Č. 8319.

Zaměstnanci veřejní: Soudce přeložený disciplinárním rozsudkem na odpočinek na neurčitou dobu před 1. lednem 1926 nemá nároku na úpravu pensijní základny podle zák. č. 103/26.
(Nález ze dne 20. prosince 1929 č. 12519.) Věc: Rudolf T. v N. proti ministerstvu spravedlnosti (vrch. min. kom. Dr. Jos. Dušek) o výslužné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozsudkem nejvyššího soudu v Brně jako soudu disciplinárního z 15. května 1924 byl st-l uznán vinným disc. přečinu dle § 2 zák. z 21. května 1868 č. 46 ř. z. a §§ 46 a 47 cís. pat. ze 3. května 1853 č. 81 ř. z. a podle § 6 lit. b) zák. č. 46/1868 ř. z. odsouzen k disc. trestu dání na odpočinek (pensionování) na neurčitou dobu při zmenšení normálních pensijních požitků na dvě třetiny. Důsledkem tohoto odsouzení byl zproštěn činné služby dnem 28. června 1924. Výslužné bylo mu vyměřeno výměrem presidia soudní tabule v Bratislavě z 24. června 1924 od 1. července 1924 mimo jiné na základě požitků dle zák. č. 394/22 v roční částce 11435 Kč s příslušným jednotným drah. přídavkem a přídavkem na jedno dítě.
Žádostí z 21. ledna 1927 domáhal se st-l toho, aby jeho pens. požitky byly upraveny podle předpisů zák. č. 103/26. Žádost tuto zamítlo presidium soudní tabule v Bratislavě výměrem z 26. února 1927 a žal. úřad zamítl st-lovo odvolání nař. rozhodnutím — — — —.
O stížnosti nss uvážil:
Platový zákon nemá sice výslovného ustanovení o tom, kteří ze zaměstnanců uvedených v § 1 mají nárok na to, aby jejich služ. příjmy byly upraveny podle plat. zák. Uváží-li se však, že úprava služ. příjmů platovým zákonem daná nabyla účinnosti 1. ledna 1926 a že dle § 196 služ. příjmy tímto zákonem nově stanovené nastupují na místo dosavadních služ. požitků, plyne z toho, že principielně má nárok na úpravu služ. příjmů dle plat. zák. jenom ten zaměstnanec, který v den, kdy zákon nabyl účinnosti, měl ještě služební požitky dosavadní, tedy který 1. ledna 1926 byl ještě v činné službě. Zcela v souhlasu s tím ustanovuje § 198 plat. zák., že zaměstnanci v trvalé nebo dočasné výslužbě převedou se do nových platů při reaktivaci, a § 153 ve spojení s § 154, že odpočivné požitky vyměří se z pens. základny podle nových platů jen těm zaměstnancům, kteří odešli do výslužby za účinnosti plat. zák. (Srov. Boh. A 7979/29). Z toho plyne a contrario, že zaměstnanci, kteří účinnosti platového zákona nedočkali se v činné službě, nýbrž již před 1. lednem 1926 odešli do výslužby, nemají nároku, aby jejich pensijní základna byla dodatečně upravena dle platů zavedených zákonem č. 103/26 a aby jim podle toho byly pak znovu vyměřeny požitky odpočivné. Potvrzen jest tento závěr ustanovením § 214 plat. zák., jenž sice zrušuje zákon č. 394/22, ale výslovně »vyjímajíc ustanovení dílu II. (odpočivné a zaopatřovací požitky), pokud jde o osoby, které zůstávají i nadále podrobeny pens. předpisům téhož zák.«, t. j. osoby, které odešly do výslužby před účinností zákona platového a na něž se tedy ustanovení části VI. tohoto zák. dle § 153 nevztahují.
Je nesporno, že st-l byl disc. cestou přeložen do výslužby dnem 1. července 1924, tedy před účinností zák. č. 103/26. Podle toho, co shora řečeno, nemá tedy nároku na úpravu pens. základny podle platů zák. č. 103/26, a zůstávají pro něho podle § 214 plat. zák. na dále v platnosti ustanovení zák. č. 394/22. St-l ovšem poukazuje na to, že mezi pensionováním disciplinárním a pensionováním administrativním je podstatný rozdíl, a chce tím patrně dovoditi, že jeho poměr není poměrem výslužnickým, nýbrž poměrem akt. úředníka v disc. trestu, který sluší posuzovati dle specielního ustanovení § 208 plat. zák. Ani tato námitka není však důvodnou.
St-l byl rozsudkem nejvyššího soudu odsouzen k disc. trestu dání na odpočinek na neurčitou dobu. Zákon č. 46/1868 ř. z. neposkytuje opory pro názor, že by poměr soudce takovýmto disc. výrokem založený nebyl poměrem výslužnickým, nýbrž i na dále poměrem v činné službě. Na druhé straně § 153 plat. zákona nerozeznává, z jakého důvodu zaměstnanec odešel do výslužby, nýbrž duplicitě odpírá úpravu pens. požitků podle plat. zák. zaměstnancům, kteří odešli do výslužby před účinností plat. zák., všem bez rozdílu. Paragraf 208 plat. zák. postihuje pak jenom případy, kdy disc. nálezem byl snížen zaměstnanci služební plat, má tedy zřejmě na mysli jenom případy, kdy disciplinovaný zaměstnanec zůstal v činné službě, a nemůže býti vztahován na případy, kdy z trestu byl pensionován. — — —

Citace:

č. 8319. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 564-566.