NPD documents search: Právník, 65 (1926)

Čís. 8283.

Dlužník jest oprávněn složiti podle § 1425 obč. zák. dlužný peníz na soudě z důvodů, které se vyskytly v osobě věřitelově, tak zejména činí-li si na peníz ten nárok více osob. Tak jest tomu, činí-li si nárok na kupní cenu nejen prodatel, nýbrž i třetí osoby z důvodu ručení kupitelova podle § 1409 obč. zák. Zda jsou splněny podmínky ručení kupitelova podle § 1409 obč. zák., nelze řešiti ve sporu prodatele proti kupiteli o zaplacení (nedoplatku) kupní ceny.
(Rozh. ze dne 8. září 1928, Rv I 1828/27.)
Žalobce domáhal se na žalovaných zaplacení 90000 Kč jakožto nedoplatku kupní ceny za prodaný mlýn. Procesní soud prvé stolice uznal žalované povinnými zaplatiti žalobci hotově 72364 Kč 84 h a zbytek 17635 Kč 16 h složiti na soudě. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobce.
Důvody:
Žalobce opřel žalobní nárok o to, že žalovaní manželé koupili od něho trhovou smlouvou ze dne 1. června 1926 mlýn s pozemky, se zařízením mlýnským a pekařským a vodní silou za 175000 Kč, na něž hotově zaplatili 5000 Kč, převzali k zaplacení hypotekární pohledávky spořitelny města J. 60000 Kč a 20000 Kč a měli dne 1. června 1926 zaplatiti nedoplatek kupní ceny 90000 Kč. Poněvadž tak neučinili, navrhl, — Čís. 8283 —
by byli odsouzeni k zaplacení nedoplatku kupní ceny 90000 Kč. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby z důvodu, že prý nejsou nyní povinni platiti, poněvadž se na nich domáhají věřitelé žalobcovi podle § 1409 obč. zák. zaplacení 17635 Kč 16 h, firma F. 5483 Kč 63 h jako trhové ceny za kamna pekárenská do mlýna dodaná, k nimž si vyhradila právo vlastnické, a inž. K. a O. J-ovi odměny 12151 Kč 58 h za práce a opravy ve mlýně. Rozsudkem prvního soudu byli žalovaní odsouzeni, by z trhové ceny za mlýn zaplatili hotově žalobci 72364 Kč 85 h a by zbytek 17635 Kč 16 h složili do soudního deposita jak pro žalobce, tak i pro věřitele firmu F. a inž. Karla a Oskara J. podle § 1425 obč. zák. z důvodu, že si na tuto pohledávku činí nárok více věřitelů a není jisto, komu z nich přísluší. Proti tomuto rozsudku odvolaly se obě strany, žalobce proto, že mu nebyl přiřknut k zaplacení celý nedoplatek trhové ceny 90000 Kč, nýbrž jen 72364 Kč 85 h, a žalovaní proto, že nebyla žaloba zamítnuta pro tentokráte. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního. V dovolání je jen žalobce. Rozhodné důležitosti pro posouzení právní stránky případu (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) je jen otázka, zda jsou tu podmínky soudního složení podle § 1425 obč. zák., zda žalovaní jsou k tomuto složení povinni a zda mohou k němu býti odsouzeni. Dlužník jest oprávněn podle § 1425 obč. zák. složiti dlužný peníz k soudu z důležitých důvodů, které se vyskytly v osobě věřitelově, zejména, činí-li si na peníz ten nárok více osob (srv. rozh. čís. 1388 ve sbírce Nowakově, rozh. 3175, 3369, 4747 sb. n. s.). Případ ten zde jest, neboť, jak nesporno, činí si na trhovou cenu nárok nejen žalobce, nýbrž i firma F. a inž. Karel a Oskar J-ovi, tito z důvodu § 1409 obč. zák., jelikož žalovaní převzali žalobcův mlýn, tedy jeho podnik, jenž prý tvoří jeho jediné jmění a znali prý při jeho převzetí žalobcovy dluhy proti firmě F. a proti inž. Karlu a Oskaru J-ovým, jichž zaplacení z trhové ceny za mlýn se tito domáhají. Zda jsou tu skutečně veškery podmínky ručení žalovaných za řečené dluhy žalobcovy, nelze řešiti v tomto sporu, to bude po případě předmětem sporu mezi žalovanými s jedné a věřitely firmou F. a inž. Karlem a Oskarem J-ovými s druhé strany, jemuž nelze předbíhati. Pro rozřešení tohoto sporu jest jen směrodatným, že si řečení věřitelé činí na část kupní ceny, nyní zažalované, nárok, a že tudíž jest pro žalované nebezpečí, že kdyby celý nedoplatek trhové ceny za mlýn 90000 Kč zaplatili žalobci, mohli by býti po případě k žalobě oněch věřitelů odsouzeni, by i jim zaplatili jich pohledávky, ač je k zaplacení nepřevzali, čímž by se vlastně kupní cena za mlýn zvýšila o 17635 Kč 16 h, neboli, že by tento peníz zaplatili vlastně dvakráte. Poněvadž žalovaní nevědí, jak případný spor s těmito věřitely dopadne a chtějí se ubrániti dvojímu placení, jsou oprávněni podle § 1425 obč. zák. složiti peníz ten k soudu. Žalovaní ovšem peníz ten k soudu dosud nesložili, jak podle § 1425 obč. zák. již učiniti byli oprávněni, a není ani jisto, zda peníz ten seženou a zda budou s to, by jej k soudu složili, nicméně uznali nižší soudy souhlasně na povinnost žalovaných peníz ten k soudu složiti, patrně v důsledku rozh. nejv. soudu čís. 3175, 3369 a 4747 sb. n. s., k nimž se tuto poukazuje. Oprávnění soudu odsouditi žalované k soudnímu složení vůbec není dovolatelem napadeno a netřeba otázku tuto proto podrobněji rozebírati. Žalovaní, nepodavše dovolání, povinnosti té se podrobili. Dovolatel doličuje svými vývody dovolacími toliko, že zde není podmínek ručení žalovaných za dluhy žalobcovy proti věřitelům, firmě F. a inž. J-ovým, podle § 1409 obč. zák., zejména, an prý mlýn, jejž žalovaní koupili a převzali, nebyl jediným jměním žalobcovým, mělť prý žalobce ještě jiný majetek ve výši asi 5000 Kč, žalovaní při převzetí mlýna neměli prý vědomosti o uvedených dluzích žalobcových a nemusili o nich věděti, předluženo prý jest pouze knihovní těleso a toto není prý kusem majetkovým ani podnikem ve smyslu § 1409 obč. zák.; kdyby byli žalovaní zaplatili celou trhovou cenu, nebyli prý více nikomu právi z dalších dluhů žalobcových k mlýnu se vztahujících, poněvadž zaplacením hypotekárních věřitelů vyrovnají skutečnou cenu mlýna. Tyto vývody mohou snad míti důležitost a rozhodnou váhu ve sporu věřitelů firmy F. a inž. Karla a Oskara J-ových proti nynějším žalovaným o zaplacení zmíněných pohledávek 5483 Kč 63 h a 12151 Kč 55 h, jsou však nerozhodné pro tento spor, v němž jde pouze o to, jsou-li zde podmínky složení podle § 1425 obč. zák. Rovněž tak je pro tento spor zcela lhostejno, zda bude moci žalobce pokud se týče jeho opatrovník, následkem toho, že trhová cena 90000 Kč nebude mu zcela zaplacena, nýbrž část její k soudu složena, uspokojiti všecky hypotekární věřitele, zejména, zda bude moci uspokojiti aspoň z části posledního hypotekárního věřitele G-а, jak mu to opatrovník žalobcův slíbil, neboť nebylo ani tvrzeno, tím méně prokázáno, že žalovaní se G-ovi zaručili, že bude jeho hypotekární pohledávka z části žalobcem tvrzená uspokojena a proto se nedotýká způsob, jakým mínil opatrovník žalobcův s útržkem za mlýn naložiti, nikterak práv a povinností žalovaných, to ani tehdy ne, když způsob ten opatrovnický soud schválil. Nižší soudy neposoudily tedy případ mylně po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), když na tyto okolnosti nekladly váhy. Poněvadž uvedené okolnosti, na které dovolatel klade takovou váhu, jsou pro rozsouzení tohoto sporu nerozhodné, nebylo potřeba ani zjišťovati, jak si dovolatel přeje, ze spisů opatrovnických ani z knihy pozemkové, zda lze nyní provésti usnesení opatrovnického soudu učiněná ohledně způsobu provedení prodeje mlýna, nebylo třeba zjišťovati, zda si věřitelé firma F. neb inž. Karel a Oskar J-ovi vyhradili k dodaným věcem právo vlastnické, či zda věci ty se staly součástí mlýna, nebylo potřebí dále zjišťovati pravost pohledávek těchto věřitelů lístkem dodacím neb jich žalobami a rozsudky.

Citace:

č. 8283. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 161-163.