenarozeného, avšak počatého dítěte. Není proto námitka stížnosti, že dítěti dle tohoto zákonného předpisu v daném případě vyživovací příspěvek příslušel ještě před vystoupením povolaného z aktivní služby, odůvodněna.
Z těchto úvah bylo stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 681. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 134-137.