Česká účast v mezinárodní organisaci péče o mládež.

V jednom z předchozích čísel Sociální revue1) bylo již poukázáno k usnesení loňského mezinárodního sjezdu na ochranu mládeže v Bruselu, uvésti v život Mezinárodní sdružení na ochranu mládeže (Association internationale рюиг la Protection de l’Enfance) se sídlem v Bruselu. Tamže bylý podrobeny rozboru stanovy mezinárodního sdružení, jehož účelem je v podstatě usnadňovati odborné studium péče o mládež účelnou organisaci vzájemných mezinárodních styků, a napomáhati společnému řešení otázek tohoto oboru, pokud jsou povšechného významu a důležitosti. Nebude snad bez zájmu pro naše Odborné sociální pracovníky i širší veřejnost, bude-li tu stručně referováno o přípravách k. uskutečnění mezinárodního sdružení i o obtížích, jež tu bude nutno předem překonati.
Podťíět belgické vlády k založení mezinárodního sdružení na ochranu mládeže nalezl vřelý ohlas ve všech zemích. Četné státy ohlásily již svůj přístup a také u nás docházejí vesměs příznivé posudky od odborných korporací a činitelů v péči o mládež, jimž byl projekt předložen k úvaze.
Přes to vyskytla se v poslední době překážka, jejíž odstranění vyžádá si, velikého úsilí a jež je s to, nebude-li jí se vším napětím čeleno, přivésti slibně se rozvíjející podnik na mrtvý bod. Jedna
115 z nejčelnějších mocností odmítla totiž na oficielní pozvání belgické vlády přistoupit! k mezinárodnímu sdružení a její zahraniční úřad rozeslal zároveň všem vládám protest proti založení mezinárodního sdružení na ochranu mládeže v Bruselu. Nejnebezpečnější argument, s nímž tato velmoc operuje, je ten, že návrh belgické vlády na utvoření mezinárodního sdružení na ochranu mládeže odporuje ustanovením mírové smlouvy versailleské, pokud jde o t. zv. úmluvy o Společnosti národů. Námitce nelze jistě nepřiznati největší váhu a důležitost, odpovídá-li ovšem její obsah skutečnosti. Je tomu opravdu tak?
Je nepochybno, že působnost mezinárodního sdružení, jak je vymezena jeho stanovami, křižuje se s pravomocí mezinárodní organisace práce (část XIII. mírové smlouvy versailleské) pokud jde o ochranu dětské práce. Jde tu však o tak nepatrný detail z oboru sociální péče o mládež u srovnání s celkovou působností v tomto oboru, již si vytýká mezinárodní sdružení, že nemůže býti nejmenší pochybnosti o torny že se tu vystačí s klausulí čl. 3 stanov sdružení, zajištující ustanovením části XIII. mírové smlouvy plnou účinnost (L’Association a pour but: Le tout sans préjudice de l’application de la partie ï et de la partie XIII du Traité de Versailles.)
Závažnější je otázka, do jaké míry přichází v daném případě k platnosti ustanovení článku 24. prvé části mírové smlouvy versailleské, že »všechny mezinárodní úřady a všechny komise pro úpravu věcí mezinárodního zájmu, jež napříště budou zřízeny, budou postaveny pod pravomoc Společnosti národů«. Může tu především býti pochybno, zda mezinárodní sdružení (mezinárodní úřad), jež má za úkol toliko sprostředkovati informace o péči o mládež v jednotlivých státech, usnadňovati studium těchto otázek a napömáháti při uzavírání mezinárodních úmluv, je skutečně úřadem pro úpravu (pour le règlement) věcí mezinárodního zájmu. Ale i když se nepouštíme do takového slovného výkladu mezinárodní smlouvy, nemůžeme přece jen nepovšimnout! si toho, že její článek 24. nevyhražuje pravomoci Společnosti národů již sám vznik příštích mezinárodních organisací, nýbrž stanoví jen, že organisace toho druhu, »jež napříště budou zřízeny«, budou postaveny pod tuto pravomoc (»qui seront créés ultérieurement seront placés etc «). V čem bude spočívati toto »postavení pod pravomoc Společnosti národů«, mírová smlouva nikde neříká. Uvědomíme-li si, že svrchu již citovaná klasule článku 3. stanov mezinárodního sdružení zajišťuje, že ustanovení části I. a XIII.. mírové smlouvy budou plně respektována, hledáme marně nesouhlas mezi stanovami sdružení a mírovou smlouvou. Stanovy mezinárodního sdružení nemohou vymeziti blíže poměr sdružení k Společnosti národů, když mírová smlouva sa ma neudává směrnic, jimiž by se tu bylo možno říditi. Námitka, že založení mezinárodního sdružení dotýká se rušivě pravomoci, vyhražené mírovými smlouvami Společnosti národů, postrádá tudíž s tohoto hlediska věcného podkladu a nemůže sama o sobě dostatečně odůvodnit! zamítavé stanovisko zmíněné velmoci.
Protest vyslovuje však pochybnosti o projektu belgické vlády také , v jiném směru. Podle stanov mezinárodního sdružení vysílá každý stát do výboru sdružení vedle jednoho delegáta vládního (délégué) také zástupce súčastněných jednotlivců, korporací a za- řízení (membres), jichž počet řídí se celkovým počtem jednotlivců a institucí v tomto státě, přistoupivších za, členy sdružení, V protestu projevena, hledíc k tomuto ustanovení stanov, obava, že převaha členů neoficielních může míti za následek, že ze sdružení ' t budou vycházeti podněty ne vždy dosti promyšlené, jichž realisování bude ukládati jednotlivým vládám značná — ač snad ne vždy právě účelná — břemena finanční.
Je-li námitka míněna skutečně tak, jak vyslovena, lze jí těžko přiznati zvláštní přesvědčivost. Vždyť sdružení má působnost toliko informační a poradní a uskutečnění jeho usnesení a podnětů bude vždy věcí ústavního přijeti v jednotlivých státech. Zdá se však, že obava svrchu vyslovená má svůj vlastní původ v názoru, že složení mezinárodního sdružení je příliš demokratické nejen snad pro převahu členů neoficielních, ale především již i pro rovnoprávné zastoupení všech států bez ohledu na jejich mocenské postavení. Je-li tomu skutečně tak, budeme jistě daleko toho, abychom se připojili k takovému názoru. Pro nás je zcela opačně samozrejmým požadavkem, aby v odborné mezinárodní organisасi řídila se míra zastoupení jednotlivých států právě jen intensitou odborné činnosti na ochranu mládeže v tom kterém státě (jak to také zamýšlí návrh belgické vlády), nikoli poměry mocenskými, které jsou především směrodatný pro složení Společnosti národů (článek 4. prvé části mírové smlouvy versailleské).
Jak vidno, nejsou důvody protestu nezvjklatelny a bude jistě také s jiných stran poukázáno k jejich slabým stránkám. Přes to nebude jistě námitek proti tomu, aby mezinárodní sdružení na ochranu mládeže v Bruselu navázalo v duchu svých stanov užší styk se Společností národů. Bude se zvláště doporučovat!, aby se sdružení ucházelo o to, aby jeho správní náklady byly pojaty do nákladů tajemnického úřadu Společnosti národů (podle ustanovení článku 24. odst. 3, prvé části mír. smi.). Rozvržení těchto nákladů na súčastněné státy ve způsobu ročních členských příspěvků je, pro státy se slabší valutou příliš značným finančním břemenem.
Jaký bude další postup? Zdá se, že lze plným právem doufati, že zamítavé stanovisko protestující velmoci není konečným, a že se podaří belgické vládě pohnou ti ji k účasti na mezinárodním sdružení; pak dojde jistě i k přístupu těch států, které tak dosud neučinily, ač vyslovily k tomu zásadní ochotu, mezi nimi i našeho státu. A nestane-li se tak? Bylo dáno v úvahu z vlivného místa pro regulaci našich mezinárodních styků, může-li míti význam pro náš stát členství v mezinárodním sdružení, jehož se nesúčastní jedna z nejčelnějších mocností. Myslím; že možno k otázce prostě přisvědčiti. Pochybnost vyplynula tu právě z toho důvodu, že nebylo plně si uvědomeno, že tu jde o mezinárodní korporaci odbornou, v jejímž složení nemá hráti a nehraje velmocenské postavení toho kterého člena zvláštní role. Je-li vedoucí ideou současné etapy světových dějin idea demokratismu, jež také v mezistátním soužití uplatňuje se pod heslem rovnoprávnosti malých národů, nutno jistě odmítnout! se vším důrazem tendenci, jež je s těmito ideami v přímém rozporu. Kde jinde má se uplatniti zásada rovnoprávnosti malých národů, ne-li v odborných mezinárodních sdruženích? Ona jsou ve své podstatě
117 jen organisоvanou mezinárodní diskusí. Mezinárodní diskuse, v níž hlasy všech účastníků mají stejnou váhu, aniž by tu bylo předem uměle tvořených autorit velmocenské prestiže, toť nejmenší míra demokracie, v mezistátním soužití národů, prvý krok k postupnému zrovnoprávnění malých národů.
118

Sociální revue, ročník II., Čís. 4., Dr. Janovský: Mezinárodní sjezd na ochranu mládeže v Bruselu.**

Citace:

LUKÁŠ, Josef. Jaroslav Janovský: Česká účast v mezinárodní organisaci péče o mládež. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1922, svazek/ročník 3, s. 129-132.