Č. 3433.

Státní úředníci: K výkladu a praxi zákona ze 7. dubna 1920 č. 230 Sb.
(Nález ze dne 1. dubna 1924 č. 5588.)
Inž. Augustin J. v B. proti ministerstvu zemědělství (min. rada Dr. Otto Eisenstein) o přiznání výhod podle zákona č. 230/20.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, vrátiv se dne 7. prosince 1918 z výkonu válečné služby vojenské, kterouž byl nastoupil dne 16. ledna 1915, byl dekretem min. veř. prací z 30. března 1919 přijat do civilní státní služby a jmenován stavebním adjunktem v 9. hodn. tř. na Slovensku v prozatímní vlastnosti. Dne 21. května 1920 podal žádost, v níž mimo jiné žádá, aby mu byly přiznány výhody podle § 8 čl. 3. §§ů 14, 18 i 21 čl. 6. zák. č. 230/1920, jímž se vydávají zvláštní ustanovení pro civ. státní zaměstnance, kteří válkou byli zdrženi ve výkonu nebo nastoupení civilní služby státní.
Žádost svou odůvodnil st-l údaji, že nabyl kvalifikace pro skupinu A státních zaměstnanců, vykonav dne 3. května 1913 2. státní zkoušku na české vys. škole technické v Praze, a že sloužil ve válce po dobu svrchu již naznačenou, aniž žádost svou jinak po skutkové stránce odůvodnil; domáhal se tedy zařadění do 1. plat. st. 8. hodn. tř. po rozumu zák. ze dne 7. října 1919 č. 541 Sb.
Dne 1. března 1921 podal přih1ášku za účelm propočtení služební doby.
Podle dekretu žal. úřadu z 26. července 1921 byl uvědomen, že vláda jmenovala ho usnesením z 23. června 1921 provisorním vrchním stavebním komisařem ad personam v 8. třídě hodn., 1. stupni plat., ve stavu úřednictva státní zemědělsko-technické služby na Slovensku se započtením 1 roku, 1 měsíce, 20 dnů, jakožto doby v této třídě ke dni 1. července 1921 ztrávené, a přiznala mu usnesením z téhož dne v důsledku provedené revise jeho původního jmenování jednou pro vždy poplatek za dobu ode dne 1. ledna do dne 30. června 1921 částkou 3774 K; bylo mu zároveň sděleno, že definitivního ustanovení dosáhne po složení předepsané odborné zkoušky úřední.
Po té bylo mu výnosem žal. úřadu z 5. listopadu 1921 k jeho přihlášce z 1. března 1921 započteno ze soukromé civilní prakse 1 rok, 5 měsíců, 24 dnů, vojenské služby válečné 3 roky, 10 měsíců, 22 dnů a služby v dosavadním poměru 1 rok, 8 měsíců, 5 dní, celkem 7 roků, 21 dní, i konstatováno, že této propočítané služební době odpovídají za přiznání plných výhod zkrácení postupu časového pro Slovensko požitky 8. třídy, 1. plat. stupně, se započtením 21 dnů pro další postup ke dni 1. ledna 1921; ježto však st-l dosáhl již na základě usnesení vlády z 23. června 1921 jmenováním požitků 8. třídy hodn. 1. plat. stupně, a byly mu přiznány požitky této třídy ode dne 1. ledna 1921 ve formě doplatku, prohlašuje se propočítání služební duby u něho bezpředmětným; pokud dotýče se st-lovy žádosti z 21. května 1920 za přiznání výhody §§ů 8 a 14 zák. č. 230/1920, nemůže min. zatím jeho žádosti vyhověti, ježto nejsou splněny podmínky vyznačené v odst. 1. k § 8 zásad, schválených v usnesení min. rady z 23. března 1921 k provádění zák. svrchu uvedeného.
Obdržev zamítavé rozhodnutí min. zemědělství z 26. července 1921, svrchu rovněž již naznačené, podal st-l dne 20. prosince 1921 novou žádost za přiznání výhod § 8 cit. zák., v níž uvedl, resp. částečně doložil, že po složení 2. státní zkoušky z kulturního inženýrství ucházel se v prvé řadě o přijetí do služeb Zemědělské rady pro Čechy a Moravského zem. stavebního úřadu v Brně, poněvadž podle tehdejších poměrů a zkušeností do služeb býv. rak. min. orby byli kulturní inženýři čeští zřídka přijímáni. Zamítavou odpověď Moravského zem. stavebního úřadu předložil žadatel v prvopisu a kromě ní pak již jen nedatovaný koncept žádosti na zemskou vládu v Bosně a Hercegovině. Po zamítnutí žádosti na Moravský zem. stavební úřad v Brně, stavším se dne 7. ledna 1914, podal si žádost na bývalé c. k. min. orby ve Vídni a na zemskou vládu v Bosně, které vůbec nedošly vyřízení; z toho vychází, že před nastoupením válečné služby vojenské ucházel se o přijetí do státní služby písemnou žádostí; že skutečně na veřejnou státní službu pomýšlel, tomu svědčí, že hned po návratu z vojenské služby ucházel se o místo u min. zeměd. a min. veř. prací a také již 20. dubna 1919 ve státní zemědělsko-technické službě na Slovensku nastoupil; posléze vychází z uvedeného, že se st-l pro výkon válečné služby vojenské nemohl znovu ucházeti o přijetí do civilní služby státní.
Po té žal. úřad rozhodnutím z 24. října 1922 žádost st-lovu za poskytnutí výhody zák. č. 230/1920 zamítl z těchto důvodů:
I. St-l neprokázal podle § 21 cit. zák. rozhodnuých okolností. O přijetí do státní služby ucházel se pouze v polovici roku 1913 a nelze tedy tvrditi, že nemohl se pro výkon válečné služby vojenské ucházeti o přijetí do prakse u státních úřadů civilních nebo že z téhož důvodu nebyl do této prakse přijat.
II. St-l byl podle dekretu min. zem. z 26. července 1921 vládou republiky jmenován vrchním stavebním komisařem v 8. hodn. třídě se započtením 1 roku, 1 měsíce, 28 dnů ke dni 1. července 1921 jako doby v této třídě ztrávené. Jmenovaný vykazuje ke dni jmenování provisorním stavebním komisařem 1) vojenskou službu válečnou ode dne 7. prosince 1918 — 3 roky, 10 měsíců, 22 dní, 2) veřejnou službu státní ode dne 21. dubna 1919 — 2 roky; 2 měsíce, 10 dní, 3) soukromou službu, z níž započítává se 11 měsíců, 16 dní, 4) slovenskou výhodu 3 roky, úhrnem tedy 10 roků 18 dní. Poněvadž jmenován byl do 8. hodn. třídy, 1. plat. stupně, se započtením 1 roku, 1 měsíce, 28 dnů, byla mu započtena úhrnná doba 11 roků, 1 měsíc, 28 dnů, tedy o 1 rok, 1 měsíc a 10 dní více, než nahoře vykázáno. Byl tudíž na vojenskou službu válečnou již při jmenování st-lovu provisorním vrchním stavebním komisařem vzat náležitý zřetel a bylo by další včítání vojenské služby a zkrácení postupových lhůt podle cit. zákona ve smyslu § 16 téhož zák. vyloučeno, i když by byly prokázány rozhodné okolnosti podle § 21 cit. zák.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami: — — —
Nař. nález svůj zamítavý výrok opírá o dva samostatné důvody, z nichž důvod I.) jest povahy formální, důvod pod II.) povahy materielní. Pokud jde o důvod posléze zmíněný, není pochybnosti, že podle odst. 2. § 16 zák. poskytnutí výhody zákona o zápočtu absolvované vojenské služby pro postup do vyšších požitků (§ 8) jest vyloučeno u oněch státních zaměstnanců, kteří až do účinnosti zák. do civilní státní služby byli přijati, pokud již s ohledem na svou službu válečnou byli do vyšší hodnostní třídy jmenováni, nebo pokud jim při jich ustanovení z téhož důvodu započtena byla určitá období pro zařadění nebo postup do vyšších požitků (§ 50, odst. 3, § 51, posl. odst. služ. pragm. státních zaměstnanců). Stalo-li se tak — což nař. rozhodnutí tvrdí — při st-lovu jmenování z 26. července 1921 pokud se týče při propočtení jeho služební doby ddto 5. listopadu 1921, nemůže mu již z tohoto důvodu býti poskytnuta svrchu zmíněná zákonná výhoda a netřeba se pouštěti do prozkoumávání správnosti ještě dalšího zamítacího důvodu, kterýž jest v nař. rozhodnutí uveden.
Avšak písemná stížnost nenamítá, že by nebyl býval vzat zřetel na st-lovu válečnou službu aneb že by nebyla bývala započtena v patřičném rozsahu, nýbrž vytýká toliko, že úřad ve výn. svém z 5. listopadu 1921 učinil výslovné prohlášení, podle něhož jak ve jmenovacím aktu, tak v dekretu propočítacím není zahrnuto poskytnutí výhody zák. 230/1920, a v němž disposice, že výhody se neposkytují, označuje se zatímnou, t. j. takovou, která by se mohla změniti, kdyby st-l později prokázal — jak v následující své žádosti ze dne 20. prosince 1921 prý skutečně učinil, že splnil podmínky § 8 zák.
Stížnost v uvedené námitce přehlíží, že v odst. 2 § 16 zák. nevylučuje se poskytnutí výhody jen, když a pokud už dříve byla včítána vojenská služba jako výhoda plynoucí ze zákona 230/1920, nýbrž i když z jiného podnětu— při jmenování, propočtu let — válečná služba vůbec byla vpočtena. Ježto pak proti stanovisku úřadu, že ve smyslu 2. odst. § 16 cit. zák. byl již vzat ohled na válečnou službu st-lovu při jeho jmenování, není, jak již uvedeno, stížného bodu a k novotám, které st-l přednesl teprve při ústním líčení, přihlížeti nelze (§ 18 zák. o ss), spatřuje stížnost v odepření výhody bezdůvodně zkrácení na st-lovu nároku po rozumu § 8 zák., i slušelo ji zamítnouti.

Citace:

č. 3433. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 936-939.