č. 7982.

Školství. — Lesnictví (Slovensko): Absolvent bývalé uherské vysoké školy lesnické v Báňské Šťávnici nemá nároku na to, aby čsl. stát uznal pro svoje území za platné zkoušky složené po převratu v Budapešti.
(Nález ze dne 31. května 1929 č. 5115/27.)
Prejudikatura: Boh. A 2501/23, 3538/24, 4459/25, 6774/27.
Věc: Petr G. v B. proti ministerstvu školství a národní osvěty o nostrifikaci inženýrského diplomu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 26. března 1923 řízeným na min. zeměd. a postoupeným k vyřízení žal. úřadu, žádal st-1 o nostrifikaci svého diplomu lesního inženýra, nabytého před komisí v Budapešti dne 17. ledna 1920.
Na to rozhodl žal. úřad takto : Žádosti o nostrifikaci inženýrských studií lesnických, ukončených diplomovou zkouškou v Budapešti, se nevyhovuje. Min. škol. jest však ochotno na zvláštní novou žádost jmenovaného, předloženou přímo zdejšímu min-u, započísti celé žadatelovo studium časově do studia téhož oboru na vys. škole zeměd. v Brně se všemi prospěchovými zkouškami a I. zkouškou státní podle zkuš. řádu v tuzemsku platného. Po vykonání určitých doplňovacích zkoušek, k nimž by byl žadatel připuštěn bez povinného zápisu, mohl by býti připuštěn k vykonání 2 stát. zkoušky z oboru lesního inženýrství na vys. škole zeměd. v Brne«.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto : Podáním z 26. března 1923, jež zavdalo podnět k vydání napadeného rozhodnutí, žádal st-1 pouze o nostrifikaci svého inženýrského diplomu, kterého nabyl roku 1920 v Budapešti. Žal. úřad vyslovil nař. rozhodnutím, že nevyhovuje st-lově žádosti o nostrifikaci jeho inženýrských studií lesnických, ukončených diplomovou zkouškou v Budapešti. Leč z celého doslovu tohoto výroku je patrno, že úřad měl při tom na mysli st-lovo studium jako celek, tedy studium i s jeho výsledkem, totiž inženýrským diplomem, čímž by se rozhodnutí krylo se zmí- něným petitem st-lova podání. Pouze v tomto směru (uznání budapešťského diplomu lesního inženýra) byla st-lova žádost zamítnuta, kdežto pokud jde o studium samo (bez jeho konečného výsledku zračícího se v dosažení onoho diplomu), nerozhodoval žal. úřad dosud vůbec, vyhradiv si výslovně rozhodnutí to teprve pro případ nové, k tomuto cíli směřující st-lovy žádosti, při čemž žal. úřad naznačil toliko předem, jaké stanovisko hodlá k oné nové žádosti zaujati a podle jakých směrnic by postupoval.
V tomto směru — pokud totiž jde o studium samo, bez jeho konečného výsledku, vtěleného v dosažení inženýrského diplomu, vztažně o uznání účinnosti studia toho pro případné snad teprve dosažení onoho konečného výsledku způsobem, jenž by jevil právní účinky pro oblast tohoto státu — neobsahuje tedy nař. rozhodnutí autoritativního projevu žal. úřadu a není s tohoto hlediska rozhodnutím po rozumu § 2 zák. o ss (srovn. nál. Boh. A 6774/27). Bez významu jsou proto vývody stížnosti, pokud jimi st-1 brojí proti stanovisku, jež žal. úřad, jak naznačil, svého času snad k oné nové žádosti zaujme, zejména i s hlediska, zda té které části onoho studia, jakožto stadiu předcházejícímu dosažení onoho konečného výsledku, přiznati jest charakter studia tuzemského či cizozemského.
Jádrem sporu jest tudíž pouze otázka, zda žal. úřad, nevyhověv st-lově žádosti o nostrifikaci jeho inženýrského diplomu, dosaženého, jak nesporno, roku 1920 v Budapešti, zasáhl nezákonným způsobem v jeho subjektivní práva. Na otázku tu třeba odpověděti záporně.
Pokud stížnost útočí proti napadenému rozhodnutí s hlediska cís. nař. ze 14. března 1917 č. 130 ř. z. o úpravě oprávnění užívati stavovského názvu inženýr, jde námitka tato mimo, ježto st-1 petit, aby mu bylo dovoleno užívati stavovského označení inženýr ve smyslu §§ 2 a 4 tohoto cís. nařízení v řízení správním vůbec nevznesl a žal. úřad také o žádosti takové nerozhodoval. Totéž platí o vývodech založených na výnosu žal. úřadu z 9. srpna 1926, na nař. býv. rak. min. orby ze 7. května 1907 č. 116 ř. z. o zkouškách pro státní lesní techn. službu, pokud se týče na nař. býv. rak. min. orby z 3. února 1903 č. 30 ř. z. o zkouškách pro lesní hospodářství.
Marně dovolává se stížnost dále ustanovení zák. čl. 31:1879 (lesní zákon, uher.), kdyžtě zákon tento neobsahuje předpisů o nostrifikaci diplomu lesního inženýra, nýbrž v § 36 jedná o kvalifikaci lesních úředníků a i stran této kvalifikace stanoví, že úředníkem lesním při lesích zmíněných v § 17 zák. toho může býti jenom ten, kdo . . . b) úplně a s úspěchem absolvoval kurs lesní akademie a odbyl v tuzemsku stát. zkoušku lesnickou. A tu není sporné, že st-1 diplom lesního inženýra dosáhl dne 17. ledna 1920 před komisí v Budapešti, tedy jednak po převrate, jednak v cizině.
Stejně nelze nic vyvozovati z té okolnosti, že zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb. byly v platnosti zachovány zák. a nař. dříve na Slov. platné, neboť ani z těchto zákonů neb nařízení, zejména z nař. býv. uher. min. zeměd. č. 76866/99, kterého se st-1 dovolává, nelze vyvozovati, že by i po vzniku samostatného čsl. státu tento stát byl povinen uznávati zkoušku složenou mimo jeho území za zkoušku složenou v tuzemsku. Naopak plyne, jak nss v obdobném případě v příčině zkoušek jiného druhu vyslovil již v nál. Boh. A 2501/23, z povahy věci a zcelého řízení aprobačního a zkušebního vůbec, že pro území státu může míti účinnost jenom zkouška v tuzemsku složená anebo složená sice mimo území státu, avšak státem výslovně za rovnocennou uznaná. (Srovn. též nál. Boh. A 3538/24).
Nss setrvává tudíž také v daném případě na právním názoru vysloveném již opětně, tak zejména V nál. Boh. A 4459/25 a 6774/27, že tuzemec nemá právního nároku, aby mu inženýrský diplom, kterého nabyl v cizozemsku, byl v tuzemsku nostrifikován.
Nemá tudíž ani st-1 právního nároku na nostrifikaci diplomu lesního inženýra, dosaženého v Budapešti v roce 1920, z čehož plyne, že žal. úřad nemohl zasáhnouti rušivě do nějakého jeho práva subj., zamítl-li jeho žádost o nostrifikaci řečeného diplomu. Nemá-li však st-1 vůbec právního nároku na nostrifikaci tu, jest lhostejno, zda žal. úřad udal též důvody, z jakých při zamítnutí vycházel a nelze proto mluviti o vadě řízení, neučinil-li tak.
Na shora uvedeném právním stavu nemění taky nic okolnost stížností dovolávaná, že totiž prý nebyly úřady republiky čsl. v tuzemsku zřízeny komise zkušební ani určeny termíny pro vykonání zkoušek, pokud se týče, že vys. škola zeměd. pro obor lesní v Brně byla zřízena až po té, kdy st-1 složil zkoušku lesnickou a dosáhl diplomu lesního inženýra; neboť ani z těchto okolností nelze vyvozovati právní nárok absolventů býv. uher. vys. školy lesnické v Báňské Šťavnici na to, aby čsl. stát uznával pro svoje území za platné zkoušky, které absolventi oné vysoké školy po vzniku čsl. státu mimo jeho území složili.
43

Citace:

č. 7982. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 829-831.